7. Územní a strategické plánování rozvoje obce

Problematika strategického a územního plánování v České republice spadá do samostatné působnosti jednotlivých obcí. Společně s ekonomickým plánováním patří mezi tři základní nástroje rozvoje obcí
i samosprávných krajů. Úloha a nástroje strategického a územního plánování stejně jako celé soustavy veřejné správy je v České republice v mnohém odlišná od sousedních států. Na to je zapotřebí vždy myslet při přenosu zkušeností ze zahraničí.

Současný přístup k plánování rozvoje a managementu obcí je důsledkem předchozího historického vývoje. Pomineme-li ekonomické plánování, které není předmětem této kapitoly, tak má nejdelší tradici plánování územní, jehož historie sahá až do poloviny 19. století. U nás se první právní úprava, která vysloveně zmiňuje územní plánování, objevila v roce 1949. Od 50. let 20. století se územní plánování stalo zcela závislým na plánování ekonomickém a postupně se vyvinulo až do současné podoby. V čase, kdy je zpracováván tento text, probíhá diskuse k novému zákonu o územním plánování a stavebním řádu. Část věnovaná územnímu plánování tak bude zahrnovat i principy, které budou pravděpodobně v době nástupu nových politických reprezentací obcí do jejich funkcí nově implementovány do praxe.

Z hlediska volnosti zpracování a definice cílů a nástrojů k jejich dosažení je nejlepším nástrojem rozvoje obce strategické plánování. Jedná se o dokument, ve kterém obec souhrnně definuje cíle svého rozvoje, a to jak celkově, tak v jednotlivých oblastech. Zpracování strategie (programu) rozvoje obce je právem, nikoliv povinností místní samosprávy. Rozvojové záměry obce musí být v souladu s jejími cíli, což je klíčové při žádostech o různé dotace a podpory. Bez tohoto souladu je téměř nemožné dotace získat. Obecně platí, že strategické plánování je nástrojem efektivní správy rozvoje obce a efektivní alokace dostupných zdrojů. Přestože se periodicky objevují snahy metodicky svázat tvorbu strategií obcí a přesně stanovit, jak by měl strategický plán vypadat, není dosud ani způsob tvorby, ani výsledná forma dokumentu nikterak závazně předepsána. Obce tak mají možnost vytvořit si rozvojový dokument přímo podle svých potřeb a podmínek stejně jako implementovat nové přístupy, kterých se v průběhu času objevuje celá řada.

Strategické plánování tedy stanovuje cíle, kterých chtějí obce a města dosáhnout. Všechny tyto aktivity a činnosti následně probíhají ve fyzickém prostoru, jehož rozvoj je regulován územním plánováním. To představuje činnost, která časově a prostorově koordinuje rozvoj daného území. V rámci této koordinace se obec snaží o soulad mezi soukromými a veřejnými zájmy, což není mnohdy vůbec snadné. V České republice tak má územní plánování spíše regulatorní charakter, strategické plánovaní je pak více zaměřeno na definici cílů.

V praxi se velmi často setkáváme s debatou, zda je důležitější plánování strategické či územní. Ze zahraničních zkušeností a i z několika málo zkušeností z České republiky vyplývá, že se jedná o debatu zcela irelevantní. Pro rozvoj obce je totiž důležité, aby strategické a územní (a samozřejmě i ekonomické) plánování probíhalo ve vzájemném souladu a aby o jednotlivých záležitostech probíhala důkladná komunikace.

7.1 Strategické plánování

Důležitým nástrojem efektivního a kvalitního fungování obcí je využití strategického řízení jejich rozvoje. Tento proces obcím pomáhá nejen nalézat a dosahovat vlastních rozvojových cílů, ale také se přizpůsobovat měnícím se podmínkám okolního světa. Toto je zejména v dnešní době velmi aktuální, neboť stále více platí pravidlo, že „co platilo včera, už dnes neplatí, a co platí dnes, nebude zřejmě platit zítra.“ Strategické řízení rozvoje obce by proto mělo být klíčovým nástrojem pro jejich zastupitelstva i rady při získaní podkladů pro rozhodování o dalším rozvoji obce.

Strategické řízení je vedle projektového řízení a krizového řízení důležitým prvkem moderního a zodpovědného řízení obcí. Strategicky myslet znamená předvídat budoucí vývoj a co nejlépe na něj svoji obec připravit. Někdy to neznamená nic víc, než zapojit zdravý rozum a spoléhat se na vlastní schopnosti a možnosti. Tedy na schopnosti obce nejen udržet, ale také zvýšit kvalitu života svých občanů v souladu s aktuálním děním ve společnosti a být připraven provést vlastními silami nutné kroky v různých situacích.

Základem pro skutečně efektivní řízení a dlouhodobě udržitelný rozvoj obce je naplnění tří „s“: strategicky myslet – strategicky plánovat – strategicky řídit. Tento přístup k řízení obce je sice neobvyklý, v naší zemi totiž stále ještě přetrvává klasický administrativně-byrokratický přístup, zavedený za císařovny Marie Terezie, ovšem v dnešní velmi turbulentní době je více než nutné začít myslet a konat jinak, doslova a do písmene strategicky.

7.1.1 Strategicky myslet

Co si vlastně máme představit pod pojmy „strategie“ a „strategické myšlení“? Oficiálníchdefinic je určitě hodně, obecně se ale dá říci, že myslet strategicky znamená předvídat budoucí možný vývoj, sledovat, jaké jsou dlouhodobé trendy, snažit se používat nejen oficiální informační zdroje, ale také to, co můžeme označit za zdravý selský rozum. Znamená to také spoléhat se více na sebe, na schopnosti svých zastupitelů, radních i úředníků našeho obecního, městského nebo magistrátního úřadu, než na případný zásah nebo pomoc ze stran kraje nebo státu. Nechápat práci našeho úřadu jako prodlouženou ruku státní správy, ale především jako službu svým občanům. Takto se to formálně uvádí, ne vždy se však podle toho koná. Někdy je správně vyplněných formulářů nebo tabulek, kterými jsou obecní úřady zásobovány ze strany ústřední státní správy, tedy z ministerstev a jim podřízených úřadů a organizací více, než práce ve prospěch obce nebo města.

Strategie je označení pro dlouhodobý plán vytvořený k dosažení určitého cíle nebo více cílů. Strategie je jedním z výstupů strategického řízení. Strategické myšlení je pak důležitou podmínkouk dosažení stanovených cílů a mělo by se stát běžnou součástí práce vedení měst a obcí, ale i ostatních zastupitelů a vedoucích úředníků obecních a městských úřadů.

Strategické myšlení obsahuje tyto základní prvky:

• systémový pohled – schopnost vidět rozvoj obce jako celek a vnímat souvislosti a vazby,
• představivost – umožňuje vidět možná řešení a hledat různé alternativy,
• otevřenost – je důležitá pro komunikaci s respektem k odlišným názorům a hledání cest vedoucích ke splnění cílů,
• zaměření na cíl – umění zaměřit pozornost na to, čeho chceme dosáhnout a soustředit se na podstatné věci,
• smysl pro realitu – umožňuje vidět věci takové, jaké jsou, a ne jaké by podle představ a přání měly být,
• pozitivní myšlení – hledat cesty, jak to půjde, nikoliv výmluvy, proč to nejde.

7.1.1.1 Formulace strategie

Po pečlivé analýze a stanovení slabých a silných stránek můžeme přistoupit k samotnému sestavení strategie. Doporučuje se, aby tato fáze strategického řízení zahrnovala dvě navazující aktivity, a to:

• nalezení několika strategických variant,
• výběr strategie, která bude po schválení vedením obce/města realizována.

Formulace a výběr strategie zahrnuje plánování a rozhodování, které vede ke stanovení cílů a k rozvoji vybraného strategického plánu. Formulace zahrnuje posouzení vnějšího prostředí a vnitřních problémů obce. Zjištěné nedostatky a problémy jsou poté zohledněny při stanovování cílů strategie. Velmi složitým procesem je pak výběr vhodné strategie, která nám dá záruku, že dojdeme k vytyčeným cílům. Prvním krokem v procesu výběru strategie je hodnocení a posuzování alternativ. Ty můžeme posuzovat na základě kritérií, jako jsou vhodnost, přijatelnost a uskutečnitelnost.

7.1.1.2 Realizace strategie

Jedná se o nejsložitější část procesu strategického řízení, a proto má zásadní význam. Pro dobrou realizaci je nezbytné, aby bylo splněno několik podmínek:

• musí být vytvořeny organizační podmínky pro rozpracování přijaté strategie a její uskutečnění ve formě dlouhodobých plánů, programů, rozpočtů a dalších dokumentů,
• v obci musí existovat podmínky podporující strategické plánování,
• musí být určena role představitelů obce při uvádění strategie v život,
• musí být zajištěna informovanost jednotlivých pracovníků a občanů, kterých se strategie přímo dotýká,
• je nutné kontrolovat průběh realizace strategie z důvodu měnících se podmínek a její možné nevhodnosti pro budoucnost.

Veřejná strategie je střednědobý až dlouhodobý strategický dokument, který tvoří ucelený soubor opatření směřujících k dosažení cílů ve stanovené oblasti. Obsah veřejné strategie tvoří:

• vymezení problému,
• souhrn podkladových dat a analýz,
• stanovení vize (tj. budoucí žádoucí stav v dané oblasti) a cílů,
• opatření k naplňování cílů,
• způsob, harmonogram, aktéři a finanční rámec uplatnění,
• způsob vyhodnocení plnění cílů, včetně ukazatelů a termínů.

7.1.1.3 Základní východiska tvorby strategie

1. Příprava je průhledná a objektivní, zahrnuje široký okruh zúčastněných stran.
2. Příprava musí být v podobě a kvalitě, která vedení umožní učinit odpovědné rozhodnutí.
3. Strategie jsou zaměřené na řešení konkrétního významného problému.
4. Jednotlivé strategie nejsou připravovány izolovaně, jsou koordinovány jak horizontálně, tak i vertikálně, a to i z hlediska jejich časové návaznosti.
5. Při tvorbě strategií jsou dodržovány základní postupy a požadavky na jejich kvalitu stanovené v dokumentech, je použitý projektový přístup.
6. Strategie má jasně stanovený způsob financování. Její realizace je pravidelně promítána do rozpočtu.
7. Tvorba strategie je založena zejména na důkazech a zhodnocení předpokládaného a reálného přínosu a dopadu (ekonomického, sociálního a environmentálního).
8. I v případech, kdy nejsou strategie přímo územně zacílené, je nutné brát v úvahu jejich územní dopady a jejich vazbu na územní plánování.
9. Strategie zahrnuje konkrétní a adresná opatření, určuje odpovědnost za dosažení vytyčených cílů, definuje realizaci a stanovuje ukazatele pro měření úspěšnosti.
10. Strategie musí mít svého nositele, který má celkovou odpovědnost.
11. Účinnost opatření uskutečněných v rámci strategie je průběžně vyhodnocována.
12. Všude, kde to bude možné a účelné, by měly strategie přenášet rozhodovací pravomoc a odpovědnost za své plnění na nižší výkonné orgány.
13. V rámci tvorby strategie musí být zodpovězeny následující základní otázky:
14. proč je daná strategie vytvářena,
15. co daná strategie řeší (jaký problém) a na základě jakých kritérií,
16. jak bude daný problém řešen (a zda vůbec bude řešen),
17. jaký je cílový stav, kterého by mělo být realizací dosaženo,
18. koho se daná strategie týká (cílová skupina),
19. jaké může mít daná strategie dopady,
20. kdy se bude problém řešit a kdy bude vyřešen,
21. kdo bude problém řešit,
22. jak dlouho daná strategie platí, kolik bude dané řešení stát (jaké zdroje – finanční, lidské, organizační – bude nutno vynaložit) a kdo poskytne potřebné zdroje.

7.1.2 Strategicky plánovat – vytvoření Programu rozvoje obce

Strategické plánování rozvoje obce je proces, ve kterém se hodnotí současná situace a možné vývojové směry, na základě kterých se vymezují rozvojové cíle. Každý strategický plán stanoví cíle a měřítka, jimiž se ověřuje úroveň jejich plnění. Nastavují se podrobná opatření, jejichž prostřednictvím se podaří jednotlivé cíle naplnit. Ke každému opatření se určí finanční rámec a konkrétní zodpovědné osoby. Vytvořený strategický plán obce určuje cíle, ale pak nastává to podstatné – práce na jeho naplnění. Tím přechází aktivity strategického plánování k aktivitám strategického řízení obce.

Základním plánovacím dokumentem obce, zakotveným v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, je Program rozvoje obce (dále jen „PRO“). Program rozvoje obce stanovuje hlavní oblasti rozvoje obce, formuluje možná řešení rozvoje obce a slaďuje představy jednotlivých subjektů o rozvoji obce. PRO je podkladem pro územní rozvoj, zvyšuje připravenost obce k získání vnějších finančních prostředků a je východiskem pro rozhodování orgánů obce v rozvojových záležitostech.

Ministerstvo pro místní rozvoj provozuje webovou aplikaci Obce PRO, s jejíž pomocí mohou obce a sdružení obcí snáze zpracovávat své programy rozvoje. Aplikace rovněž umožňuje sledovat realizaci a zpracovávat hodnocení plnění rozvojových programů.
V modulu tvorby programu rozvoje obce a sdružení obcí aplikace provází uživatele obsahem dokumentu, nabízí mu praktické nápovědy využitelné pro zpracování jednotlivých kapitol, ale také statistická data potřebná pro socioekonomickou analýzu obce. Data jednotlivých obcích jsou soustředěna na jednom místě a jsou z nich automaticky tvořeny potřebné výpočty ukazatelů uspořádané do tabulek či grafů. Užitečným nástrojem jsou také šablony a vzory dokumentů pro plánovací proces, např. vzory dotazníků
pro místní šetření či vzory důvodových zpráv pro jednání zastupitelstva.
Modul realizace a hodnocení programu rozvoje obce uživatelům umožňuje vytvářet akční plány, sledovat plnění vytyčených cílů a aktivit, následně pak také vytvářet hodnotící zprávy o plnění PRO za zvolené období. Z aplikace lze rovněž generovat podklad pro rozpočet nebo podklad pro rozpočtový výhled, které obci mohou pomoci s finančním řízením.
Webová aplikace, která podporuje obce při tvorbě Programu rozvoje obce: https://www.obcepro.cz/

7.1.2.1 Zpracování strategického plánu rozvoje obce

Hlavní důvody pro zpracování strategického plánu nastávají v momentě, kdy se vedení nebo zastupitelstvo obce rozhodne komplexně řešit rozvoj obce, připravit projekty (zejména spolufinancované ze strukturálních a investičních fondů Evropské unie) nebo stanovit pořadí (priority) pro financování a realizaci možných záměrů rozvoje obce. V nejhorším případě je důvodem skutečnost, že mít strategický plán je módní záležitost a obec, která strategický plán nemá, nedrží krok s dobou, případně bylo obci nabídnuto financování strategického plánu, přestože neví, jestli jí to bude k něčemu užitečné.

Strategický plán obci umožňuje lépe hospodařit s finančními prostředky určenými na rozvoj obce i lépe využívat vnitřní zdroje a potenciál obce. Dalším přínosem strategického plánu může být získání výhodného postavení při vytváření nabídek případným investorům. V neposlední řadě je jeho sestavení jednou z hlavních podmínek pro získání finančních dotací jak z národních fondů, tak i z fondů Evropské unie. Hlavním smyslem strategických plánů je však určit, kterým problémům a projektům by měla být věnována největší pozornost, do jakých oblastí směřovat finance a jaké finanční zdroje využít. Strategie rovněž pomáhá překlenout období změn ve vedení měst a obcí. Kvalitní strategie vyžaduje zapojení širokého spektra odborníků i veřejnosti, proto jsou při zpracování běžně využívány dotazníky, ankety a veřejná setkání.

Pro sestavení strategického plánu obce je nezbytné stanovit priority jednotlivých cílů v rozvoji obce vzhledem k dostupným zdrojům. Se sestaveným plánem by měla být seznámena veřejnost a plán musí být přijat zastupitelstvem obce, které svým souhlasem deklaruje podporu cílům a opatřením uvedeným ve strategickém plánu.

Hlavním úkolem strategické fáze plánování je určení potřeb v dané obci a směřování rozvojových aktivit. Navazuje programová část, která strategické směry a rozvojové aktivity rozčleňuje do jednotlivých programů a projektů, jež jsou časově a nákladově vymezeny ve strategickém plánu. Strategický plán rozvoje obce se tedy dělí na analytickou, návrhovou (strategickou) a implementační (neboli zaváděcí, realizační) část. Všechny tři části na sebe nejen navazují, jsou ale i vzájemně provázané.

Analytická část by měla poskytnout odpovědi na to, PROČ stanovit jednotlivé cíle. Analýza poskytuje nestranný pohled na současnou situaci obce. Většinou jde o souhrnnou sociálně ekonomickou analýzu postavenou na statistických datech, analýzu potřeb a preferencí občanů (vycházející například z dotazníkového šetření či řízených rozhovorů). Měla by zahrnovat také analýzu rizik, která mohou negativně ovlivnit rozvoj obce, včetně opatření k jejich odstranění. Analytická část popisuje výchozí situaci obce, která je podložena objektivními daty, statistikami a věcnými fakty. Taková analýza zakotvuje obec do kontextu a dává jí východiska pro stanovení strategických cílů opřených o reálné skutečnosti.

Analytická část se zabývá popisem prostředí. V této fázi je třeba se soustředit na:

• infrastrukturu,
• životní prostředí,
• podnikatelské prostředí,
• strukturu ekonomiky,
• obyvatelstvo,
• životní úroveň,
• školství,
• zaměstnanost,
• bydlení.

Výstupem analytické části je definování okruhů rozvoje, které jsou základním podkladem pro strategickou část.

Návrhová část je klíčovou pasáží strategického dokumentu, neboť určuje, CO chce obec ve stanovené (většinou střednědobé) časové lhůtě dosáhnout. Návrhová část musí být zarámovaná představou o budoucnosti obce. Bez představy, kam má obec směřovat, bez znalostí historie obce, bez širších souvislostí o jejím vývoji vizi obce těžko stanovíte a naplníte. Vize by měla vycházet z historického zařazení obce v regionu a její vazby na okolí. Musí respektovat přírodní i územní podmínky obce. Rozvoj obce je podmíněn mnoha okolnostmi a aktivitami, které se opírají o kulturní a společenské zázemí, o aktivní občany, infrastrukturu a životní prostředí. Hledejme v tomto prostoru přitažlivost, ojedinělost, zkrátka prvky, jimiž se odlišíme od ostatních. Naše obec se tím stane zajímavou pro naše občany i návštěvníky. Vize se zhmotní v podobě konkrétních cílů, jež se podaří naplnit realizací podle přesně definovaných opatření. Vize a cíle musí být ctižádostivé, ale zároveň dosažitelné. Hlavní myšlenky do návrhové části musí vnášet místní aktéři. Externí zpracovatel by měl vést diskuse, moderovat jednání pracovních skupin, případně upozorňovat na zjištění vzešlá z analytických prací. Samotné určení cílů by však mělo vzejít z vnitřního prostředí obce. Z tohoto důvodu je dobré pozvat místní občany na veřejná jednání, aby i oni měli možnost ovlivnit podobu strategie.

Návrhová část řeší problémy vytyčené analytickou částí:

• cíle – určení celkových cílů,
• strategie – rozpracování na dílčí cíle,
• nástroje – návrh opatření vedoucích k naplnění cíle,
• analýzy finančních zdrojů,
• časový plán realizace.

Implementační část nastavuje pravidla, JAK strategii uvést v život. Popisuje procesy tvorby ročních akčních plánů, které ze strategie vycházejí a které v souladu s rozpočtem na příslušný rok popisují konkrétní projekty přispívající k plnění strategických cílů. Prováděcí kapitola také nastavuje průběh vyhodnocování úspěšnosti. A protože strategický dokument by měl být živý a měl by umět reagovat na změny ve vnějším prostředí, měla by implementační část nastavit také pravidla pro případné změny strategie.

Závěrečná, tedy implementační část, je jakousi kuchařkou, která stanovuje, kdo, v jakých termínech a jakými konkrétními kroky strategii naplňuje.

Zpracovaný a sestavený strategický plán rozvoje obce podle výše uvedených bodů musí mít také konkrétní strukturu a musí obsahovat několik částí.

I. Úvod (cca 10 % rozsahu),

1. základní informace o strategii,
2. okolnosti vzniku strategie,
3. účel strategie,
4. uživatelé strategie,
5. základní používané pojmy, zkratky,
6. ostatní strategické dokumenty.

II. Analytická část (cca 15 %),

a. definice a analýza řešeného problému,

1. popis řešeného problému,
2. očekávaný budoucí vývoj,
3. revize stávajících opatření,
4. vývoj při tzv. nulové variantě,
5. souhrn výsledků analýz.

III. Strategická část (cca 45 %),

a. vize a základní strategické směřování,

1. vize, globální cíl a oblasti,
2. strategické cíle,

b. popis cílů a opatření v jednotlivých strategických oblastech,

1. popis specifických cílů, dopady jejich naplnění,
2. přehled a popis opatření,
3. výsledky a výstupy realizace jednotlivých opatření.

IV. Implementační část (cca 25 %),

1. plán realizace aktivit,
2. časový harmonogram,
3. rozpočet a zdroje financování,
4. systém sledování a hodnocení,
5. řízení rizik a předpoklady realizace.

V. Postup tvorby strategie (cca 5 %),

1. autoři strategie a zúčastněné strany,
2. popis postupu tvorby strategie.

Strategický plán rozvoje obce by měl být stručným a hlavně přehledným dokumentem, který bude snadno pochopitelný pro každého občana. Znakem kvality strategického plánu nesmí být délka textu ani počet cizích slov. Někdy se však tento záměr nepodaří naplnit, což může souviset se složitostí této problematiky. V takovém případě je možné vytvořit i „odlehčenou variantu“, která bude uvádět jen základní zjištění a přehled stanovených cílů, které mohou obec posunout dál. Takový dokument se snáze vysvětluje veřejnosti. Dokument by měl být stručný i ve svém obsahu.

Důležitým úkolem do budoucích let je provázat strategii a rozpočet. K tomu slouží roční akční plány, kde jsou cíle rozepsané do podoby konkrétních opatření. V podstatě jde o promítnutí strategie do každodenní práce úřadu, což se děje z velké části prostřednictvím konkrétních projektů financovaných z rozpočtu obce. Proto je úkolem strategického řízení sestavovat každoroční rozpočet s ohledem na cíle stanovené ve strategii. K tomu, aby pak obec mohla hodnotit úspěšnost strategie, je potřeba mít stanovenou soustavu ukazatelů, pomocí nichž se měří naplnění jednotlivých cílů. Každý ukazatel musí mít nastavenou výchozí hodnotu (tedy kde jsme nyní) a cílovou hodnotu (jaké chceme dosáhnout). Je vhodné volit takové ukazatele, pro něž jsou data jednoduše zjistitelná, třeba data, která obec běžně používá (např. kapacita základní školy, počet obyvatel v obci apod.). Seznam ukazatelů by neměl zaměstnance úřadu příliš zatěžovat. Jejím smyslem je sledovat, jak se daří postupně přispívat k naplňování cílů.

7.1.2.2 Analytické metody pro zpracování strategie (PESTLE, SWOT)

PESTLE analýza je metoda sloužící ke strategické analýze okolního prostředí. Jedná se o počáteční písmena různých typů vnějších faktorů: politické, ekonomické, sociální, technologické, legislativní, ekologické.

PESTLE analýza zahrnuje následující vlivy:

• P politické – existující a potencionální působení politických vlivů,
• E ekonomické – působení a vliv národní a světové ekonomiky,
• S sociální – vliv sociálních a kulturních změn dovnitř obce,
• T technologické – dopady stávajících, nových a vyspělých technologií,
• L legislativní – vlivy národní, evropské a mezinárodní a legislativy,
• E ekologické – vlivy v oblasti životního prostředí.

SWOT analýza se řadí mezi základní metody strategické analýzy. V prvé řadě se zaměřuje na vnitřní faktory, kterými jsou silné a slabé stránky. Vnitřní faktory kladou důraz na současnost a týkají se především produktů, cen, nákladů, kvality, lidí, značek, služeb, pověsti, procesů a infrastruktury. Druhá část SWOT analýzy se zaměřuje na vnější faktory, kterými jsou příležitosti a ohrožení. Vnější faktory kladou důraz na budoucnost a týkají se především ekonomiky, politiky, regulace, kultury a technologií. SWOT analýza se tedy využívá pro určení silných a slabých stránek uvnitř obce a příležitostí a ohrožení v rámci vnějšího prostředí.

SWOT analýza se využívá především v předběžném stádiu strategického rozhodování, kde poskytuje základní rámec pro analýzy. Vytváří konkrétní seznamy a skupiny silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení. Obce poté tyto seznamy využívají pro generování strategií, které vyhovují dané situaci podle jejich konkrétních možností a cílů. Mezi jednotlivé prvky SWOT analýzy je vhodné zařazovat pouze ty, které jsou pro rozvoj analyzovaného území opravdu významné a jsou aktuálně řešitelné, případně je lze významným způsobem ovlivnit pomocí územně plánovací dokumentace.

TIP: Databáze strategií je rozsáhlý informační systém, který má přispět ke zlepšení strategického řízení a plánování na všech úrovních veřejné správy v ČR. Databáze strategií je celostátní registr strategických a koncepčních dokumentů. Umožňuje přehledné zobrazení dokumentů, jejich cílů a opatření, odpovědnosti za plnění a indikátorů úspěšnosti. Databáze může být využívána také jako nástroj pro vyhodnocování a aktualizaci strategických dokumentů i pro tvorbu a připomínkování nových dokumentů. Gestorem Databáze strategií je Ministerstvo pro místní rozvoj. (https://www.databaze-strategie.cz/cz/mistni-dokumenty)

7.1.2.3 Sestavení strategického plánu vlastními silami nebo externím dodavatelem?

Tak jako v mnoha dalších případech (typicky příprava projektové dokumentace nebo studie proveditelnosti u projektů spolufinancovaných z evropských strukturálních a investičních fondů) může stát obec před rozhodnutím, zda si strategický plán napsat vlastními silami, nebo si najmout externího zpracovatele. Obě tyto varianty mají svoje klady i zápory. Proto bude zřejmě nejvhodnější kombinovat obě tyto metody práce. Externí zpracovatel (firma, agentura nebo fyzická osoba – konzultant) metodicky povede práce na tvorbě strategie, bude usměrňovat a metodicky řídit jednotlivé zainteresované osoby, navrhovat použití vhodných metod a postupů v rámci jednotlivých aktivit. Externí zpracovatel ovšem nebude sám definovat cíle a určovat priority rozvoje obce. To je nezaměnitelný úkol pro zadavatele (obec nebo město). Pro určení priorit, definování cílů a stanovení konkrétních opatření je nezbytné zapojit místní komunitu – vedení obce, radu a zastupitele, školy, podnikatele, neziskové a zájmové organizace apod. Velmi užitečné je vytvoření pracovní skupiny, kde budou zástupci obce (volení funkcionáři i pracovníci úřadu) a dále aktivní zástupci jednotlivých aktérů, kteří ovlivňují život v obci, mají nějaký vliv na rozvoj obce nebo budou realizací strategie dotčeni. Tato pracovní skupina by měla fungovat dlouhodobě, její složení by se ovšem mělo měnit nebo doplňovat podle aktuálních potřeb obce.

7.1.3 Strategicky řídit – realizace Programu rozvoje obce

Na úvod si musíme vysvětlit rozdíl mezi pojmy strategické plánování a strategické řízení. Nejedná se o vzájemně zastupitelné výrazy. Strategické plánování je jen součástí celého souvislého procesu strategického řízení. Lze jej symbolicky zobrazit jako sérii tří vzájemně provázaných oblastí procesů.

PLÁNOVÁNÍ → REALIZACE → VYHODNOCOVÁNÍ

Cílem tedy není pouze mít vypracovaný strategický plán rozvoje obce, ale také strategicky řídit rozvoj velkého a složitého celku, jímž obec či město je. Dobře napsaný strategický plán je vlastně jen nástrojem či vodítkem pro strategické řízení rozvoje města či obce, sám o sobě ale rozvoj obce zajistit nemůže. Jde o schopnost s ním aktivně pracovat a tuto klíčovou činnost označujeme jako strategické řízení. Strategické řízení obce sice není ze zákona povinné, přínosy správného strategického řízení rozvoje obce jsou ale značné. Strategické řízení přispívá k rozvoji území, pomáhá bránit devastaci území, zvláště když je jeho příprava a následné naplňování úzce provázáno s územním plánováním. Pomáhá nacházet správné věci, provádět je správně a správně o nich komunikovat. Proto je skvělým nástrojem dobrého vládnutí. Je jedním z předpokladů dosahování cílů a výsledků.

Dobře zpracovaná strategie rozvoje obce musí být důkladně prodiskutována. To zajistí vyloučení nevhodně nastavených cílů, realizaci „hurá akcí“ a populárních, avšak neúčelných řešení, která by mohla mít špatný vliv na rozvoj obce. A protože správná strategie zahrnuje také podrobný návod, jak ji naplňovat, slouží jako „kuchařka“ k dosahování stanovených cílů. To vše vede k úspoře či získání finančních prostředků ať už tím, že se neplýtvají veřejné zdroje na neúčelná řešení, nebo tím, že pomůže přesvědčit investory (včetně poskytovatelů dotací) o smysluplnosti rozvojových záměrů obce. Způsob, jakým se strategická rozhodnutí činí a jakým se nakonec uskutečňují, můžeme charakterizovat jako proces strategického řízení.

Strategické řízení tak lze definovat jako formulování, provádění a vyhodnocování funkčních rozhodnutí, která umožňují organizaci dosažení svých cílů.

Tradiční model procesu strategického řízení:

Podstatou strategického řízení jsou činnosti směřující k dosažení dlouhodobých cílů tak, abychom splnili poslání a legislativou stanovené úkoly obce, respektovali udržitelný rozvoj a využívali finanční i lidské zdroje, které máme v obci k dispozici.

7.1.4 Přizpůsobování Programu rozvoje obce aktuální situaci

Program rozvoje obce v žádném případě není nějakým statickým dokumentem. Každý PRO je zpracován k určitému datu a s dostupnými informacemi. V průběhu jeho naplňování je proto třeba jednotlivé údaje opravovat a zpřesňovat, a to zejména v konkrétní části programu, tj. v návrzích plánovaných aktivit (projektů, akcí). Aktualizace PRO probíhá pravidelně podle předem stanoveného harmonogramu. Při zásadních změnách v ekonomických podmínkách, legislativě, v municipální politice, podnikatelské sféře, při příchodu významného investora do oblasti, při významných výstupech a podnětech vzešlých od občanů by obec měla reagovat na vzniklou situaci mimořádnou aktualizací PRO. K nově vzniklé situaci mohou být stanoveny nové (nebo upraveny stávající) priority a opatření, které se následně projeví v akčním plánu. Návrhová část PRO je aktualizována v návaznosti na nových změnách akčního plánu (alespoň jednou za tři roky) a doplněna o nové poznatky, získané např. na základě analýzy rozvoje území, průzkumu veřejného mínění apod. Doplnění a úprava cílů jsou významnějším zásahem do schváleného PRO. Jde o změnu základních stavebních kamenů programu. Proto je třeba o tomto záměru informovat veřejnost, záměr zdůvodnit a následně schválit změnu jako aktualizaci k určitému datu.

7.1.5 Monitorování Programu rozvoje obce

Pro úspěšnou implementaci PRO musí být pečlivě nastavený účinný systém monitoringu a evaluace. Systém hodnocení v sobě obsahuje mechanismy průběžné kontroly a vyhodnocení. Vyhodnocení průběžných výstupů realizace PRO by mělo být veřejně přístupné, čímž je zajištěna a podpořena účast občanů na tvorbě strategie. Výsledky vyhodnocení mohou být zveřejněny na veřejném setkání
s občany, na webových stránkách obce apod. Účelem evaluace je v intervalu tří let zhodnotit dosažené cíle a poskytnout doporučení pro další řízení PRO i pro směřování jeho opatření. Závěry a doporučení evaluace představují jeden z klíčových podkladů pro zlepšení efektivnosti programu.

7.1.6 Komunikace v procesu strategického řízení obce

Komunikace je nedílnou a důležitou součástí strategického řízení, a to především u obcí, u kterých je tak podporována transparentnost a otevřenost. Vytvořený a schválený PRO ukazuje hlavní problémy obce a konkretizuje jejich řešení. Určuje také cílový stav, který je zastupitelstvem přijímán jako žádoucí.

Hlavním propagátorem musí být osoba odpovědná za rozvoj obce, tedy nejčastěji starosta.

PRO musí být ve všech fázích (tvorba, realizace, hodnocení) prezentován jak pracovníkům obecního úřadu a zastupitelům obce, tak i veřejnosti. Formy a způsoby komunikace by měly vycházet ze zvyklostí obce a být doplněny o nové nástroje komunikace či metody pro zapojování veřejnosti. Ve fázi tvorby PRO je důležité občany nejen informovat o přípravě a průběhu zpracování strategického dokumentu, ale nabídnout jim možnost se do přípravy aktivně zapojit. V průběhu naplňování PRO je důležité informovat občany především o ročních akčních plánech včetně jejich vyhodnocení, probíhajících aktivitách včetně jejich očekávaného vlivu na dosažení plánovaných opatření a cílů a o změnách a aktualizacích včetně jejich zdůvodnění. Ve fázi hodnocení je potřeba veřejnosti sdělit, jak se obci vede v naplňování plánovaných opatření a cílů. Občané by měli být informováni o plnění plánovaných aktivit, o výsledcích realizovaných aktivit a jejich dopadu na splnění plánovaných cílů, o plánované i skutečné finanční náročnosti uskutečněných aktivit a o celkovém finančním plnění.

7.2 Strategie v plánování a řízení a úředníci

Příprava a následné naplňování strategie představuje pro pracovníka obecního či městského úřadu práci navíc, nad rámec běžných pracovních povinností. Přesto může být přínosem nejen pro obec, ale také pro zaměstnance. V počátku práce na strategii obvykle můžeme vnímat negativní postoje úředníků. Předpokládají totiž, že budou muset opět vyplňovat různé tabulky a účastnit se porad. Pokud je však proces přípravy a následného naplňování strategie uchopen správně, slouží do budoucna jako pomůcka také jim. Promyšlené řízení totiž znamená, že budou dostávat méně zmatečných úkolů a zadání, práce jim bude přidělována efektivněji, budou lépe vnímat význam své práce a svůj přínos k rozvoji obce. Důležité je, aby strategie prostupovala celou organizací. Pracovníkům, zapojeným do tak významné činnosti jako je účast na strategickém plánování a řízení, je nutné vytvořit příslušné podmínky. Úřad by měl, alespoň částečně, přejít od tradičního k projektovému řízení, v úřadě by se měla podněcovat ochota myslet projektově. Vhodné je také využít motivačních nástrojů, jako je odměňování za ochotu pracovat nad rámec běžných pracovních povinností a přispívat k rozvoji obce.

7.3 Provázání strategického plánu s rozpočtem obce

Finanční řízení města je každodenní proces plánování, realizace, kontroly a aktualizace rozpočtu
s důrazem na hospodárnost při nakládání s veřejnými prostředky. Prostředkem pro finanční řízení obce či města je jeho rozpočet, který je sestavován na období jednoho roku. Schvalování rozpočtu a jeho aktualizace je v kompetenci zastupitelstva města či obce. Každý zastupitel by měl znát strukturu rozpočtu, charakteru příjmů a výdajů a měl by si uvědomovat jeho vazbu na majetek města a jeho provozní náklady.

K provázání strategických dokumentů s rozpočtem slouží roční akční plány. Každá strategie obsahuje cíle rozepsané do podoby konkrétnějších opatření. Pořád ale jde o strategickou úroveň, její promítnutí do každodenní operativy se děje z velké části prostřednictvím konkrétních projektů financovaných
(v případě využití dotačních titulů pouze spolufinancovaných) z rozpočtu obce. Proto je klíčovým úkolem strategického řízení sestavovat každoroční rozpočet s ohledem na cíle stanovené ve strategii. Obec musí zahrnovat do rozpočtu aktivity, které budou mít přímou vazbu na vybrané strategické cíle. Seznam takových aktivit je akčním plánem strategie.

7.4 Projektové řízení obce

Celá řada investičních, ale i neinvestičních akcí, které uskutečňují města a obce, se realizuje prostřednictvím krajských, národních, ale zejména tzv. evropských dotačních fondů. Nezbytnou podmínkou pro získání takových dotací je zavedení tzv. projektového řízení. To se v podstatě vždy používá u projektů, které jsou spolufinancované ze Strukturálních a investičních fondů Evropské unie.

A co je to vlastně „projekt“? Podle jedné z definic je projekt jedinečný, časově, nákladově a zdrojově omezený proces realizovaný za účelem naplnění projektových cílů, a to v požadované kvalitě a
v souladu s požadavky poskytovatele dotace. Projekt má několik vlastností, které ho odlišují od běžného fungování úřadu:

• přináší změnu do aktuálního stavu,
• je časově omezený, má přesně stanovený začátek a konec,
• je komplexní (podílejí se na něm odborníci z řady oblastí),
• je unikátní (odlišný projektový tým, jiné prostředí atd.).

Projektové řízení (také projektový management)je proces, který koordinuje jednotlivé složky činností při této realizaci. Smyslem projektového řízení je co nejefektivněji dosáhnout požadovaného cíle nebo změny, která je stanovena v rámci daného projektu.

7.4.1 Investiční a neinvestiční projekty

Investiční projekty se zaměřují na pořízení konkrétního investičního majetku (např. čističky odpadních vod s kanalizací, rozhledny nebo třeba hasičského vozu). Pravým smyslem není jen vlastní pořízení investice, ale její následné využití. Investiční projekty vyžadují zpracování studie proveditelnosti a další projektové dokumentace, vyvstává zde nutnost spolufinancovaní apod. K této skupině projektů patří např. projekty rozvojové (zavedení nové technologie) nebo infrastrukturní (výstavba dálnic, železnic, vodovodu, ČOV, zavedení plynu apod.). Investiční projekt:

• vytváří trvalé hodnoty,
• je náročnější na udržitelnost (doba po skončení realizace projektu, po kterou se příjemce, dotace zavazuje udržet výsledky projektu – například neprodat pořízený majetek),
• je náročnější na samotné zpracování a realizaci,
• provoz investice bude vyžadovat personální i finanční kapacity v budoucnu,
• vyžaduje spolupráci s dalšími subjekty (dodavatelské firmy, další úřady apod.),
• jeho příprava a realizace je delší.

Neinvestiční projekty jsou zaměřeny na přímé činnosti (například vzdělávací aktivity). Výstupy projektu se tak využívají již během realizace projektu. Pokud se v projektu pořizuje nějaká investice (běžně počítače, dataprojektor, interaktivní tabule apod.), je to bráno pouze jako podpůrná aktivita. Většina neinvestičních projektů nevyžaduje spolufinancovaní a nemá stanovenou dobu udržitelnosti. Do této skupiny patří např. projekty, které se vztahují k oblasti poskytování sociálních a zdravotních služeb, vzdělávací nebo kulturní aktivity, volný čas apod. Neinvestiční projekt:

• je jednorázový (jedno až tříletý),
• je zaměřen na měkké aktivity (vzdělávání, podpora určité části komunity),
• není nezbytná spolupráce s dalšími subjekty.

Projekt není jen samotná realizace, ale také související řada aktivit. Hovoříme o tzv. životním cyklu projektu, což je celý proces od promyšlení projektového záměru, nalezení vhodného dotačního titulu a zdroje financování, zpracování žádosti o dotaci, předložení žádosti k posouzení, uskutečnění projektu až po administraci a vyhodnocení projektu. Některé projekty navíc mají dobu udržitelnosti.

7.5 Jednotlivé fáze životního cyklu projektu

V rámci tzv. životního cyklu projektu rozlišujeme tři fáze. Jde o fázi předinvestiční (předprojektová, přípravná) fáze, dále investiční (projektová, realizační) fáze, a nakonec fáze provozní (udržitelnost projektu).

7.5.1 Předprojektová fáze

Předprojektová fáze projektu označuje období od vzniku úvodní myšlenky na projekt až po jeho formální zahájení. V tomto časovém období musí být vykonána celá řada aktivit, bez nichž není možné připravit a podat projektovou žádost, pokud chceme čerpat na projekt finance z některého dotačního programu. Tato fáze je důležitá, protože dochází k vytváření základních předpokladů pozdější realizace projektu. Výchozím předpokladem je soulad projektu s cíli identifikovanými v rámci strategického řízení. V době přípravy projektu je nezbytné ho zvážit z pohledu času, peněz a lidských zdrojů. To znamená, že vedení obce se musí zamyslet nad tím, zda je možné projekt vůbec realizovat s ohledem na vnitřní a vnější situaci, tedy s ohledem na dostatek finančních zdrojů (vlastní rozpočet, bankovní úvěr, dotační titul), zájem cílové skupiny o zapojení do projektu nebo využití výsledků (napojení na kanalizaci, účast na školení úředníků apod.), schopnost vytvořit kvalitní projektový tým, zajistit si dodavatele prací, služeb nebo technologií.

V této etapě je zapotřebí vypracovat a následně předložit vedení a zastupitelstvu obce řadu základních projektových dokumentů. Jedním z nejdůležitějších je Studie proveditelnosti. Ta obsahuje informace potřebné pro celkové vyhodnocení investičního projektu a souhrnně popisuje projektový záměr. Studie má za úkol zhodnotit různé alternativy, posoudit uskutečnitelnost daného investičního projektu a poskytnout veškeré podklady pro investiční rozhodnutí. Je nástrojem pro posouzení návrhu projektu zejména z ekonomického a technického hlediska. Jejím cílem je tedy ověřit, zda byla vybrána nejlepší možná varianta, zda byly přesně odhadnuty potřebné finanční prostředky na realizaci projektu a zda byla prokázána udržitelnost investice a identifikována rizika. Studie proveditelnosti má závaznou osnovu:

• titulní stránka a úvod,
• výchozí stav, zdůvodnění realizace projektu a analýza jeho potřebnosti,
• popis projektu a jeho aktivit /etap,
• management projektu a projektový tým,
• technické a technologické řešení projektu,
• kritéria výběru varianty, vyhodnocení variant,
• harmonogram realizace projektu,
• finanční a ekonomická analýza,
• hodnocení efektivity a udržitelnosti projektu,
• analýza a řízení rizik,
• vliv projektu na životní prostředí a rovné příležitosti,
• upozornění a doporučení.

Praktická ukázka: Obsah Studie proveditelnosti projektu „Digitální technická mapa Jihomoravského kraje“

• 1. Zpracovatel studie proveditelnosti 
• 2. Základní informace o žadateli 
• 3. Východisko řešení – související projekty realizované žadatelem
• 4. Charakteristika projektu DTM kraje 
  • 4.1. Stručný popis projektu a jeho výstupu
  • 4.2. Popis realizovaných vazeb na projekty uvedené v kap. 3
• 5. Soulad projektu s legislativou a programem
  • 5.1. Soulad projektu s legislativou a způsob splnění jejich požadavků
  • 5.2. Soulad projektu s cíli výzvy 
• 6. Analýza a návrh pořízení dat DTM na území kraje
  • 6.1. Analýza stávajícího stavu
    • 6.1.1. Počet a výčet obcí v regionu s vlastní DTM
    • 6.1.2. Rešerše správců technické a dopravní infrastruktury
    • 6.1.3. Evidence poskytovatelů ÚAP a podklady stavebních úřadů 
    • 6.1.4. Analýza rozsahu a kvality již pořízených dat 
    • 6.1.5. Zhodnocení stavu technického vybavení (HW+SW) pro správu a údržbu DTM
  • 6.2. Návrh prioritizace pořizování dat
    • 6.2.1. Potřeby kraje a obcí (majetek, rozvojové priority, prioritní oblasti apod.)
    • 6.2.2. Vymezení míst, kde data nebudou pořizována a nejsou k dispozici
    • 6.2.3. Souhrn potřeb a nastavení priorit pořízení a kontroly dat
  • 6.3. Návrh na pořízení dat včetně jejich správy 
    • 6.3.1. Návrh konsolidace existujících a použitelných dat Základní prostorové situace
    • 6.3.2. Návrh konsolidace existujících a použitelných dat technické infrastruktury 
    • 6.3.3. Návrh konsolidace existujících a použitelných dat dopravní infrastruktury 
  • 6.4. Shrnutí výstupů 
• 7. Architektura řešení (technické řešení projektu
  • 7.1. Předpoklady řešení
• 8. Personální zajištění projektu
• 9. Harmonogram projektu
  • 9.1. Časový harmonogram realizace projektu podle etap 
  • 9.2. Harmonogram projektu v rozdělení na jednotlivé aktivity
  • 9.3. Shrnutí termínů zahájení a ukončení realizace projektu
• 10. Analýza rizik
• 11. Majetek 
• 12. Způsob stanovení cen do rozpočtu projektu (průzkum trhu) 
• 13. Finanční analýza 
• 14. Indikátory 
• 15. Zhodnocení připravenosti projektu k realizaci a udržitelnosti
  • 15.1. Připravenost k realizaci 
  • 15.2. Zajištění udržitelnosti 

Harmonogram je časový plán projektu. Vychází z rozdělení projektu na jednotlivé etapy, aktivity a kroky. Důležitost plánování časového rozměru projektu se projevuje ve všech fázích projektového cyklu. Nesprávně stanovený harmonogram může vést ke špatnému rozdělování finančních a lidských zdrojů a nepřesnému řízení, takže ve svých důsledcích může ohrozit celý projekt.

Rozpočet projektu popisuje strukturu financování projektu v jednotlivých letech realizace včetně členění celkových výdajů na uznatelné a neuznatelné náklady. V rozpočtu projektu se uvádí veřejné financování, tj. podíly, kterými do rozpočtu projektu přispějí fondy Evropské Unie nebo státní, krajské, městské a obecní rozpočty. Rozpočet je obvykle součástí Studie proveditelnosti a projektové žádosti. Popis toho, jak budeme řídit rizika a problémy v projektu, je součástí Studie proveditelnosti zpracované při jeho přípravě. Náplní této části Studie je vypracování přehledu možných rizik, jejich členění a analýza z pohledu jejich předpokládaného výskytu a závažnosti následků. Nová rizika se však mohou objevit i v dalších etapách projektu. Cílem řízení rizik je podchytit rizika projektu, vyhodnotit pravděpodobnost jejich vzniku a závažnost dopadů, naplánovat akce směřující ke snížení pravděpodobnosti vzniku rizikové události a akce směřující ke zmírnění negativních dopadů rizikové události, pokud nastane.

Co je pro vedení obce v přípravné fázi také důležité? Vybrat co nejlepšího projektového manažera a projektový tým, který je podstatným faktorem při dosahování cílů projektu. Tvorba projektového týmu (výběr projektového manažera a jednotlivých klíčových pozic) musí probíhat za aktivní účasti zadavatele (vedení obce). Dále musí být nastavena jasná pravidla pro jeho fungování. Musí být vyjasněny vzájemné vztahy, pravomoci a odpovědnosti jednotlivých členů. Každý člen projektového týmu má vlastní specializaci, ale cíl, který musí být zcela jednoznačně stanoven, mají všichni společný. S dobrou funkčností projektových týmů úzce souvisí způsob řízení organizace, jakou je obecní či městský nebo magistrátní úřad.

Na přípravě, realizaci a následném vyhodnocení projektu se podílí odborníci různých kvalifikací. Často jsou to osoby, které spolu za běžných okolností nespolupracují. Tito lidé tvoří projektový tým, v jehož čele stojí manažer projektu. Projektový manažer řídí projekt a zodpovídá celkově za průběžné plnění kontraktu. Manažer projektu práce v týmu řídí, sám je ale nevykonává. Je vybrán vrcholovým managementem (zadavatelem projektu). Jeho úkolem je řízení, plánování, organizování, kontrola a komunikace s poskytovatelem dotace, s vedením obce, s liniovými pracovníky úřadu, členy projektového týmu, s dodavateli, koncovými uživateli a širokou veřejností.

7.5.2 Investiční (projektová, realizační) fáze

Realizační fáze je obdobím soustředěné činnosti, kdy se provádějí veškeré plány. Realizace projektu začíná tehdy, když jsou hotové vaše počáteční plány, a když jste si zajistili potřebné zdroje. Realizační fáze je obvykle obdobím s nejvyššími výdaji prostředků, proto jsou zde nejvíce potřebné přesné kontrolní systémy. Klíčové činnosti vykonávané průběžně v této etapě jsou:

• sledování a kontrola projektu,
• měření výkonnosti projektu ve srovnání s plánem,
• úprava projektu – když kontrola ukáže nějaké problémy, měly by se provést změny.

V případě, že v průběhu realizace projektu dojde ke změnám, které jsou v rozporu s podmínkami poskytnutí dotace, musíte tuto skutečnost neprodleně oznámit. Nepodstatné změny projektu jsou takové, které neovlivní dosažení cílů projektu a povinnosti plynoucí z právního aktu. Takováto změna může být provedena bez předchozího souhlasu poskytovatele, příjemce o změnách informuje v nejbližší monitorovací zprávě (není-li lhůta kratší), kde uvede zdůvodnění a datum účinnosti změny. Podstatné změny projektu vyžadují změnu podmínek a rozhodnutí. Doporučením je každou změnu projektu nejprve konzultovat, abyste předešli případným negativním dopadům této změny na poskytnutou podporu. O provedení podstatných změn je zapotřebí předem požádat poskytovatele dotace a teprve po schválení je možné tyto změny provést.

Indikátory (ukazatele) slouží pro monitorování průběhu a výsledku realizace projektu. V průběhu realizace a po dobu udržitelnosti projektu se sleduje, zda se hodnoty indikátorů naplňují. Každý předkladatel projektu si v rámci žádosti o podporu určí tzv. monitorovací ukazatele projektu. Zejména pak uvede kvantifikaci (konkrétní číselné vyjádření) vybraných indikátorů. Tyto ukazatele, které si napsal předkladatel projektu, budou následně uvedeny ve smlouvě o financování a budou mít klíčový význam při hodnocení realizace projektu. Plnění monitorovacích indikátorů vykazuje realizátor projektu v monitorovacích zprávách. Nedodržení monitorovacích ukazatelů může vést k částečnému nebo dokonce i úplnému odebrání poskytnuté dotace.

Monitoring projektů probíhá v průběhu realizace projektu i po jeho ukončení. Hlavním cílem monitorování je průběžné zjišťování pokroku v realizaci projektů, porovnávání získaných informací s výchozím předpokládaným plánem a poskytování zpětné vazby z hlediska realizace projektů i celého programu. Příjemce uvádí příslušné ukazatele za program a jejich hodnoty vykazuje v Monitorovacích zprávách/Zprávách z realizace projektu. Tyto ukazatele jsou stanoveny v žádosti o dotaci. Příjemce má stanoven kalendář, který uvádí, jaký typ zprávy je třeba vyplnit k příslušnému datu.

Žádost o platbu se podává po ukončení monitorovacího období, mimořádně v případě vyčerpání předchozí platby. K Žádosti o platbu se podává také řádná nebo mimořádná Monitorovací zpráva. Formálně správná a kompletní žádost prochází procesem kontroly a v případě, že nejsou zjištěny žádné nedostatky, je žádost o platbu proplacena. V případě zjištění nedostatků musí příjemce dotace podat vysvětlení nebo odstranit nedostatky.

Kontroly projektů se obecně dělí na administrativní (kontrola dokladů předložených příjemcem podpory při žádosti o platbu, při oznámení o změně projektu apod.) a fyzické (kontrola na místě). Cílem této kontroly je ověřit, že deklarovaný stav odpovídá stavu reálnému, včetně fyzické kontroly originálů dokumentace projektu (účetní doklady, smlouvy, výkazy práce, prezenční listiny), případně obhlídky na místě realizace (např. u stavebních projektů). Příjemce bývá o konání kontroly vyrozuměn minimálně 48 hodin před konáním kontroly formou zaslání písemného oznámení o konání kontroly
a výzvy k poskytnutí dokumentace.

7.5.3 Fáze provozní (udržitelnost projektu).

Udržitelnost projektu je doba, po kterou musí příjemce dotace udržet výstupy a výsledky projektu
v nezměněné podobě. Doba udržitelnosti je zpravidla 5–10 let ode dne ukončení fyzické realizace projektu. Monitorování zachování výstupů projektu probíhá přes zprávy o udržitelnosti, které se podávají každých dvanáct měsíců od zahájení doby udržitelnosti. Dodržování udržitelnosti projektu může být předmětem kontroly ze strany poskytovatele dotace. Nesplnění povinnosti udržitelnosti projektu může mít za následek vrácení části nebo celé částky dotace. U většiny neinvestičních projektů se ale udržitelnost nepožaduje.

7.6 Územní plánování

V každodenní praxi se zastupitelé obcí setkávají se stesky novinářů a občanů nešťastných z toho, jak zdlouhavé procesy vedou k realizaci staveb a rozvojových záměrů. Lidé, kteří nemají přehled o fungování a principech managementu rozvoje měst a obcí, si mnohdy velmi naivně představují, že starosta nebo primátor „nastoupí“ na úředníky a vše potřebné zařídí. Nikdo přece nebude stát v cestě cílům, které si pro svou obec vytyčil. Je však typickým projevem člověčenství, že ti, kteří nejvíce volají po tom, aby se stavělo více dálnic, více domů pro bydlení apod., jsou ti samí lidé, kteří se nejvíce brání, když se má stavba realizovat u nich za humny. A právě k vyvážení jednotlivých zájmů na území a
k předvídatelnosti dalšího prostorového rozvoje měst a obcí slouží územní plánování.

Územní plánování můžeme definovat jako soustavnou činnost, díky které je možné usměrňovat rozvoj daného území s ohledem na soukromé i veřejné zájmy. Ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví.

Při výkonu volené funkce na úrovni obce je třeba si uvědomit, že územní plánování představuje smíšenou agendu. Prolíná se zde státní správa se samosprávou, což přináší mnohá pozitiva, ale i celou řadu úskalí, kterým se budeme tomto textu věnovat. V této souvislosti je důležité vědět, že obec sice rozhoduje o pořízení územního plánu a také jej schvaluje svým zastupitelstvem, samotné pořízení ale probíhá v režii úřadu územního plánování obce s rozšířenou působností. Také jednotlivá územní rozhodnutí (obdobně jako je tomu u stavebních řízení) nejsou podřízena místní samosprávě, ale státní správě v podobě příslušných úřadů. Tyto úřady sice velmi často sídlí v budově místní radnice, samosprávné orgány však vůči nim nemají (nebo by alespoň mít neměly) žádné výrazné pravomoci. Je zde tedy velmi silná hranice mezi samosprávou a státní správou, která ale „z ulice“ není vidět, protože jednotliví úředníci spolu mohou sedět i ve stejných kancelářích.

Princip popsaný v předchozím odstavci je důležitý především v politické praxi. Kandidát na starostu obce nebo města si sice může dát do svého programu, že zajistí výstavbu obchvatu města, velmi často k tomu ale nemá žádné přímé nástroje. Může se tak stát tím, kdo bude moderovat a koordinovat vyjednávání mezi jednotlivými aktéry (mezi státem nebo krajem, resp. příslušnými organizacemi v rolích investorů), vlastníky pozemků apod. Bohužel se však může ocitnout v roli toho, kdo stavbu o mnoho let zpozdí, když veřejně prohlásí, že „zatlačí“ na úředníky. Tím zavdá pochybnost o nestrannosti jejich rozhodování, objeví se námitka o systémové podjatosti a případná stavba je předána jinam, kde se s ní mohou měsíce seznamovat a ještě déle ji projednávat.

Jak již bylo uvedeno, tento text vzniká v době, kdy dochází ke schvalování nového stavebního zákona. Současná právní úprava představovaná Zákonem č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu by měla být nahrazena zákonem č. 283/2021 Sb. stavební zákon (z názvu po desetiletích vypadla část územního plánování), dále jen „nový stavební zákon“. Ač některá ustanovení nového stavebního zákona vešla v účinnost již 30. 7. 2021, další pak 1. 1. 2022, současná územně plánovací činnost probíhá ještě dle původního stavebního zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že v projednání je hned několik novel nového stavebního zákona, nemůžeme v době psaní tohoto textu předvídat, jaký bude další vývoj. Nicméně zde uvádíme doplňující skutečnosti, které jsou známé v polovině roku 2022 a které budou pravděpodobně implementovány do praxe v letech 2023-2026.

7.7 Systém územního plánování

Vlastní územní plánování sestává ze tří základních prvků, jimiž jsou:

• územně plánovací nástroje,
• aktéři územního plánování,
• územně plánovací proces.

Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, územní plánování je jedním ze tří základních typů plánování místního a regionálního rozvoje. Vedle územního plánování je tak rozvoj obce založen ještě na plánování strategickém a finančním.

Nástroji územního plánování rozumíme celou řadou dokumentů, jež slouží k prosazování cílů a úkolů územního plánování. Jsou stanoveny v zákoně o územním plánování a stavebním řádu. Aktéři územního plánování jsou právnické a fyzické osoby, které do procesu územního plánování vstupují a vykonávají v něm předem stanovené povinnosti nebo uplatňují svůj vlastní nebo veřejný zájem. Zapojení aktérů do procesu územního plánování je dáno zákonem a jeho prováděcími vyhláškami, na rozdíl od plánování strategického. Územně plánovací proces je předem stanovený postup, jak pořídit jednotlivé nástroje územního plánování. Tento proces je rovněž pevně stanoven, a to včetně lhůt a okamžiků, ve kterých jsou zapojeni jednotliví aktéři.

7.8 Nástroje územního plánování

Stavební zákon mezi nástroje územního plánování řadí:

• územně plánovací podklady,
• politiku územního rozvoje,
• územně plánovací dokumentaci,
• územní rozhodnutí,
• územní řízení,
• územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území,
• úpravu vztahů v území.

7.8.1 Územně plánovací dokumentace

Než začne jakékoliv plánování, mělo by vždy dojít k důkladné analýze. V územním plánování docházelo dříve k analýze v rámci přípravy nového územního plánu, což představuje rozpětí 15 až 25 let. Praxe ukázala, že se jedná o příliš velké rozpětí, a tak v roce 2006 přišel stavební zákon s institutem územně analytických podkladů zpracovávaných nejdříve každé dva roky, v současnosti každé čtyři roky. Územně analytické podklady zpracovávají úřady územního plánování obce s rozšířenou působností a v návaznosti na ně krajské úřady jako zástupci státní správy. Územně analytické podklady nejsou právně závazné, představitelé obce by se s nimi však měli seznámit. Důkladně totiž informují o stavu jejich obce, o problémech v území a o potenciálních konfliktech v územně plánovací dokumentaci mezi jednotlivými obcemi. Územně analytické podklady pravidelně podléhají rozboru udržitelného rozvoje a vyhodnocení udržitelného rozvoje území. Tyto dokumenty jsou zdrojem velmi zajímavých informací o obci.

Dalším územně plánovacím podkladem je územní studie. Tento institut se používá v případě, že chce investor nebo obec blíže prověřit podmínky realizovatelnosti nějakého záměru v konkrétním území. Navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav v území např. veřejné infrastruktury, územního systému, ekologické stability apod. Územní studie by mohly podmiňovat budoucí využití a uspořádání území, slouží také jako podklad ke změně příslušné územně plánovací dokumentace. Konkrétní náležitosti územní studie nejsou stanoveny zákonem ani prováděcími vyhláškami, její zpracování ale může provést pouze osoba s příslušným oprávněním.

7.8.2 Politika územního rozvoje

Politika územního rozvoje je hlavním dokumentem koordinujícím územní rozvoj státu. Je to tedy celorepublikový dokument, který zpracovává Ministerstvo pro místní rozvoj a který slouží ke koordinaci územně plánovací činnosti v České republice, má ale návaznost i na okolní státy. Tento dokument je spíše koncepčního rázu, nejedná se o klasický územně plánovací dokument sestávající z textové části a části grafické, která by byla plná nejrůznějších výkresů. Jsou zde spíše stanoveny principy dalšího rozvoje, rozvojové oblasti a osy a naznačeny hlavní koridory rozvoje technické infrastruktury (například vysokorychlostní tratě, dálnice, velká vodní díla, sklady a překladiště vyhořelého jaderného odpadu apod.). Tyto na první pohled mnohdy vágní osy a koridory jsou dále prověřovány studiemi a konkretizovány v územně plánovací dokumentaci na úrovni krajů.

Územně plánovací praxe ukázala, že politika územního rozvoje není dostačujícím nástrojem k prosazení zájmů státu v podobě velkých infrastrukturních staveb. Proto byla v roce 2020 přijata novela stavebního zákona, který nově zavádí Územní rozvojový plán. Ten se posouvá do podoby standardní dokumentace a jedná se tak o územní plán na úrovni státu. Mnozí kritici uvádějí, že se tak jedná o duplicitu dokumentací a politika územního rozvoje tím ztratila svůj význam. To podtrhuje i návrh nového stavebního zákona, kde je nově zaveden dokument Politika architektury a stavební kultury České republiky bez toho, aniž by byly stanoveny požadavky na obsah tohoto dokumentu.  Politika územního rozvoje tak pravděpodobně bude rozdělena mezi tyto dva nové dokumenty.

7.8.3 Územně plánovací dokumentace

Jak již bylo zmíněno výše, územní rozvojový plán je novou formou územně plánovací dokumentace, která byla do systému územního plánování implementována v roce 2020 jako jeden z nástrojů, který má vést k důslednějšímu, rychlejšímu a efektivnějšímu prosazování infrastrukturních staveb v území. Územní rozvojový plán vydává Ministerstvo pro místní rozvoj a je závazný pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Znamená to tedy, že pokud bude v územním rozvojovém plánu nově vedena dálnice v blízkosti obce, musí tuto skutečnost do své dokumentace zapracovat jak kraj, tak obec či město.

Územní rozvojový plán v současnosti ještě není zpracován ani schválen, měl by však obsahovat vymezení ploch a koridorů mezinárodního a republikového významu nebo ploch a koridorů, které svým významem přesahují území jednoho kraje stanovené politikou územního rozvoje. Plán by měl dále stanovit účel jejich vymezení, popřípadě podmínky pro rozhodování v území. Další vymezení se týkají veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany i bezpečnosti státu a vymezených asanačních území, pro která lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, stanovit kompenzační opatření, a pokud je to účelné, pak i stanovit pořadí provádění změn v území.

Z pohledu zastupitele obce se může zdát, že je státní úroveň od té obecní poměrně vzdálená, je však třeba sledovat i ji, protože může mít velký dopad na další rozvoj obce.

7.9 Zásady územního rozvoje kraje

Byl-li územní rozvojový plán pro jednoduchost popsán jako územní plán na úrovni státu, potom zásady územního rozvoje jsou územním plánem na úrovni kraje. Jedná se o dokumentaci, která se povinně pořizuje pro území celého kraje. Zásady územního rozvoje zadávají, schvalují a vydávají zastupitelstva kraje v samostatné působnosti na návrh krajského úřadu. K zásadám územního rozvoje kraje se také pravidelně vypracovává zpráva o jejich uplatňování. Tato zpráva musí být konzultována s obcemi kraje.

Vlastní dokumentace se dělí na textovou a grafickou část. V textové části jsou shrnuté důvody pro pořízení dokumentace, je zhodnocena struktura kraje i jeho stav, a vyhodnocena koordinace rozvoje celého území kraje. Dále jsou v ní naznačeny další směry rozvoje a vymezeny cílové charakteristiky území v jeho jednotlivých aspektech (osídlení, krajina apod.). Textová část dále vymezuje plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby; a plochy a koridory, ve kterých je pro jejich další využití nutné důkladnější prověření. Je-li to účelné, je v této části stanoveno pořadí změn na území a úkoly pro územní plány obcí.

Zásady územního rozvoje kraje dále rozpracovávají a konkretizují úkoly, které jsou obci uloženy ze státní úrovně územním rozvojovým plánem. Zásady zároveň stanovují pro jednotlivé obce další úkoly ke zpracování v jejich územně plánovací dokumentaci, tj. v územních plánech, a to jak úkolů převzatých z úrovně státu, tak těch, které vznikají na regionální úrovni. Příkladem může být výstavba regionálního logistického centra, které je příliš malé na to, aby se objevilo na státní úrovni, avšak dostatečně velké, aby se stalo předmětem zapracování do zásad územního rozvoje. V extrémním případě se tak v praxi může stát, že investor, který se z jakéhokoliv důvodu nedohodne s obcí na výstavbě (třeba právě logistického centra), uspěje se svou žádostí o zapracování do zásad územního rozvoje, které jsou závazné pro územní plány obcí. Obec by tak nechtěnou stavbu musela zapracovat do svého územního plánu i přes svůj negativní vztah ke stavbě. Jedná se o příklad nepravděpodobný, ale reálný. I proto je nutné dění v územním plánování sledovat i z úrovně malé obce.

7.10 Územní plán obce

Územní plán je základním koncepčním dokumentem pro prostorový rozvoj obce. Stanoví základní koncepci rozvoje území, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Územní plán vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby. Vymezí také území pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. V souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem. Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím.

Územní plán obce se skládá z výrokové části a z odůvodnění. Každá z těchto částí má pak svou textovou část a část grafickou. Z pohledu lajka/uživatele představuje zásadní záležitost hlavní výkres (výkres funkčního využití území), který je jedním z grafických prvků výrokové části. Jedná se o výkres, který člení celé území obce podle tzv. funkcí na jednotlivé druhy ploch s rozdílným způsobem využití.

Už od začátku 20. století rozdělují urbanisté a územní plánovači města a obce do jednotlivých zón podle jejich funkcí (tzn. bydlení, výroba, občanská vybavenost, infrastruktura apod.). Toto dělení je sice v současné době podrobováno odborné kritice, v praxi se však i nadále využívá a pravděpodobně tomu tak zůstane i do budoucna. Nová legislativa nyní tyto plochy pojmenovává jako plochy s rozdílným způsobem využití (u územních plánů zpracovaných před rokem 2007 to byly regulativy ploch). Jejich smyslem je zajistit funkční uspořádání v rámci územního plánu obce a jsou vyznačeny v hlavním výkrese územního plánu.

Hlavní výkres obsahuje urbanistickou koncepci, především už zmíněné vymezení ploch s rozdílným způsobem využití. Dále také koncepci uspořádání krajiny včetně ploch s navrženou změnou využití, koncepci veřejné infrastruktury včetně vymezení ploch a koridorů pro dopravní a technickou infrastrukturu. Součástí výkresu jsou také vymezení zastavěného území, zastavitelných ploch a ploch přestavby, ploch a koridorů pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy. V případě potřeby lze urbanistickou koncepci, koncepci uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury zpracovat v samostatných výkresech.

Při čtení hlavního výkresu je třeba vědět, že se plochy ve městech a obcích v územním plánování dělí na plochy stabilizované, zastavitelné a na přestavbové (některé územní plány obsahují ještě plochy výhledové). Stabilizované plochy jsou části města nebo obce, které jsou v současnosti nějakým způsobem využívány a územní plán nepředpokládá změnu jejich využití. Často se jedná o zastavěné části pro bydlení nebo výrobu, kde může dojít k výměně staveb nebo případně zahuštění zástavby (výstavba nového domu v proluce nebo rodinného domu na zahradě příbuzných), nebo kde se zastavění naopak nepředpokládá. To mohou být parky, sady, lesy nebo polnosti. Pro investory jsou nejzajímavější zastavitelné plochy. Jedná se o plochy, které v současné době nejsou zastavěné, ale územní plán jejich zástavbu umožňuje. Jsou to tedy stavební pozemky, které jsou poptávány, a jejichž cena se může převodem z nezastavitelných do zastavitelných ploch zvýšit o stovky i tisíce procent.

Plochy přestavby představují lokality, jejichž potenciál je územními plánovači považován za nedostatečně využitý. Může se jednat o starší průmyslové areály, které se vlivem rozšíření měst ocitly na okraji jejich center a jejich původní průmyslové využití již není vhodné nebo možné. Územní plán u těchto ploch umožňuje „vyšší“ využití, tzn. využití komerčně zajímavější v podobě kancelářských prostor, bytové zástavby apod. Mimo města byla v minulých letech typická přeměna původních vojenských objektů na byty či změna funkčního využití některých zemědělských areálů. V malých obcích to může být i přeměna původních Konzumů či Pramenů ze 70. a 80. let na objekty pro bydlení nebo pro výrobu (změna funkčního využití z občanské vybavenosti na bydlení, resp. plochy obchodu a služeb). Je třeba zmínit, že přestavbová plocha ještě neznamená, že v případě stržení původního objektu musí mít nově navržený objekt funkci, která je navržena jako přestavbová (např. již zmíněný Konzum nemusí být přestavěn na bydlení, ale může být modifikován na menší či větší obchodní středisko).

Důležitým faktorem pro využití jednotlivých ploch nebo pozemků jsou také ochranná pásma technické infrastruktury nebo prvky související s ochranou životního prostředí (ÚSES – územní systém ekologické stability). Typickým příkladem může být vedení vysokého napětí přes plochy určené pro výstavbu rodinných domů, které vyžaduje už u vedení o napěti 1-35 kV ochranné pásmo široké 7 m od krajního vodiče, tzn. celkem cca 15 m široký pruh. Stavby v ochranných pásmech podléhají vyjádření správců infrastruktury, kteří mohou zaujmout zcela zamítavý postoj (např. již zmíněné el. vedení) nebo si mohou stanovit podmínky pro výstavbu (např. ochranné pásmo dálnice, letiště, vodních toků apod.).

Každý z typů ploch, které jsou zobrazeny v hlavním výkresu, má v textové části svůj důkladnější popis využití. Textová část územního plánu musí (mimo jiné) stanovovat podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití a zároveň s určením převažujícího účelu využití (tedy jaké má být hlavní využití plochy), pokud je možné jej stanovit. Další podmínky se týkají přípustného a nepřípustného využití včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch. Pro zjištění možného využití konkrétních ploch (a tedy i pozemků) v obci, je třeba pracovat s grafickou i textovou částí územního plánu současně.

Územní plánování představuje poměrně velký zásah do majetkových práv občanů. Převedením ploch z nezastavitelných na zastavitelné se výrazně mění hodnota jednotlivých pozemků. Ta se také liší u jednotlivých typů ploch – pozemky určené pro parkoviště mají jinou hodnotu než ty pro vysokopodlažní bytové nebo kancelářské budovy. Některé pozemky navíc nemohou být zastavitelné s ohledem na životní prostředí nebo technická omezení. Všechny tyto okolnosti je v praxi velice složité vyvážit, respektovat a uplatňovat v praxi.

O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce:

• z vlastního podnětu,
  • na návrh orgánu veřejné správy,
  • na návrh občana obce,
  • na návrh fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce,
  • na návrh oprávněného investora.

Náklady na zpracování územního plánu nebo jeho změny projektantem, na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a náklady na vyhotovení úplného znění územního plánu po jeho změně hradí obec, která rozhodla o pořízení. Pokud pořízení změny územního plánu vyplývá ze zásad územního rozvoje nebo z jejich aktualizace, hradí náklady kraj. Výjimku tvoří případy, kdy příslušná část aktualizace zásad územního rozvoje, která změnu územního plánu vyvolala, byla vydána na základě výhradní potřeby dotčené obce. Náklady spojené s projednáním územního plánu hradí pořizovatel. Náklady na nezbytné mapové podklady uhradí obec, pro kterou pořizuje územní plán úřad územního plánování, pokud se obce nedohodnou jinak. Pokud je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů navrhovatelem.

Územní plán by měla mít zpracovaný každá obec v České republice. V případě, že tomu tak není, může obec požádat o vymezení zastavěného území zvláštním postupem. Pokud toho nevyužije, je za zastavěné území považován intravilán, kterým je zastavěná část obce vymezená k 1. 9. 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. Na tomto území potom může probíhat v určité formě nová výstavba. Nový stavební zákon ukládá pořizování aktuálního vymezení zastavěného území obce pro všechny obce, které jej nemají vymezený v územním plánu.

V souvislosti s pravděpodobným zněním nového stavebního zákona je pro obce důležité, aby bylo možné rozhodování o plochách a koridorech podmínit třemi rozdílnými podmínkami. Těmi jsou  uzavření plánovací smlouvy, pořízení územní studie nebo vydání regulačního plánu. Ve všech uvedených případech se jedná o tzv. nepřímou stavební uzávěru, která v konkrétní lokalitě neumožní realizovat žádné změny, dokud není splněna stanovená podmínka. Tyto nástroje jsou však omezeny čtyřmi, resp. šesti lety.

Nový stavební zákon dále posiluje roli plánovacích smluv při rozvoji obce. Ty jsou nástrojem pro koordinaci rozvoje vybraných lokalit, především v těch místech, kde je nutné před stavbou vybudovat potřebnou infrastrukturu, třeba vodovod nebo komunikaci. Některé dohody obce a developera mohou obsahovat i změnu územního plánu. Nově by měla být plánovací smlouva, která je uzavřena mezi stavebníkem, obcí, krajem nebo vlastníkem technické infrastruktury, vymezovat vzájemnou součinnost těchto aktérů při realizaci vymezeného záměru. Veřejnoprávní smlouva tak bude moci obsahovat i soukromoprávní ujednání. Uzavřením veřejnoprávní smlouvy bude moci být podmíněno rozhodování v plochách či koridorech, u kterých je stanoven územní nebo regulační plán. Smluvní strany budou mít pravděpodobně možnost do smluv zapracovat i další podmínky a ujednání. Je však třeba podotknout, že uzavření smlouvy může mít nezanedbatelné právní následky. Jde především o to, že účastníci řízení o povolení záměru, kteří jsou smluvní stranou plánovací smlouvy, nemohou uplatňovat námitky, které by byly v rozporu s uzavřenou plánovací smlouvou. Bude tak třeba vždy pečlivě zvážit, zda veřejnoprávní smlouvu uzavřít a v jaké podobě.

7.10.1 Regulační plán obce

Územní plán obce je nástrojem, který řeší urbanistickou strukturu a technickou infrastrukturu území obce. Nejedná se tak o dokumentaci jednotlivých pozemků či jednotlivých domů, řeší se ale využití pozemků, procento jejich zastavění, podlažnost, případně uliční čára, nikoliv vzhled jednotlivých domů nebo veřejných prostranství. V případě, že obec pocítí potřebu regulovat v nějaké lokalitě výstavbu více než jak jí to umožňuje územní plán, rozhodne o zpracování regulačního plánu v rozsahu, ve kterém uzná za vhodné. Ten jí už umožňuje regulovat vzhled a strukturu domů. Může například stanovit tvar, sklon a barvu střechy nebo oken apod. Jedná se tak o velké svázání architektů a stavebníků při stavbě jejich domů. Motivem pro využití tohoto nástroje jsou velice často špatné zkušenosti obcí s výstavbou v 90. letech, kdy vznikla celá řada staveb tzv. podnikatelského baroka, které jsou dodnes nedobrou vizitkou jejich tehdejších architektů, stavebníků i majitelů. Na druhou stranu příliš striktní pravidla dnes často brání v prosazování moderní architektury.

Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Je závazný pro rozhodování na území, vydaný krajem je závazný i pro územní plány a regulační plány vydávané obcemi. Regulačním plánem lze nahradit územní rozhodnutí, v tom případě se pak v dokumentaci jasně stanoví, která územní rozhodnutí nahrazuje. Regulačním plánem nelze nahradit územní rozhodnutí pro záměr, který podléhá posuzování vlivů na životní prostředí.

Struktura a formální úprava regulačního plánu je shodná s územním plánem, tj. skládá se z vlastního návrhu a z odůvodnění, přičemž obě složky mají svou grafickou a textovou část. Náklady na zpracování návrhu regulačního plánu a  mapové plány z podnětu projektanta hradí obec nebo kraj příslušný k jeho vydání. Pokud je zpracování regulačního plánu vyvoláno výhradní potřebou jiné osoby, může příslušné zastupitelstvo v rozhodnutí podmínit jeho pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na zpracování návrhu regulačního plánu projektantem a na mapové podklady. Při pořizování regulačního plánu na žádost zajišťuje a hradí jeho zpracování, mapové podklady a projednání s dotčenými orgány žadatel.

Přestože regulační plány představují poměrně efektivní a účinný nástroj regulace rozvoje větších ploch, jejich využívání není příliš rozsáhlé. Existují regiony o velikosti správního území obce s rozšířenou působností, ve kterých není jediná obec, která by tento nástroj využívala. Podle nového stavebního zákona už pravděpodobně nepůjde nahradit jím povolení záměru. Stejně tak již nebude možné vydání regulačního plánu na úrovni kraje.

7.10.2 Územní rozhodnutí

Umisťovat stavby nebo zařízení, provádět jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví‐li zákon jinak. Územním rozhodnutím je rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, o změně využití území, změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území. Je to rozhodnutí také o dělení nebo scelování pozemků a o ochranném pásmu. Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr, stanoví podmínky pro využití a ochranu území a podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Místo územního rozhodnutí může stavební úřad vydat územní souhlas, a to na základě oznámení o záměru, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

7.10.2.1 Územní řízení

Na základě územního řízení je vydáno příslušným stavebním úřadem územní rozhodnutí. Je‐li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán jen v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu. Účastníky územního řízení jsou žadatel a obec, na jejímž území se má požadovaný záměr uskutečnit. Rozlišujeme dva typy územního opatření, a to územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území.

7.10.2.2  Územní opatření o stavební uzávěře

Toto územní opatření se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Pomocí něj se omezuje nebo zakazuje stavební činnost ve vymezeném území v nezbytném rozsahu, jestliže by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, kterým se upravuje využití území. Tímto územním opatřením nemůžou být omezeny nebo zakázány udržovací práce. V roce 2021 nabylo účinnosti rozhodnutí, které zrušilo všechny stavební uzávěry starší třinácti let, ty mladší se budou muset obnovit nejpozději do konce června 2025. Podle nového stavebního zákona pak stavební uzávěry budou moci platit nejdéle šest let.

7.10.2.3 Územní opatření o asanaci území

Územní opatření o asanaci území se vydává také jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Je vydáno na území postiženém živelnou pohromou nebo závažnou havárií, která zapříčinila podstatný zásah do využití území a je tedy třeba stanovit podmínky pro odstranění jejich dopadů a pro další využití území. Je také vydáváno pro zastavěné území, v němž se vyskytují závadné stavby,
z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních a provozních a z důvodu ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a úpravy staveb a nařídit opatření k asanaci území.

7.11 Úprava vztahů v území

Předkupní právo – obec nebo kraj má předkupní právo k pozemku danému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření. Obec má také předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství.

Náhrada za změnu v území – vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva byla při jejich užívání na základě územního opatření o stavební uzávěře, a dále i vlastníkovi pozemku, jehož určení k zastavění bylo zrušeno na základě změny územního plánu nebo regulačního plánu nebo zrušením územního rozhodnutí, náleží náhrada.

Aktéři územního plánování – v rámci územního plánování jsou zákonem jednoznačně stanoveny role jednotlivých aktérů/účastníků v územně plánovacím procesu. Jde o následujících pět aktérů:

• pořizovatel,
• zpracovatel = projektant,
• dotčené orgány (státní správy) a oprávnění investoři (veřejné infrastruktury),
• veřejnost,
• volené orgány samosprávy.

7.12 Působnost ve věcech územního plánování

Působnost ve věcech územního plánování podle zákona vykonávají úřady územního plánování, které mají v kompetenci pořizování územně plánovací dokumentace. Jsou jejím pořizovatelem a zadávají ji k vypracování zpracovateli. Pořizovatel je metodikem a administrátorem procesu pořízení územního plánu, projektant při návrhu koncepce rozvoje území obce zohledňuje jeho možnosti s cílem rozvíjet jeho hodnoty. Kdo jsou tedy pořizovatelé a jakou mají působnost?

• Orgány obcí mají přenesenou působnost. Hlavní úlohu vykonávají obecní úřady s rozšířenou působností (neboli úřady územního plánování), které mají pravomoc pořizovat územně plánovací podklady, územní a regulační plán.
• Orgány krajů mají působnost přenesenou a pořizují územně plánovací podklady a zásady územního rozvoje, popř. regulační prvky.
• Ministerstvo pro místní rozvoj ČR pořizuje politiku územního rozvoje a územní plánovací podklady.
• Ministerstvo obrany ČR je kompetentní pro územně plánovací činnost na území vojenských újezdů.

Nyní se podíváme na pár základních pojmů, které jsou pro vás v této věci klíčové.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností:

• pořizuje územní a regulační plán pro území obce,
• pořizuje územně plánovací podklady, vydává územně plánovací informace,
• pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu,
• je dotčeným orgánem v územním řízení z hlediska uplatňování záměrů územního plánování.

Stavební úřad:

• vydává územní rozhodnutí,
• vydává územní souhlas,
• poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Zastupitelstvo obce:

• rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního a regulačního plánu,
• schvaluje v samostatné působnosti zadání,
• vydává v samostatné působnosti územní plán,
• vydává regulační plán.

Rada obce:

• vydává vymezení zastavěného území,
• vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře,
• uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky
  k územnímu plánu sousední obce.

Zpracovatel / projektant územního plánu musí být autorizovaný architekt nebo autorizovaný urbanista. Zpracování územního plánu (územně plánovací dokumentace) je vybranou činností ve výstavbě a mohou ji vykonávat jen fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu v České komoře architektů.

Dříve používaný pojem dotčené orgány státní správy (DOSS) je dnes nahrazen termínem dotčené orgány (DO), i když se stále jedná o tytéž úřady a instituce veřejné správy. Tyto orgány chrání veřejné zájmy podle zvláštních předpisů a jedná se o všechny orgány a instituce, jejichž vyjádření se musí opatřit, aby bylo možné územně plánovací dokumentaci zpracovat, projednat a schválit. Za dotčené orgány se považují např. orgány životního prostředí, dopravní orgány, památková péče.

Obdobná práva a povinnosti v procesu územního plánování jako dotčené orgány mají i tzv. oprávnění investoři. Oprávněný investor je vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, který může požadovat, aby byl o úkonech správního orgánu při projednávání návrhů zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu vyrozuměn. Za tím účelem podává žádost místně příslušnému krajskému úřadu.

Dalším klíčovým pojmem je veřejnost. Za veřejnost se považují občané, občanské iniciativy, spolky, sdružení a zájmové skupiny. Veřejnost si může ze svého středu zvolit svého zástupce. Zástupcem veřejnosti může být fyzická nebo právnická osoba plně způsobilá k právním úkonům a musí ho zmocnit nejméně jedna desetina občanů obce s méně než 2 000 obyvateli nebo nejméně 200 občanů příslušné obce, kteří uplatňují věcně shodnou připomínku k návrhu územně plánovací dokumentace.

Volené orgány samosprávy (zejména zastupitelstva obcí a krajů) mají schvalovací příslušnost k územně plánovací dokumentaci vydávané na jejich správním území. Protože obec územním plánem vyjadřuje požadavky na svůj územní rozvoj, má pro úspěšné a rychlé pořízení územního plánu, který vyjádří zájmy obce, zásadní význam kvalita komunikace obce s pořizovatelem i projektantem. Z tohoto důvodu je od roku 2007 ve stavebním zákoně definována úloha určeného zastupitele (vybraného člena zastupitelstva obce), který je především mluvčím zastupitelstva obce ve vztahu k pořizovateli a
k projektantovi.

7.13 Procesy územního plánování

Jak již bylo uvedeno, cílem územního plánování je vyvážený rozvoj území založený na principech udržitelného rozvoje. V rámci procesu územního plánování dochází k významnému zásahu do vlastnických práv mnoha subjektů a zároveň k obraně veřejného zájmu. Aby bylo možné všechny tyto protichůdné požadavky naplnit, je třeba při zpracování územně plánovací dokumentace, a na úrovni obce především, zajistit jasnou komunikaci mezi jednotlivými aktéry. Zároveň je třeba zajistit předvídatelnost rozhodovacích procesů veřejné správy, tedy i chování místní samosprávy.

Obecně můžeme územně plánovací proces rozdělit do následujících kroků:

• návrh na pořízení územně plánovacího dokumentu,
• přípravné práce, průzkumy a rozbory,
• zadání územního plánu, jeho zpracování, projednání a schválení,
• návrh územního plánu, jeho zpracování, projednání a posouzení krajským úřadem,
• řízení o územním plánu,
• vydání územního plánu,
• vyhodnocení územního plánu a jeho změny.

1. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce:
2. z vlastního podnětu,
3. na návrh orgánu veřejné správy,
4. na návrh občana obce,
5. na návrh fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce,
6. na návrh oprávněného investora.

Náklady na zpracování územního plánu hradí obec, která rozhodla o pořízení. V případě pořízení změny územního plánu, která vyplývá ze zásad územního rozvoje kraje nebo z jejich aktualizace, hradí takto vyvolané náklady kraj. Pokud je pořízení změny územního plánu vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů navrhovatelem. Návrh na pořízení územního plánu se podává u obce, pro jejíž území se územní plán pořizuje, a obsahuje údaje umožňující identifikaci navrhovatele (včetně uvedení jeho vlastnických nebo obdobných práv k pozemku nebo stavbě na území obce), údaje o navrhované změně využití ploch na území obce, údaje o současném využití ploch dotčených návrhem navrhovatele, důvody pro pořízení územního plánu nebo jeho změny a návrh úhrady nákladů na pořízení územního plánu. Splňuje‐li návrh všechny stanovené náležitosti, pořizovatel jej posoudí a se svým stanoviskem bezodkladně předloží k rozhodnutí zastupitelstvu obce příslušné k vydání územního plánu. O výsledku jednání zastupitelstva informuje obec navrhovatele a úřad územního plánování.

Pořizovatelem územního plánu a regulačního plánu je obecní úřad, kde územně plánovací činnost vykonává úředník vybavený potřebnou kvalifikací pro výkon územně plánovací činnosti. Kvalifikační požadavky pro výkon územně plánovací činnosti splňuje úředník nebo fyzická osoba, která má osvědčení zvláštní odborné způsobilosti a splňuje kvalifikační požadavky na vzdělání i praxi.  Součástí rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu nebo jeho změny je i schválení osoby určeného zastupitele. Jeho úkolem je sledovat z pohledu samosprávy obce průběh pořizování územního plánu. Většinou se jedná o osobu, která má přiměřenou odbornost v oblasti územního plánování, architektury nebo stavitelství.

2) Přestože nejsou přípravné práce v zákoně explicitně pojmenovány, jsou nezbytnou součástí pořízení územního plánu nebo jiné územně plánovací dokumentace. Přípravné práce zabezpečuje pořizovatel ve spolupráci s dotčenými orgány a právnickými a fyzickými osobami, které se podílejí na využití území. Jedná se zejména o:

• stanovení měřítka zpracování dokumentace,
• shromáždění dostupných podkladů a informací o území (zejm. aktuální územně analytické podklady pop. územní studie),
• další podklady, jako jsou například územní plány sousedních obcí či oborové dokumenty,
• shromáždění záměrů na využití území – existující územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady (závaznými nadřazenými dokumentacemi jsou politika územního rozvoje (politika architektury a stavební kultury), územní rozvojový plán, zásady územního rozvoje a regulační plán vydaný krajem, správní rozhodnutí o území, podklady pořizované orgány státní správy,
• vymezení řešeného území v mapových podkladech (u regulačních plánů),
• vyhodnocení podkladů a informací.

Součástí přípravných prací rovněž bývá proces výběru zpracovatele, protože územně plánovací dokumentaci nezpracovává úřad územního plánování. V průběhu zadávacího řízení však není možné požadovat přímo návrhy řešení, neboť zákon o veřejných zakázkách neumožňuje požadovat v rámci podání nabídky řešení ani části budoucího předmětu zakázky, ledaže je pro tento účel použita zákonem předepsaná forma ‐ soutěž o návrh. Zpracovatelem ÚPD může být autorizovaný architekt, kterému byla udělena autorizace pro obor územního plánování nebo autorizace bez specifikace oboru podle autorizačního zákona.

Stěžejním podkladem pro zpracování územního plánu, resp. jeho zadání, jsou územně analytické podklady a doplňující průzkumy a rozbory. Doplňující průzkumy a rozbory vznikají na základě přípravných prací, navazují na územně analytické podklady, a ty pak na základě podrobnějších průzkumů území v měřítku určeném pro konkrétní územní plán doplňují o aktuální zjištění. Jedná se např. o zjištění aktuálního stavu funkčního využití, nezastavěného území (včetně jeho dalších hodnot a specifik nepopsaných v územně analytických podkladech, které je třeba následně respektovat). Jejich výstupem je zejména stanovení hlavních problémů k řešení a potřebná zjištění ke zpracování koncepce uspořádání krajiny.

3) Návrh zadání územního plánu projednává pořizovatel s dotčenými orgány, dalšími institucemi a
s veřejností. Pořizovatel zašle návrh zadání územního plánu dotčeným orgánům, sousedním obcím, krajskému úřadu. V případě pořizování územního plánu jiným obecním úřadem zašle pořizovatel návrh zadání též obci, pro kterou ho pořizuje. Pořizovatel doručí návrh zadání veřejnou vyhláškou.
K připomínkám, vyjádřením a podnětům uplatněným po lhůtách uvedených v zákoně se nepřihlíží. Dotčené orgány mohou k předloženému návrhu zadání územního plánu uplatnit požadavky formou vyjádření nebo stanoviska. Dotčené orgány mohou uplatnit požadavky na obsah územního plánu vyplývající z právních předpisů. Protože se nejedná o stanovisko, stavební zákon neukládá pořizovateli územního plánu dosáhnout s dotčenými orgány dohody o zohlednění jejich vyjádření. Dotčené orgány tedy nemohou na pořizovateli např. vymáhat převzetí konkrétních formulací
z vyjádření dotčených orgánů ani nelze reálně předpokládat, že všechny jejich požadavky budou do úpravy návrhu zadání promítnuty. Dotčené orgány na úseku ochrany životního prostředí vydávají následující stanoviska.

• Stanovisko krajského úřadu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí obsahující požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí (je‐li uplatňován),
  s požadavky na obsah a rozsah vyhodnocení, včetně požadavku na případné zpracování možných variant řešení.
• Stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny, který vyloučí nebo nevyloučí významný vliv na příznivý stav předmětů ochrany evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí a jejich celistvost. Orgán ochrany přírody své stanovisko řádně odůvodní, tzn. uvede podklady, ze kterých vycházel, úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a výkladu právních předpisů a důvod výrokové části stanoviska.

Projednávání s veřejností se oznamuje veřejnou vyhláškou, která je vystavena na 30 dnů. Po této době začíná 15denní lhůta pro uplatnění podnětů, kdy může každý sdělit své připomínky. Veřejné projednání při pořizování územně plánovací dokumentace nařizuje pořizovatel. Je‐li to účelné nebo vyžaduje‐li to rozsah řešeného území, nařídí pořizovatel více veřejných projednání na jím určených místech. O průběhu veřejného projednání vede pořizovatel písemný záznam. Příslušný správní orgán musí veřejnosti a dotčeným orgánům zajistit možnost seznámit se s návrhy zadání, s územně plánovací dokumentací nebo zprávami o jejím uplatňování ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky. Toto jednání není ve fázi návrhu zadání povinné, ale z logiky územně plánovacího procesu je žádoucí, neboť poskytuje prostor pro participaci obyvatel.

Na základě uplatněných požadavků a podnětů pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví návrh zadání a předloží jej ke schválení zastupitelstvu obce. Upravený návrh zadání územního plánu pořizovatel s dotčenými orgány již neprojednává. Pokud krajský úřad ve svém stanovisku k návrhu zadání uplatnil požadavek na posouzení územního plánu z hlediska vlivů na životní prostředí, nebo pokud orgán ochrany přírody ve svém stanovisku nevyloučil významný vliv na příznivý stav předmětu ochrany evropsky významné lokality či ptačí oblasti, uvede pořizovatel v upraveném návrhu zadání, který předkládá zastupitelstvu obce ke schválení, požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (SEA). V odůvodněných případech nebo z podnětu dotčených orgánů chránících veřejné zájmy zastupitelstvo obce uloží v zadání zpracování konceptu územního plánu variantní řešení. Pak zadání územního plánu obsahuje požadavky na zpracování variant řešení a podmínky pro jejich posuzování. Tento postup však již byl v jedné z posledních novel stavebního zákona odstraněn, takže s konceptem zadání územního plánu se v praxi setkáváme již velmi ojediněle a časem vymizí úplně.

4) Zadání územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce, jejíhož území se plán týká. Na základě schváleného zadání územního plánu (nebo schválených pokynů pro zpracování návrhu územního plánu) pořizovatel pořídí pro obec zpracování návrhu územního plánu. Návrh územního plánu zpracovává zpracovatel, tj. autorizovaný architekt. Návrh územního plánu je složen z vlastního územního plánu a jeho odůvodnění. Každá z těchto částí se pak dělí na část textovou a grafickou.

5) Vyhodnocením vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území se rozumí vyhodnocení vlivů koncepce rozvoje území obce navržené územním plánem na vyváženost vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj je součástí návrhu územního plánu v případě, že zadání územního plánu obsahuje požadavek na jeho zpracování, vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj je pak obsaženo v odůvodnění návrhu územního plánu. Hlavním podkladem pro vyhodnocení jsou územně analytické podklady, pořizované úřadem územního plánování pro jeho správní obvod. Zpracování vyhodnocení zajišťuje pořizovatel územního plánu.

Posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen proces EIA, proces SEA) je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění. Proces posuzování vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí je založen na systematickém zkoumání a posuzování jejich možného působení na životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí.

V rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí jsou posuzovány koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů, zpracovávaných v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, myslivosti, rybářství, nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje a životního prostředí včetně ochrany přírody. Dále jsou posuzovány koncepce, u nichž nutnost jejich posouzení s ohledem na možný vliv na životní prostředí, vyplývá ze zvláštního právního předpisu a dále koncepce spolufinancované z prostředků fondů Evropských společenství. Tyto koncepce podléhají posuzování vždy, pokud je dotčené území tvořeno územním obvodem více než jedné obce. Pokud je dotčené území tvořeno územním obvodem pouze jedné obce, nebo pokud se jedná o změnu koncepce, podléhají tyto koncepce posouzení v případě, že se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.

Pořizovatel oznámí místo a dobu konání společného jednání o návrhu územního plánu a vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, nejméně 15 dnů předem jednotlivě dotčeným orgánům, krajskému úřadu, obci, pro kterou je územní plán pořizován a sousedním obcím. Krajskému úřadu zároveň předá návrh územního plánu pro posouzení. Dotčené orgány vyzve
k uplatnění stanovisek ve lhůtě 30 dnů ode dne jednání. Ve stejné lhůtě mohou sousední obce uplatnit připomínky. K později uplatněným stanoviskům a připomínkám se nepřihlíží. Pořizovatel doručí návrh územního plánu a vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, veřejnou vyhláškou. Do 30 dnů ode dne doručení může každý uplatnit u pořizovatele písemné připomínky. Pokud se zpracovává vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území, pořizovatel zašle stanoviska a připomínky příslušnému úřadu jako podklad pro vydání stanoviska k návrhu koncepce o posuzování vlivů na životní prostředí.

Krajský úřad zašle pořizovateli stanovisko k návrhu územního plánu z hlediska zajištění koordinace využívání území a s ohledem na širší územní vztahy, v souladu s politikou územního rozvoje a územním rozvojovým plánem a s výjimkou územního plánu pro území hlavního města Prahy v souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem. Pokud nezašle stanovisko do 30 dnů od obdržení stanovisek, připomínek a výsledků konzultací, je možné územní plán vydat i bez jeho stanoviska. V případě, že krajský úřad upozorní ve stanovisku pořizovatele na nedostatky, lze zahájit řízení o územním plánu až na základě potvrzení krajského úřadu o odstranění nedostatků.

6) V rámci úpravy návrhu územního plánu je třeba, aby pořizovatel vyhodnotil a dohodl návrh s dotčenými orgány. Nastává jedna z následujících variant:

• všechna stanoviska dotčených orgánů jsou kladná – není třeba další dohody, projednaná fáze je dohodnuta,
• jednotlivé požadavky dotčených orgánů je potřeba dopracovat, doplnit; příslušným dotčeným orgánům pořizovatel musí písemně sdělit, jakým způsobem budou jejich požadavky zohledněny či zapracovány, pokud se dotčené orgány do určité doby k tomuto sdělení nevyjádří, považuje pořizovatel stanovisko za dohodnuté,
• vyskytuje‐li se více závažnějších stanovisek dotčených orgánů, pak je třeba postupovat následujícím způsobem – je třeba svolat koordinační jednání dotčených orgánů, které zaslaly stanoviska s požadavky na dopracování; je třeba rozeslat vyhodnocení všech stanovisek a způsob jejich zapracování všem dotčeným orgánům, které zaslaly stanoviska s požadavky na dopracování, pokud se dotčené orgány do určité doby k tomuto vyhodnocení nevyjádří, považuje pořizovatel stanoviska za dohodnuta.

Ve všech případech je třeba rozeslat vyhodnocení stanovisek a požádat o zaslání souhlasu s řešením jako dohody. Při řešení rozporů dotčených orgánů se postupuje podle správního řádu, a to tak, že pořizovatel oznámí rozpor nejblíže společně nadřízenému správnímu orgánu, který jejich spor rozhodne. Nemají‐li správní orgány společně nadřízený správní orgán, projednají rozpor příslušná ministerstva, která jsou nadřízena těmto dotčeným orgánům. V případě bezvýslednosti dohadovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých dotčených orgánů bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě.

7) Posouzení návrhu územního plánu krajským úřadem – pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání návrhu územního plánu a zajistí řešení případných rozporů na základě vyhodnocení výsledků projednání, výsledku řešení rozporů a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, zajistí upravení návrhu. Dojde‐li pořizovatel na základě výsledků projednání k závěru, že je potřeba pořídit nový návrh územního plánu, zpracuje ve spolupráci s určeným zastupitelem návrh pokynů pro jeho zpracování. K návrhu pokynů si pořizovatel vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu předloží pořizovatel spolu se zdůvodněním zastupitelstvu obce ke schválení.

8) Řízení o územním plánu – upravený a posouzený návrh územního plánu, vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, pokud se zpracovává, a oznámení o konání veřejného projednání pořizovatel oznámí veřejnou vyhláškou. Veřejné projednání návrhu a vyhodnocení se koná nejdříve 15 dnů ode dne oznámení. K veřejnému projednání pořizovatel přizve jednotlivě obec, pro kterou je územní plán pořizován, dotčené orgány, krajský úřad a sousední obce, a to nejméně 30 dnů předem. Veřejné projednání při pořizování územně plánovací dokumentace nařizuje pořizovatel. Je‐li to účelné nebo vyžaduje‐li to rozsah řešeného území, nařídí pořizovatel více veřejných projednání na jím určených místech. O průběhu veřejného projednání vede pořizovatel písemný záznam.

Při veřejném projednání se stanoviska, námitky a připomínky uplatňují písemně a musí být opatřeny identifikačními údaji a podpisem osoby, která je uplatňuje a připojí se k záznamu o průběhu veřejného projednání. Stanoviska, námitky a připomínky podané písemně před veřejným projednáním se
v záznamu uvedou s odkazem na jejich znění, které se k záznamu připojí. Ke stanoviskům, námitkám a připomínkám ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání zásad územního rozvoje se nepřihlíží. Námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti. V námitkách vlastníci uvedou:

• výhrady k podobě územního plánu,
• odůvodnění námitky, 
• odůvodnění zásahu do svých vlastnických práv,
• údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva, 
• vymezení území dotčeného námitkou.

Rozdíl mezi připomínkou a námitkou je důležitý. Pořizovatel a zastupitelstvo obce jsou povinni se připomínkami zabývat jako podkladem pro územní plán, mají tedy povinnost je „pouze” zohlednit.
O námitkách ale musí rozhodnout. Toto rozhodnutí obsahuje vlastní odůvodnění, které se uvede jako součást odůvodnění územního plánu.

Veřejnost může být při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace zastupována zmocněným zástupcem veřejnosti. Zástupcem veřejnosti může být fyzická nebo právnická osoba plně způsobilá
k právním úkonům. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání, zpracuje s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek uplatněných k návrhu územního plánu. Návrhy doručí dotčeným orgánům a krajskému úřadu jako nadřízenému orgánu a vyzve je, aby k nim ve lhůtě 30 dnů od obdržení uplatnily stanoviska.

Dojde‐li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky. Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání. Je‐li na základě projednání nutné návrh územního plánu přepracovat, zpracuje pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem nové zadání a předloží je ke schválení zastupitelstvu obce, pro kterou je územní plán pořizován.

9) Vydání územního plánu – pořizovatel spolu s určeným zastupitelem jako zástupcem obce vyhodnotí výsledky veřejného projednání a doplní odůvodnění územního plánu, zejména o návrh rozhodnutí o námitkách a o vyhodnocení připomínek. Po projednání a dohodách s dotčenými orgány a s kladným stanoviskem nadřízeného orgánu je územní plán připraven na vydání. Pořizovatel předkládá zastupitelstvu příslušné obce návrh na vydání územního plánu s jeho odůvodněním.
V případě, že zastupitelstvo obce s návrhem souhlasí, je přijat a tím je územní plán schválen,
tj. zastupitelstvo obce vydá územní plán po ověření, že není v rozporu s politikou územního rozvoje (územním rozvojovým plánem), s územně plánovací dokumentací vydanou krajem nebo výsledkem řešení rozporů a se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu. V případě, že zastupitelstvo obce nesouhlasí s předloženým návrhem územního plánu nebo s výsledky jeho projednání, vrátí předložený návrh pořizovateli se svými pokyny k úpravě a novému projednání nebo jej zamítne.

Obec je povinna uvést do souladu územní plán s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem a schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo
s politikou územního rozvoje.

7.14 Závěrem

Územní plánování je oborem, který se vyvíjí relativně pomalu a u něhož je přijetí nových principů vždy během na dlouhou trať. Z pohledu aktérů územního plánování je však tímto přístupem zajištěna již několikrát zmíněná předvídatelnost kroků veřejné správy. V dlouhodobém časovém horizontu lze očekávat, že dojde k dalšímu sblížení principů územního a strategického plánování tak, jak je tomu na západ od našich hranic. Pravděpodobně tak v budoucnu dojde ke zmírnění regulačních opatření na úrovni celých obcí a měst, která se budou více řídit principy strategického plánování, přičemž výstavba bude probíhat na základě nějaké formy zastavovacích plánů, jak tomu ostatně již na našem území bylo v 19. století a v první třetině 20. století. Nový stavební zákon přináší na úseku územního plánování změny, které nebudou tak zásadní jako v případě části týkající se stavebních úřadů. Za pozitivní lze považovat navrhovanou digitalizaci procesů, větší unifikaci formy zpracování územních plánů, a to jak v jejich grafické, tak i textové části.

Metodiky a zákonné normy

• Metodika strategického řízení rozvoje obcí. Metodika kontroly a hodnocení realizace programu rozvoje obce. Ministerstvo pro místní rozvoj (2015)
• Strategické řízení a plánování obce, Studijní příručka pro zastupitele obcí. Ministerstvo vnitra (2020)
• Příprava, tvorba a realizace strategických plánů obcí a mikroregionů. VŠB-TU Ostrava (2006)
• Portál strategické práce v České republice: https://www.mmr.cz/cs/microsites/portal-strategicke-prace-v-ceske-republice/uvodni-strana
• Portál územního plánování, Ústav územního rozvoje, Brno. Dostupné z: www.uur.cz
• Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (2021)
• Vyhláška č. 500/2006, o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 283/2021 Sb. stavební zákon (2021)

Časté otázky

1. Jaké jsou vazby a vztahy mezi územním a strategickým plánem? Územní plánování se zabývá zhodnocováním územního potenciálu a pomáhá zvyšovat jeho celkový užitek. Strategické plánování se jednoznačně orientuje na využití vnitřních zdrojů a na aktivní zapojení lokálních aktérů. Mezi těmito dokumenty však mohou být vzájemné vazby a vztahy.

2. Je lepší sestavení strategického plánu vlastními silami nebo externím dodavatelem? Obě tyto varianty mají svoje klady i zápory. Proto bude zřejmě nejvhodnější kombinovat obě tyto metody práce. Externí zpracovatel (firma, agentura nebo fyzická osoba – konzultant) metodicky povede práce na tvorbě strategie, bude usměrňovat a metodicky řídit jednotlivé zainteresované osoby, navrhovat použití vhodných metod a postupů v rámci jednotlivých aktivit. Externí zpracovatel ale nebude definovat cíle a určovat priority rozvoje obce, to je úkolem zadavatele, tedy obce nebo města.

3. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi investičními a neinvestičními projekty? Projekty investiční se zaměřují na pořízení investičního majetku (např. čističky odpadních vod s kanalizací, rozhledny, hasičského vozu atd.). K této skupině projektů patří např. projekty rozvojové (zavedení nové technologie) nebo infrastrukturní (výstavba dálnic, železnic, vodovodu, ČOV, zavedení plynu aj.). Neinvestiční projekty jsou zaměřeny na přímé činnosti – například vzdělávací aktivity. Výstupy projektu se tak využívají již během realizace projektu. Do této skupiny patří projekty, které se zaměřují do oblasti poskytování sociálních a zdravotních služeb, vzdělávacích nebo kulturních aktivit, volného času aj.

Literatura a užitečné odkazy

• Barčáková, E. Příprava prováděcích vyhlášek k novému stavebnímu zákonu na úseku stavebního řádu. In Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Bowman, C. Strategický management. Praha: Grada, 1996. 152 stran. ISBN: 80-7169-230-1.
• Brož, J. Nový stavební zákon v kostce: Díl I. Východiska rekodifikace, organizace veřejné správy a plánovací smlouvy. In Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Dvořák, L. Rekodifikace stavebního práva a ochrana životního prostředí na úseku územního plánování. In Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Fotr, J., Vacík, E., Souček, I., Špaček, M., Hájek, S. Tvorba strategie a strategické plánování. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 381 stran. ISBN 978-80-247-3985-4.
• Holeček, J., & kolektiv. Obec a její rozvoj v širších souvislostech. 1. vyd. Brno: GaREP Publishing, 2009. 74 s. ISBN 978-80-904308-2-2.
• Hrabalová, S. Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 93 s. ISBN 8021033568.
• Hrabánková, M., Řehoř, P., Rolínek, L., & Svatošová, L. Faktory regionálního rozvoje a jejich vliv na sociálně-ekonomický potenciál regionu. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2011. 111 s. ISBN 978-80-7204-752-9.
• Kasl, J. Nový stavební zákon vypustil územní plánování i z názvu – dočkáme se změny? In Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Labounková, V., Půček, M., Rohrerová, L., a kol. Metodická příručka pro zpravování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Brno: Ústav územního rozvoje, 2009. 46 stran. ISBN 9788087318027.
• Mallya, T. Základy strategického řízení a rozhodování. 3. vyd. Praha: Grada, 2007. 246 stran. ISBN 978-80-247-1911-5.
• Mareček, J. Několik poznámek k rekodifikaci veřejného stavebního práva Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Ochrana, F. Strategické řízení ve veřejné správě a přístupy k tvorbě politiky. Praha: Matfyzpress, 2010. 193 stran. ISBN 9788073781309.
• Přichystal A. Kuchařka pro žadatele z fondů EU aneb Jak uvařit dobrý projekt. 1 vydání. Nymburk: Nakladatelství VEGA-L, 2008. 156 stran. ISBN 978-80-86757-94-0.
• Půček, M., Koppitz, D. Strategické řízení a plánování. Zaměřeno na obce, města a kraje. 1. vydání. Praha: NSZM, 2012. 196 s. ISBN 978-80-260-2789-8.
• Svozilová A. Projektový management. 1. vydání. Praha: Grada, 2006. 353 stran. ISBN: 80-247-1501-5.
• Šilhánková, V. Územní plánování. 1. vyd. Praha: Vysoká škola regionálního rozvoje, 2015. 118 s. ISBN 978-80-87174-49-4.
• Špalek, R., Kuzmová, E. Územní plánování podle nového stavebního zákona z pohledu ČKAIT. In Urbanismus a územní rozvoj. 1/2022.
• Vilamová Š. Jak získat finanční zdroje EU, Praha: Grada, 2006. 196 stran, ISBN 80-247-0828-0.