10. Krizové řízení v České republice

„Krizové řízení je souhrn řídicích činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s přípravou na krizové situace a jejich řešením nebo ochranou kritické infrastruktury.“[1] Tato definice z krizového zákona nemá dlouhou historii, stejně tak jako nemá dlouhou historii legislativní vymezení řešení mimořádných událostí a krizových situací.

V této kapitole se budeme věnovat základním otázkám, které se týkající krizového řízení v České republice, a to především z pohledu územních samosprávných celků. Zaměříme se hlavně na obce a zdůrazníme povinnosti a odpovědnosti orgánů krizového řízení při řešení krizových situací. Samostatnou část pak tvoří požární ochrana z pohledu obce, která obsahuje podrobný přehled směřující k jednotce požární ochrany sboru dobrovolných hasičů obce.

10.1 Stručná historie krizového řízení v České republice

Do počátku 20. století neznali lidé z hlediska dnešního pohledu jinou situaci, než mír nebo válku. Válka lidem pochopitelně přinášela největší utrpení, ale i v době míru se lidé museli vypořádávat s požáry, povodněmi, sesuvy půdy, haváriemi a jinými pohromami. Systém pro řešení těchto mimořádných událostí v dnešním slova smyslu neexistoval a v případě ztrát na životech, poškození zdraví nebo zničení majetku v důsledku živelních pohrom si lidé museli pomoci sami. Zásahy státu byly pouze výjimečné a řešení mimořádných událostí leželo většinou na bedrech dobrovolných hasičů a dalších spolků. 

Teprve okolo roku 1935 můžeme zaznamenat první pokusy o ochranu obyvatelstva. Tehdy vznikla Civilní protiletecká obrana a začalo se rozvíjet vyrozumění a varování, a také ukrytí občanů. Tyto snahy však byly koncipovány výhradně z hlediska válečných konfliktů. Tento vývoj byl částečně přerušen po skončení 2. světové války a v Československu byla „civilní obrana“ plnohodnotně nastartována až přijetím zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky.[2]

Přijatá následná opatření – vyrozumění a varování, ukrytí občanů, ochrana proti zbraním hromadného ničení, vznik Hlavního úřadu civilní obrany a Regionálních úřadů civilní obrany a další opatření byla však stále řešena z hlediska válečných konfliktů.

Až kolem roku 1985 došlo ke snaze legislativně vymezit řešení mimořádných událostí a vznikaly první úvahy o integrovaném záchranném systému. Tento trend byl však přerušen po roce 1989, kdy zákonodárná i výkonná moc řešily jiné legislativní i praktické problémy a na rozvoj v oblasti krizového řízení se pozapomnělo.

Přišly však katastrofální povodně v roce 1997, které na Moravě způsobily značné ztráty na životech a miliardové materiálové škody. Legislativa v roce 1997 v oblasti krizového řízení nebyla téměř žádná. V ústavním zákoně č.1/1993 Sb., Ústava České republiky byl v čl. 43 definován pouze válečný stav a v zákoně č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech bylo pouze ustanovení, že přednosta okresního úřadu může „nařízením okresního úřadu pro území okresu nebo jeho části vyhlásit stav ohrožení.“ [3] V tomto zákoně byla i zmínka o integrovaném záchranném systému i o havarijním plánu okresu. Prováděcí právní předpisy, které by dále specifikovaly oblast řešení mimořádných událostí, však nebyly realizovány.

Tak se stalo, že žádný z přednostů okresních úřadů postižených povodněmi stav ohrožení nevyhlásil. Vláda pak musela přijmout zásadní opatření a řešení povodně v roce 1997 svěřila do rukou Armády České republiky. Nutno přiznat, že představitelé Armády České republiky svou koordinační roli zvládli, ale absenci legislativy v oblasti krizového řízení již nebylo možné dále tolerovat.

Následovala rozsáhlá legislativní opatření a v roce 1998 byl přijat ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který odstartoval tvorbu legislativy krizového řízení.

10.2 Legislativní architektura krizového řízení

Legislativní architektura krizového řízení je ukázána na obrázku 10.1.

Na ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky navázaly v roce 1999 zákony zajišťující vnější bezpečnost (na obrázku označeny zeleně) a v roce 2000 zákony zajišťující vnitřní bezpečnost (na obrázku označeny modře). Původní zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) byl po zrušení základní vojenské služby v roce 2003 zrušen a nahrazen novým branným zákonem. K těmto zákonům pochopitelně patří i základní zákony týkající se složek integrovaného záchranného systému (zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě).

Nemůžeme pominout i další související zákony, které se týkají krizového řízení a využívají se při řešení mimořádných událostí a krizových situací, jako např. zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) – ochrana před povodněmi, zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon – radiační havárie, zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi – řešení chemických havárií, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví – řešení pandemií, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon) – nákazy zvířat, zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a další.

Právní rámec krizového řízení pochopitelně doplňují i zákony určující působnost veřejné správy v této oblasti, zejména zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

10.3 Mimořádná událost, krizová situace, krizové stavy

Mezi základní pojmy v oblasti krizového řízení patří pojmy „mimořádná událost“, „krizová situace“ a „krizový stav“.

Mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy,
a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.[4]

Na základě Analýzy hrozeb pro Českou republiku[5] bylo stanoveno 22 typů mimořádných událostí, pro které lze odůvodněně předpokládat vyhlášení krizového stavu. Pro tyto mimořádné události zpracovaly odpovědné ústřední správní úřady typové plány, které se staly základní součástí všech krizových plánů. Přehled je uveden v tabulce 10.2.

Tab. 10.2. Přehled mimořádných událostí s nepřijatelným rizikem

č.	Mimořádná událost	Odpovědnost
1.	Dlouhodobé sucho	Ministerstvo životního prostředí
2.	Extrémně vysoké teploty	Ministerstvo životního prostředí
3.	Přívalová povodeň	Ministerstvo životního prostředí
4.	Vydatné srážky	Ministerstvo životního prostředí
5.	Extrémní vítr	Ministerstvo životního prostředí
6.	Povodeň	Ministerstvo životního prostředí
7.	Epidemie – hromadné nákazy osob	Ministerstvo zdravotnictví
8.	Epifytie – hromadné nákazy polních kultur	Ministerstvo zemědělství
9.	Epizootie – hromadné nákazy zvířat	Ministerstvo zemědělství
10.	Narušení dodávek potravin velkého rozsahu	Ministerstvo zemědělství
11.	Narušení funkčnosti významných systémů elektronických komunikací	Český telekomunikační úřad
12.	Narušení bezpečnosti informací kritické informační infrastruktury	Národní bezpečnostní úřad
13.	Zvláštní povodeň	Ministerstvo zemědělství
14.	Únik nebezpečné chemické látky ze stacionárního zařízení	Ministerstvo životního prostředí
15.	Narušení dodávek pitné vody velkého rozsahu	Ministerstvo zemědělství
16.	Narušení dodávek plynu velkého rozsahu	Ministerstvo průmyslu a obchodu
17.	Narušení dodávek ropy a ropných produktů velkého rozsahu	Správa státních hmotných rezerv
18.	Radiační havárie	Státní úřad pro jadernou bezpečnost
19.	Narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu	Ministerstvo průmyslu a obchodu
20.	Migrační vlny velkého rozsahu	Ministerstvo vnitra
21.	Narušování zákonnosti velkého rozsahu (včetně terorismu)	Ministerstvo vnitra
22.	Narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu	Ministerstvo financí

Krizová situace je mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“).[6]

Krizový stav je právní kategorie. V současné době existují v České republice čtyři krizové stavy:

• stav nebezpečí
• nouzový stav
• stav ohrožení státu
• válečný stav

Název	Podle zákona	Vyhlašuje	Definice	Pro území	Doba trvání
Válečný stav	Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky	Parlament České republiky	Je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení[7]	Celý stát	Není omezeno
Stav ohrožení státu	Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR	Parlament České republiky na návrh vlády	Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy[8]	Celý stát, omezené území státu	Není omezeno
Nouzový stav	Ústavní zákon č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky	Vláda (předseda vlády)	V případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost[9]	Celý stát, omezené území státu	Nejdéle 30 dnů (prodloužení se souhlasem poslanecké sněmovny)
Stav nebezpečí	Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení	Hejtman kraje	Jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému nebo subjektů kritické infrastruktury[10]	Celý kraj, část kraje	Nejdéle 30 dnů (prodloužení se souhlasem vlády)

Krizové stavy se vyhlašují proto, aby se pravomoci a kompetence podle zákona č. 240/ 2000 Sb., o krizovém řízení a ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky dostaly do rukou orgánů krizového řízení.

Za dobu existence České republiky byly vyhlášeny hejtmany stavy nebezpečí z těchto důvodů:

• 28krát z důvodů povodní
• 4krát z důvodů sesuvu půdy
• 2krát z důvodu nálezu nebezpečných látek
• 2krát z důvodu extrémního větru (tornáda)
• 1krát z důvodu poruchy vodního díla
• 1krát z důvodu afrického moru prasat

Obr. 10.4 Důvody vyhlášení stavů nebezpečí v České republice od roku 2000 dosud

Z přehledu je patrné, že povodně jsou v České republice nejčastější mimořádnou událostí, při které byl vyhlášen hejtmany krajů stav nebezpečí.

Nouzový stav vyhlásila vláda České republiky z následujících důvodů:

• v roce 2002 z důvodů rozsáhlých povodní pro území 5 krajů a pro hlavní město Praha,
• v roce 2006 z důvodů rozsáhlých povodní pro území 7 krajů,
• v roce 2007 z důvodů orkánu Kiryll pro území 8 krajů,
• v roce 2013 z důvodů rozsáhlých povodní pro území 6 krajů a pro hlavní město Praha,
• v roce 2020 a 2021 opakovaně z důvodů koronavirové pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 pro celé území České republiky,
• v roce 2022 z důvodu ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti v souvislosti s migrační vlnou velkého rozsahu pro celé území České republiky.

Stav ohrožení státu a válečný stav doposud nebyl vyhlášen a lze si jen přát, aby k tomu nikdy nedošlo. Vyhlášením těchto krizových stavů by do rukou orgánů krizového řízení a především do rukou vlády přešly rozsáhlé kompetence a pravomoci týkající se zajištění vnější bezpečnosti České republiky.

10.4 Orgány krizového řízení a jejich základní povinnosti

Orgány krizového řízení jsou orgány, které mají rozsáhlé kompetence při přípravě na řešení krizových situací a zejména při řešení krizové situace. V přehledu jsou popsány orgány krizového řízení a zdůrazněny jejich některé základní kompetence.

Na ústřední úrovni:

• Vláda České republiky
  • zřizuje Bezpečnostní radu státu a Ústřední krizový štáb,
  • rozhoduje o vyhlášení nouzového stavu.
• Ministerstva a jiné ústřední správní úřady
  • zřizují pracoviště krizového řízení,
  • zpracovávají krizový plán,
  • zřizují krizový štáb.
• Česká národní banka
  • zřizuje krizový štáb,
  • zpracovává krizový plán.

Na úrovni kraje:

• Hejtman kraje
  • zřizuje a řídí bezpečnostní radu kraje,
  • zřizuje a řídí krizový štáb kraje,
  • schvaluje po projednání v bezpečnostní radě kraje krizový plán kraje,
  • schvaluje po projednání v bezpečnostní radě kraje dílčí plán obrany kraje,
  • vyhlašuje stav nebezpečí a je oprávněn nařídit opatření podle krizového zákona.[11]
• Krajský úřad
  • zřizuje pracoviště krizového řízení.
• Hasičský záchranný sbor kraje
  • zpracovává krizový plán kraje,
  • zpracovává krizové plány obcí s rozšířenou působností.
• Policie České republiky
  • zajišťuje připravenost k řešení krizových situací spojených s vnitřní bezpečností a veřejným pořádkem.

Na úrovni obce s rozšířenou působností:

• Starosta obce s rozšířenou působností
  • zřizuje a řídí bezpečnostní radu obce s rozšířenou působností,
  • zřizuje a řídí krizový štáb obce s rozšířenou působností,
  • schvaluje po projednání v bezpečnostní radě kraje krizový plán obce s rozšířenou působností,
  • schvaluje po projednání v bezpečnostní radě dílčí plán obrany obce s rozšířenou působností,
  • plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení.
• Obecní úřad obce s rozšířenou působností
  • zřizuje pracoviště krizového řízení.

Na úrovni obce:

• Starosta obce
  • může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán,
  • zajišťuje provedení krizových opatření v podmínkách obce.
• Obecní úřad
  • organizuje přípravu obce na krizové situace a plní úkoly stanovené krizovým zákonem.

Krizový zákon ukládá starostovi obce povinnosti zejména v době krizového stavu.

V době krizového stavu starosta obce[12]

a) zabezpečuje varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím a vyrozumění orgánů krizového řízení, pokud tak již neučinil hasičský záchranný sbor kraje,

b) nařizuje a organizuje evakuaci osob z ohroženého území obce,

c) organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatelstva,

d) zajišťuje organizaci dalších opatření nezbytných pro řešení krizové situace.

Krizový zákon pamatuje i na situaci, kdy starosta neplní v době krizového stavu své povinnosti (nebo tyto povinnosti nemůže plnit). V takovém případě může hejtman převést výkon povinností podle krizového zákona na předem stanovenou dobu na zmocněnce, kterého za tím účelem jmenuje. O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje orgány obce a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.

Mimo citované orgány krizového řízení nesmíme zapomenout na další orgány obce – zastupitelstvo a radu. Tyto orgány se podílejí na připravenosti obce na řešení krizových situací, byť v krizovém zákoně povinnosti nemají. V této souvislosti je nutné upozornit, že v době vyhlášeného krizového stavu se informace o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce zveřejní na úřední desce obecního úřadu alespoň po dobu 2 dnů před zasedáním zastupitelstva obce.  Záležitosti, které se netýkají vyhlášeného krizového stavu mohou být na tomto zasedání projednávány pouze tehdy, jestliže byla informace zveřejněna nejméně 7 dnů před zasedáním zastupitelstva obce.[13] Podobná úprava se týká i zastupitelstva kraje.[14]

Jinými slovy starosta obce nebo hejtman kraje v době krizového stavu nemusí čekat na zákonnou lhůtu 7 dní (resp. 10 dní u kraje). Může svolat zastupitelstvo obce (kraje) do 2 dnů, ale musí se na něm projednávat pouze otázky řešení krizové situace.

Je nutné zdůraznit zvláštnosti vztahů mezi orgány krizového řízení při řešení krizové situace za krizového stavu. Zatímco v běžném životě se řídí vztahy mezi orgány územních samosprávných celků na základě spolupráce, metodické činnosti a kontrolní činnosti podle příslušných zákonů (jeden územní samosprávný celek není nadřízen druhému), za krizového stavu jsou vztahy podle krizového zákona definovány na základě nadřízenosti a podřízenosti, dalo by se v podstatě charakterizovat jako vojenský způsob řízení.

Hejtman v době nouzového stavu a stavu ohrožení státu zajišťuje provedení stanovených krizových opatření v podmínkách kraje. Správní úřady se sídlem na území kraje a právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření plnit.[15]

Starosta obce s rozšířenou působností zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce s rozšířenou působností. Správní úřady se sídlem na území správního obvodu obce s rozšířenou působností a právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření plnit. Starosta obce s rozšířenou působností také plní úkoly stanovené hejtmanem a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení.[16]

Starosta obce zajišťuje za krizové situace provedení stanovených krizových opatření v podmínkách správního obvodu obce. Správní úřady se sídlem na území obce, právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny stanovená krizová opatření plnit. Starosta obce plní úkoly stanovené starostou obce s rozšířenou působností a orgány krizového řízení při přípravě na krizové situace a při jejich řešení a úkoly a opatření uvedené v krizovém plánu obce s rozšířenou působností.[17]

Na závěr této části je potřebné zdůraznit specifické postavení hlavního města Prahy. Primátor hlavního města Prahy má v souladu s krizovým zákonem[18] pravomoci a kompetence na úrovni hejtmana kraje. Magistrát hlavního města Prahy pak má v oblasti krizového řízení kompetence krajského úřadu. Městské části hlavního města Prahy potom mají v oblasti krizového řízení kompetence stejné jako obecní úřad obce s rozšířenou působností a starosta městské části hlavního města Prahy má kompetence starosty obce s rozšířenou působností.

Ostatní statutární města a jejich primátoři mají v oblasti krizového řízení kompetence na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností, resp. starosty obce s rozšířenou působností.

10.5 Základy krizového plánování

Krizové plánování je ucelený soubor postupů, metod a opatření, které orgány krizového řízení užívají při přípravě na řešení a při řešení krizových situací. Z praktického hlediska můžeme krizové plány rozdělit takto:

Krizový plán je souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací.[19]

Havarijní plán je plán k provádění záchranných a likvidačních prací na území kraje (pro řešení mimořádných událostí).[20]

Vnější havarijní plán je plán k provádění záchranných a likvidačních prací v okolí zdroje nebezpečí.[21]

Tab. 10.5. Krizový plán, havarijní plán, vnější havarijní plán

Z hlediska obce je důležité, aby měl starosta obce i občané přehled o možném ohrožení obce a o přijatých krizových opatřeních, která se týkají konkrétní obce. Zákon o krizovém řízení tuto povinnost definuje takto: „Hasičský záchranný sbor kraje seznamuje obce a právnické nebo fyzické osoby na jejich žádost s charakterem možného ohrožení, s připravenými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení.“[22]

Znalost možného ohrožení a přijatých opatřeních je ještě důležitější, pokud obec leží v tzv. zóně havarijního plánování.

Zóna havarijního plánování je v České republice stanovena u těchto zdrojů nebezpečí:

• Jaderná elektrárna Dukovany, Jaderná elektrárna Temelín podle zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon,
• organizace podléhající zákonu č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi.

V zónách havarijního plánování jaderných elektráren je zpracován, pravidelně aktualizován a procvičován vnější havarijní plán a všichni občané žijící v zóně havarijního plánování dostávají každoročně příručku o základních informacích pro případ havárie.

Podobně je to i v zónách havarijního plánování v okolí jiných zdrojů nebezpečí podle zákona o prevenci závažných havárií.

Obec, která leží nebo bude ležet v zóně havarijního plánování, musí rovněž krajskému úřadu zaslat své vyjádření k návrhu bezpečnostní dokumentace a zajistit i veřejné nahlížení občanů do bezpečnostní dokumentace. „Dotčená obec oznamuje veřejnosti na úřední desce a způsobem v místě obvyklým do 15 dnů ode dne doručení návrhu bezpečnostní dokumentace, kdy a kde lze do návrhu bezpečnostní dokumentace nahlížet, činit si z něj výpisy, opisy nebo kopie. Veřejné nahlížení do návrhu bezpečnostní dokumentace musí být umožněno po dobu 30 dnů ode dne jejich oznámení. V této lhůtě může každý uplatnit k návrhu bezpečnostní dokumentace písemné připomínky.“[23] Tím je zajištěna účast veřejnosti při zpracovávání bezpečnostní dokumentace organizací podléhajících zákonu o prevenci závažných havárií.

Pokud toto pravidlo není respektováno a obec ani občané se nevyjádří, může nastat situace, kdy se v obci nebo v blízkosti obce začne budovat nová provozovna podle již schválené dokumentace a teprve potom se objeví připomínky nebo protesty občanů, kteří se v průběhu schvalování k bezpečnostní dokumentaci nevyjádřili.

Příklad zóny havarijního plánování je uveden na obrázku 10.6. Pro červeně označenou zónu je zpracován vnější havarijní plán, ve kterém jsou uplatněny požadavky na ochranu obyvatelstva. S podstatnými údaji z vnějšího havarijního plánu by měl být seznámen každý občan žijící v zóně havarijního plánování.

 Oblast krizového plánování je poměrně komplikovaný proces. Z hlediska starosty obce je doporučováno obrátit se na pracovníka krizového řízení příslušné obce s rozšířenou působností a seznámit se s možnými zdroji rizik a s přijatými opatřeními, která jsou zahrnuta v krizových plánech, havarijních plánech, případně ve vnějších havarijních plánech.

10.6 Ochrana obyvatelstva

Ochrana obyvatelstva je plnění úkolů civilní ochrany zejména varování, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku.[25]

Ochrana obyvatelstva původně vychází z čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních konfliktů. V tomto dodatkovém protokolu je definice:

„Civilní obrana je plnění některých nebo všech níže uvedených humanitárních úkolů, jejichž cílem je chránit civilní obyvatelstvo před nebezpečím, pomoci mu odstranit bezprostřední účinky nepřátelských akcí nebo pohrom a také vytvořit nezbytné podmínky pro jeho přežití.“ Těmito úkoly jsou:

• hlásné služby,
• evakuace,
• organizování a poskytování úkrytů,
• zatemňování,
• záchranné práce,
• zdravotnické služby včetně první pomoci a také náboženská pomoc,
• boj s požáry,
• zjišťování a označování nebezpečných oblastí,
• dekontaminace a podobná ochranná opatření,
• poskytování nouzového ubytování a zásobování,
• okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech,
• okamžitá oprava nezbytných veřejných zařízení,
• bezodkladné pohřební služby,
• pomoc při ochraně předmětů nezbytných k přežití,
• doplňující činnost nezbytná k splnění výše uvedených úkolů včetně plánování a organizování, ale neomezující se pouze na tuto činnost.[26]

V současné době pod komplexním pojmem „ochrana obyvatelstva“ chápeme ochranu obyvatelstva při řešení mimořádných událostí a krizových situací (stav nebezpečí, nouzový stav) – civilní ochrana a ochranu obyvatelstva při řešení válečných konfliktů (stav ohrožení státu a válečný stav) – civilní obrana. Schematické znázornění je uvedeno na obrázku 10.7.

Jedním ze základních nástrojů ochrany obyvatelstva je vyrozumění a varování. V současné době existuje v České republice jednotný varovný signál „všeobecná výstraha“, což je kolísavý tón v délce 140 vteřin, který je spuštěn až třikrát v tříminutových intervalech. Signál „zkouška sirén“ (trvalý tón v délce 140 vteřin) není varovným signálem a provádí se zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin. Vyrozumění a varování je zajišťováno cestou jednotného systému varování a vyrozumění (dále jen JSVV), který provozuje Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Vyrozumívací centra jsou na stupni operačních a informačních středisek hasičských záchranných sborů krajů. Koncovými prvky varování jsou pak elektromechanické sirény, elektronické sirény a především místní informační systémy – obecní rozhlasy.  

Obecní rozhlasy napojené na jednotný systém vyrozumění a varování jsou rozhodujícím prvkem, který zajišťuje splnění povinnosti starosty obce „zabezpečit varování a informování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím“. Ostatní prostředky (např. SMS na mobilní telefony) jsou pouze podpůrné prostředky (např. pro domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou apod.). V dnešní době jsou moderní bezdrátové rozhlasy budovány s pomocí dotací krajů nebo s pomocí dotací operačního programu životního prostředí (ochrana před povodněmi). V případě nejmenších obcí někdy vybudování obecního rozhlasu napojeného na JSVV přesahuje finanční možnosti obce. V takovém případě musí být vyrozumění a varování zabezpečeno jinými prostředky – přenosné megafony, mobilní sirény, jiné mobilní prostředky apod.

Evakuace je přemístění osob, zvířat, předmětů kulturní hodnoty, technického zařízení, případně strojů, materiálu a nebezpečných látek z míst ohrožených do míst, která zajištují pro evakuované obyvatelstvo náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění. Na evakuaci můžeme pohlížet z různých hledisek:

Z hlediska rozsahu:

• objektová – zpravidla nařizuje velitel zásahu (např. při požáru objektu),
• plošná – zpravidla nařizuje starosta při řešení krizové situace (např. povodeň).

Z hlediska doby trvání:

• krátkodobá – do 24 hodin,
• dlouhodobá – více než 24 hodin (zde je nutné již zabezpečit veškerá opatření k zajištění nouzového přežití).

Z hlediska organizace:

• samovolná (neorganizované opuštění ohroženého objektu nebo území),
• řízená (jsou vytvořeny základní orgány pro řízení evakuace).

V případě řešení mimořádné události, kdy evakuaci nařizuje velitel zásahu, je povinností starosty tuto evakuaci zabezpečit a zabezpečit nouzové přežití občanů obce. V případě řešení krizové situace je povinností starosty tuto evakuaci nařídit a organizovat (typické základní opatření při povodni).[27] Z hlediska starosty obce je nejsložitější plošná dlouhodobá samovolná evakuace. Tato evakuace se vyskytuje většinou při povodních a klade zvýšené nároky na činnost starosty obce, povodňové komise, případně na činnost krizového štábu.

Ukrytí obyvatelstva je dominantně založeno na improvizovaném způsobu ochrany, tj. na improvizovaném ukrytí. [28] K ukrytí obyvatelstva v souvislosti s hrozbami nevojenského charakteru jsou využívány přirozené ochranné vlastnosti staveb (např. sklepy). Po dobu vyhlášeného stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je plánováno využití stálých úkrytů včetně ochranných systémů podzemních dopravních staveb (např. metro) i využití improvizovaných úkrytů. Přehled úkrytů je uveden v havarijním plánu kraje a je dostupný prostřednictvím pracovníka krizového řízení obce s rozšířenou působností.

Individuální ochrana při řešení mimořádných událostí a při vyhlášeném stavu nebezpečí nebo nouzovém stavu je řešena využitím prostředků improvizované ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla. V tomto případě se jedná o využití vhodných součástí oděvu, které jsou k dispozici v každé domácnosti, např. navlhčený kapesník, ručník, kapuce, čepice, kukla, igelitka, lyžařské brýle, holínky, gumové rukavice apod.

Za stavu ohrožení státu a válečného stavu se provádí výdej prostředků individuální ochrany pro vybrané kategorie osob:

• dětské ochranné vaky pro děti do 1,5 roku,
• dětské ochranné kazajky pro děti od 1,5 do 6 let,
• dětské ochranné masky pro děti od 1,5 do 18 let,
• ochranné masky pro osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních,
• ochranné masky pro doprovod těchto osob.[29]

Tyto prostředky individuální ochrany jsou zabezpečovány cestou Hasičského záchranného sboru České republiky.

Nouzové přežití zpravidla navazuje na provedenou evakuaci. Součástí nouzového přežití je nouzové ubytování, nouzové zásobování základními potravinami, nouzové zásobování pitnou vodou a zajištění nouzových základních služeb včetně nouzových dodávek energií. Zajištění nouzového přežití je jedním z nejsložitějších opatření ochrany obyvatelstva. Nouzové přežití se zajišťuje v předem dohodnutých veřejných i soukromých objektech, v prozatímních zařízeních, ve stanových táborech, v prozatímních přístřešcích nebo pojízdných zařízeních. Smluvně zajištěné objekty jsou součástí havarijních plánů.

Z praktických zkušeností jsou nejvhodnější pro nouzové přežití všechna zařízení hotelového typu nebo internátního ubytování s možností přípravy stravy. Odpadne pak řada starostí a problémů se zajištěním hygienických nebo zdravotních opatření. Např. v případě evakuace po výbuších ve Vlachovicích – Vrběticích byli evakuovaní občané ubytováni v Luhačovicích v lázeňských domech bez ohledu na zpracované plány a bez ohledu na finanční náročnost. Nouzové přežití v provizorních zařízeních s sebou vždy nese riziko nepředvídatelných problémů.

Každý starosta obce by se měl alespoň seznámit s objekty, které jsou předběžně dohodnuty pro nouzové přežití občanů obce. V zónách havarijního plánování jaderných elektráren jsou tyto objekty přesně stanoveny včetně evakuačních tras v případě radiační havárie.

Na závěr kapitoly uvedeme citaci ze zákona:

„Starosta obce při provádění záchranných a likvidačních prací

1. zajišťuje varování osob nacházejících se na území obce před hrozícím nebezpečím,
2. organizuje po dohodě s velitelem zásahu nebo se starostou obce s rozšířenou působností evakuaci osob z ohroženého území obce,
3. organizuje činnost obce v podmínkách nouzového přežití obyvatel obce,
4. je oprávněn vyzvat právnické a fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné výpomoci.“[30]

10.7 Integrovaný záchranný systém

Integrovaný záchranný systém (IZS) je koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací.[31]

Základní složky integrovaného záchranného systému jsou:

• Hasičský záchranný sbor České republiky a jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany,
• poskytovatelé zdravotnické záchranné služby,
• Policie České republiky.

Ostatní složky integrovaného záchranného systému jsou:

• vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (např. síly a prostředky Armády České republiky vyčleněné ve prospěch IZS),
• ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. vězeňská služba, obecní a městská policie),
• ostatní záchranné sbory (např. záchranné sbory Báňské záchranné služby),
• orgány ochrany veřejného zdraví (např. krajské hygienické stanice),
• havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (služby plynárenské, elektrikářské, vodárenské, pohřební, služby pro likvidaci nebezpečných látek – Dekonta apod.),
• zařízení civilní ochrany (zřizované obcemi),
• neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (např. Český červený kříž, Horská služba, Vodní záchranná služba, Speleologická záchranná služba, Svaz záchranných brigád kynologů, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, humanitární organizace Adra, Člověk v tísní, Lékaři bez hranic, Charita a další).

Z pohledu obcí je důležité, že jednotka požární ochrany sboru dobrovolných hasičů obce zřizovaná obcí v samostatné působnosti je základní složkou IZS, pokud je zařazena do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany. Postavení této jednotky bude rozebráno v části požární ochrana.

Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami integrovaného záchranného systému.

Specifické postavení při koordinaci složek IZS mají operační a informační střediska integrovaného záchranného systému, kterými jsou operační a informační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.

Při zásahu složek IZS probíhá jejich koordinace na třech úrovních:

• taktická úroveň – velitel zásahu v místě nasazení,
• operační úroveň – územně příslušné operační a informační středisko,
• strategická úroveň – starosta obce s rozšířenou působností, hejtman kraje nebo Ministerstvo vnitra.

Starosta obce s rozšířenou působností koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé ve správním obvodu obecního úřadu obce s rozšířenou působností, pokud jej velitel zásahu o koordinaci požádal. Pro koordinaci záchranných a likvidačních prací může starosta obce s rozšířenou působností použít krizový štáb své obce.[32]

Účelem této koordinace na strategické úrovni je zapojení prostředků obce v souladu s potřebami záchranných a likvidačních prací a zejména zajištění ochrany obyvatelstva. Starosta obce s rozšířenou působností nezasahuje do taktické a operační úrovně koordinace. Koordinace na strategické úrovni se uplatňuje zejména při rozsáhlých mimořádných událostech (rozsáhlý požár v obydleném prostoru, rozsáhlý lesní požár, úniky nebezpečných látek, nálezy nebezpečných látek, výbuchy a jiné havárie apod.).

Rozhodující roli při koordinování záchranných a likvidačních prací v místě zásahu sehrává velitel zásahu. Velitelem zásahu je velitel jednotky požární ochrany nebo příslušný funkcionář hasičského záchranného sboru s právem přednostního velení. Pokud na místě zásahu není takto ustanoven velitel zásahu, řídí součinnost těchto složek velitel nebo vedoucí zasahujících sil a prostředků složky integrovaného záchranného systému, která v místě zásahu provádí převažující činnost. [33] Při většině mimořádných událostí je velitelem zásahu velitel jednotky požární ochrany. Jsou však mimořádné události, při kterých jsou veliteli zásahů členové jiných složek integrovaného záchranného systému.

Příslušník Policie ČR je většinou velitelem zásahu při shromáždění obyvatel většího rozsahu (demonstrace, fotbalové zápasy), při nálezech nevybuchlé munice, při výbuších (např. dlouhodobé řešení mimořádné události po výbuších v muničním skladu ve Vlachovicích – Vrběticích), při pátrání po ztracených osobách, při teroristických útocích (Uherský Brod, fakultní nemocnice Ostrava apod.).

Typickou činností, kdy je velitelem zásahu příslušník ostatních složek IZS, jsou pátrací akce v horách (člen Horské služby), v jeskyních (Speleologická záchranná služba) nebo v dolech (příslušník Báňské záchranné služby). Velitelem zásahu může být i zaměstnanec Krajské veterinární správy – např. likvidace ohnisek ptačí chřipky, slintavky a kulhavky, afrického moru prasat a jiných onemocnění zvířat. V případě havárií, které mají za následek postižení většího počtu osob, může být v první fázi velitel zásahu lékař, který provádí třídění raněných a určuje postupy dalších složek IZS do doby ukončení své odborné činnosti.

Při řešení každé mimořádné události vždy záleží na odborném posouzení, která činnost je v místě zásahu převažující.

Velitel zásahu je při provádění záchranných a likvidačních prací oprávněn:

• zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu,
• nařídit, aby místo zásahu opustila osoba, jejíž přítomnost není potřebná,
• nařídit evakuaci osob,
• stanovit jiná dočasná omezení k ochraně života, zdraví, majetku a životního prostředí,
• vyzvat osobu, která se nepodřídí stanoveným omezením, aby prokázala svoji totožnost,
• nařídit bezodkladné provádění nebo odstraňování staveb, terénních úprav za účelem zmírnění nebo odvrácení rizik vzniklých mimořádnou událostí,
• vyzvat právnické osoby nebo fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci,
• zřídit štáb velitele zásahu jako svůj výkonný orgán a určit náčelníka a členy štábu,
• rozdělit místo zásahu na sektory, popřípadě úseky a stanovit jejich velitele, který je oprávněn ukládat úkoly,
• rozhodovat o přidělování sil a prostředků do podřízenosti velitelů sektorů a úseků.[34]

Je zřejmé, že v místě zásahu při řešení mimořádné události má velitel zásahu rozsáhlé pravomoci, které jsou téměř na úrovni pravomocí hejtmana nebo starosty obce s rozšířenou působností při vyhlášeném krizovém stavu.

10.8 Ochrana před povodněmi

Povodně jsou nejčastěji se vyskytující mimořádnou událostí v České republice. Po katastrofálních povodních v roce 1997, které postihly zejména území Moravy, došlo i v oblasti ochrany před povodněmi ke značnému legislativnímu i praktickému pokroku. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) přenesl odpovědnost za ochranu před povodněmi na všechny orgány veřejné správy a ochrana před povodněmi přešla z územního rozdělení podle ucelených povodí na územní rozdělení podle krajů. I když absolutní ochrana před povodněmi neexistuje, je nezbytné se před nimi chránit a povodňová rizika maximálně omezovat.

Z praktického hlediska se povodně dělí na přirozené a zvláštní, přičemž všechny doposud řešené povodně lze zařadit do kategorie přirozené. Na území České republiky došlo ke zvláštní povodni způsobené protržením přehrady naštěstí pouze jednou, a to v roce 1916 na řece Bílá Desná v Jizerských horách. V roce 2005 hejtman kraje Vysočina vyhlásil stav nebezpečí z důvodu poruchy vodního díla Mostiště na řece Oslavě. Tento stav nebezpečí byl z důvodu prodloužení opravy vodního díla se souhlasem vlády České republiky prodloužen. Vyhlášení stavu nebezpečí v tomto případě pravděpodobně zabránilo případné havárii přehrady.

V posledních letech jsou stále častější povodně způsobené náhlými přívalovými srážkami, tzv. bleskové povodně. Tyto přirozené povodně se vyznačují především lokálním charakterem, intenzivními srážkami a krátkou dobou trvání. Ochrana před těmito povodněmi je velmi problematická a klade zvýšené nároky na připravenost povodňových orgánů.

Ochrana před povodněmi zahrnuje všechny fáze povodní, tj. přípravná opatření, opatření při nebezpečí povodně, za povodně a po povodni. Přehled povodňových opatření vyplývá ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a je uveden v tabulce 10.8.[35]

Přípravná opatření	Opatření při nebezpečí povodně a za povodně	Opatření po povodni
stanovení záplavových území	činnost předpovědní povodňové služby	evidenční a dokumentační práce
vymezení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity	činnost hlásné povodňové služby	vyhodnocení povodňové situace a škod
zpracování povodňových plánů	varování při nebezpečí povodně	odstranění povodňových škod a obnova území
povodňové prohlídky	činnost hlídkové služby
příprava předpovědní a hlásné služby	vyklízení záplavových území
organizační a technická příprava	řízené ovlivňování odtokových poměrů
vytváření povodňových rezerv	povodňové zabezpečovací práce
příprava povodňových orgánů	povodňové záchranné práce
	zabezpečení náhradních funkcí a služeb v území zasaženém povodní

Tab. 10.8. Přehled povodňových opatření

Z praktického hlediska zákon č. 254/2001 Sb., o vodách rozlišuje povodňové orgány mimo povodeň a povodňové orgány při povodni. Přehled povodňových orgánů je uveden v tabulce 10.9.[36]

Povodňový orgán mimo povodeň	Zpracovává	Povodňový orgán při povodni	Předseda
Ministerstvo životního prostředí	Povodňový plán ČR	Ústřední povodňová komise	Ministr životního prostředí
Krajský úřad	Povodňový plán správního obvodu kraje	Povodňová komise kraje	Hejtman kraje
Obecní úřad ORP	Povodňový plán správního obvodu ORP	Povodňová komise ORP	Starosta ORP
Obecní úřad	Povodňový plán obce	Povodňová komise obce (rada obce)	Starosta obce

Tab. 10.9. Přehled povodňových orgánů v ČR

Povodňovou komisi obce řeší zákon č. 254/2001 Sb., o vodách v § 78 takto: „Obecní rada může k plnění úkolů při ochraně před povodněmi, je-li v jejich územních obvodech možnost povodní, zřídit povodňovou komisi, jinak tuto činnost zajišťuje obecní rada. Předsedou povodňové komise obce je starosta obce. Další členy komise jmenuje z členů obecního zastupitelstva a z fyzických a právnických osob, které jsou způsobilé k provádění opatření, popřípadě pomoci při ochraně před povodněmi.“

Určení, jestli hrozí na území obce povodeň nebo nehrozí, je značně problematické. Povodně z přívalových dešťů (bleskové povodně) mohou nastat prakticky kdekoli, a to i v obci, kterou neprotéká žádný větší vodní tok. Proto rozhodnutí, zda zřídit nebo nezřídit povodňovou komisi obce, záleží na místních podmínkách a obecný návod nelze stanovit.

Pro řešení povodní je důležité stanovení tzv. „stupňů povodňové aktivity“ (zkratka SPA).[37] 

První stupeň povodňové aktivity – 1. SPA (stav bdělosti) nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Tento stav nastává rovněž vydáním výstražné informace předpovědní povodňové služby. 1. SPA vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost vodnímu toku nebo jinému zdroji povodňového nebezpečí, činnost zahajuje hlásná a hlídková služba. Na vodních dílech nastává tento stav při dosažení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností z hlediska bezpečnosti díla nebo při zjištění mimořádných okolností, jež by mohly vést ke vzniku zvláštní povodně.

Druhý stupeň povodňové aktivity – 2. SPA (stav pohotovosti) se vyhlašuje, když nebezpečí přirozené povodně přerůstá v povodeň, ale nedochází k větším rozlivům a škodám mimo koryto. Vyhlašuje se také při překročení mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle
z hlediska jeho bezpečnosti. Aktivizují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi, uvádějí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce, provádějí se opatření ke zmírnění průběhu povodně podle povodňového plánu.

Třetí stupeň povodňové aktivity – 3. SPA (stav ohrožení) se vyhlašuje při bezprostředním nebezpečí nebo vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území. Vyhlašuje se také při dosažení kritických hodnot sledovaných jevů a skutečností na vodním díle z hlediska jeho bezpečnosti současně se zahájením nouzových opatření. Provádějí se povodňové zabezpečovací práce podle povodňových plánů a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.

2. a 3. SPA vyhlašují a odvolávají ve svém územním obvodu povodňové orgány. Podkladem je dosažení nebo předpověď dosažení směrodatného limitu hladin nebo průtoků stanovených v povodňových plánech, zpráva předpovědní nebo hlásné povodňové služby, doporučení správce vodního toku, oznámení vlastníka vodního díla, případně další skutečnosti charakterizující míru povodňového nebezpečí.

V praxi to tedy znamená, že vyhlášením 2. nebo 3. SPA začíná povodeň a starosta musí svolat povodňovou komisi, která zahájí činnost.

Stanovení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity je poměrně náročný proces a do jisté míry je závislý na osobních zkušenostech nebo záznamech z minulých povodní. Proto je důležité po každé větší povodni zpětně ověřovat správnost nastavení směrodatných limitů stupňů povodňové aktivity.

Směrodatné limity (zejména 3. SPA) jsou z praktických důvodů stanoveny relativně nízko vzhledem
k možnému rozsahu povodňových průtoků (většinou na úrovni okolo pětiletého průtoku v m³/s – označovaného jako Q₅ a jen ojediněle na úrovni desetiletého průtoku – Q₁₀). Proto po překročení 3. SPA již nelze průběh povodně dále diferencovat, ačkoli rozsah nad 3. SPA může být podstatný. Z těchto praktických důvodů Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) používá pro hlásné profily ještě další pojem, a to „extrémní povodeň“, jejíž velikost stanovila jednotně na úrovni padesátiletého průtoku (označovaného jako Q₅₀ ). Tento stupeň povodňové aktivity není v souladu s vodním zákonem a slouží pouze k lepší orientaci při rozsáhlých povodních.

Český hydrometeorologický ústav sehrává v ochraně před povodněmi stále důležitější roli v oblasti předpovědní povodňové služby. Povinnost zabezpečovat předpovědní povodňovou službu vyplývá ČHMÚ ze zákona[38], a proto znalost informačních systémů ČHMÚ je nutná pro všechny povodňové orgány a jejich praktické používání je nezbytnou součástí ochrany před povodněmi.

Od roku 1997 došlo v této oblasti ke znatelnému pokroku a celý systém ČHMÚ je neustále zdokonalován a značně zjednodušuje povodňovým orgánům jak předpovědní službu, tak i hlásnou službu. Při praktickém řešení povodní je však nutné respektovat i tradiční zabezpečení těchto služeb
v případě výpadku informačních systémů z jakéhokoliv důvodu.

Předpovědní povodňová služba informuje povodňové orgány, popřípadě další účastníky ochrany před povodněmi, o nebezpečí vzniku povodně, o jejím vzniku a o dalším nebezpečném vývoji,
o hydrometeorologických prvcích charakterizujících vznik a vývoj povodně, zejména o srážkách, vodních stavech a průtocích ve vybraných profilech.

Předpovědní povodňová služba zahrnuje především:

• modely předpovědí počasí a srážek (v České republice model Aladin),
• hydrologické modely (síť měřících limnigrafických stanic[39] na rozhodujících vodních tocích na celém území České republiky, které jsou majetkem nejen ČHMÚ, ale i majetkem ucelených povodí nebo měst a obcí),
• meteorologické radary s prognózou,
• propracovaný systém výstražných informací ČHMÚ.

Hlásná povodňová služba zabezpečuje informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva
v místě očekávané povodně a v místech ležících níže na vodním toku (tj. „po toku“), informuje povodňové orgány a účastníky ochrany před povodněmi o vývoji povodňové situace a předává zprávy a hlášení potřebná k jejímu vyhodnocování a k řízení opatření na ochranu před povodněmi. Hlásnou povodňovou službu organizují povodňové orgány obcí a povodňové orgány pro správní obvody obcí
s rozšířenou působností. Podílejí se na ní i ostatní účastníci ochrany před povodněmi.

V současnosti v době rozvoje informačních systémů, stále dokonalejších modelů a stále dokonalejšího měření ČHMÚ tradiční hlásná povodňová služba „po toku“ trochu ustupuje do pozadí. Každý povodňový orgán je schopen samostatně vyhodnotit hydrologické i meteorologické poměry a na základě nich vydat příslušné pokyny. V případě výpadku těchto informačních systémů z jakéhokoli důvodu však musí být připravena běžná hlásná služba „po toku“ pomocí běžných komunikačních prostředků (mobilní telefony, pevné telefonní linky apod.).

ČHMÚ zabezpečuje rovněž systém integrované výstražné služby (SIVS) jednotně pro všechny typy nebezpečných meteorologických a hydrologických jevů. V rámci SIVS se rozlišují dle kombinace očekávané intenzity jevu a pravděpodobnosti jeho výskytu 3 úrovně nebezpečí rozlišené na výstražné mapě barevně:

• nízký stupeň nebezpečí – žlutá barva,
• vysoký stupeň nebezpečí – oranžová barva,
• extrémní stupeň nebezpečí – červená barva.

Nebezpečné jevy jsou rozděleny do 8 skupin, z nichž povodní se týkají:

• bouřkové jevy (silné, velmi silné a extrémně silné bouřky),
• dešťové srážky (vydatný déšť, velmi vydatný déšť, extrémní srážky),
• povodňové jevy (dosažení úrovní stupňů povodňové aktivity).

Povodňové orgány (tedy i starostové obcí) si mohou u příslušného pracoviště ČHMÚ zajistit zasílání výstražných zpráv na předpokládaný výskyt uvedených jevů. Výstražné zprávy jsou rovněž odesílány cestou krajských operačních a informačních středisek hasičských záchranných sborů krajů. Příklad výstrahy pro území ČR je uveden na obrázku 10.10.

K detekci srážkové oblačnosti slouží meteorologické radary. Princip funkce radaru je založen na zpětném rozptylu mikrovln na vodních kapkách a ledových krystalcích ve srážkách a oblačnosti. Vysílač generuje krátké vysokoenergetické pulsy elektromagnetického vlnění, které anténa vyzařuje v podobě úzkého svazku do atmosféry. Část energie se odrazí od srážek a je zachycena anténou a zpracována přijímačem radaru. Meteorologická měření se skládají z asi 10-20 otáček antény v azimutu s proměnným výškovým úhlem. Tato měření jsou opakována každých 5 až 15 minut.

Na území České republiky má ČHMÚ v provozu dva meteorologické radary na vrcholech Praha
v Brdech a Skalky u Protivanova na Drahanské vrchovině. Oba radary tvoří národní radiolokační meteorologickou síť CZRAD, která je součástí středoevropské radarové sítě CERAD. Oba radary pokrývají celé území České republiky.

Radarová data představují sloučenou informaci z obou meteorologických radarů. Přibližné pokrytí území České republiky meteorologickými radary ČHMÚ ukazuje obrázek 10.11. [40]

Při komplexním řešení povodní je nutné si uvědomit možný souběh dvou právních předpisů, a to zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Při řešení „klasické“ přirozené povodně začíná povodeň vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity, pokračuje činností povodňových komisí a může vyvrcholit vyhlášením stavu nebezpečí nebo dokonce nouzového stavu. Jednoduchý přehled možného vývoje povodně z legislativního pohledu ukazuje tabulka 10.12.

Při praktickém řešení povodní u obcí I. a II. typu zpravidla povodňová komise pokračuje ve stejné činnosti i při vyhlášeném stavu nebezpečí nebo nouzovém stavu. Rozdíl je pouze v tom, že starosta obce za krizového stavu má pravomoci a kompetence nejen podle zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách, ale i podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení.

U obce s rozšířenou působností musí starosta obce vyhlášením krizového stavu svolat krizový štáb obce s rozšířenou působností. Na řešení povodně se tak podílí jak krizový štáb podle krizového zákona, tak i povodňová komise podle vodního zákona. Oba tyto orgány spolupracují.

S rozvojem informačních systémů i s prudkým vývojem a zkvalitňováním systémů Českého hydrometeorologické ústavu je vhodné, aby v každé povodňové komisi byl alespoň jeden člen komise schopen pracovat se základními informacemi dostupnými na software ČHMÚ. Výrazně to zjednoduší činnost povodňové komise a předseda povodňové komise (nebo krizového štábu) může rozhodovat na základě reálných ověřených dat.

10.9 Hospodářská opatření pro krizové stavy

Hospodářská opatření pro krizové stavy jsou organizační, materiální nebo finanční opatření přijímaná správním úřadem v krizových stavech pro zabezpečení nezbytné dodávky výrobků, prací a služeb, bez nichž nelze zajistit překonání krizových stavů.[41] Problematika hospodářských opatření pro krizové stavy je poměrně složitá, proto doporučujeme se při problémech obrátit na pracovníka krizového řízení příslušné obce s rozšířenou působností. V této kapitole rozebereme pouze základní problematiku týkající se starosty obce.

Hospodářská opatření pro krizové stavy řeší zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, jehož gestorem je Správa státních hmotných rezerv (SSHR). Ta je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. SSHR má ústředí v Praze a účelové organizační jednotky (závody) po celém území České republiky.

V případě řešení krizové situace může starosta obce cestou příslušné obce s rozšířenou působností požádat o dodání prostředků pro řešení krizové situace. Jde o tzv. nezbytnou dodávku. Pracovník krizového řízení obce s rozšířenou působností pak už cestou informačních systémů (ARGIS, KRIZKOM, KRIZDATA) zajistí nalezení potřebného materiálu na celém území České republiky.

Častějším způsobem je použití tzv. zásob humanitární pomoci nebo pohotovostních zásob. Tyto zásoby jsou uloženy buď u Správy státních hmotných rezerv nebo u hasičských záchranných sborů krajů. Z hlediska starosty obce není podstatné, kdo je vlastníkem a kdo je ochraňovatelem těchto zásob.

Zásoby pro humanitární pomoc jsou určeny pro humanitární pomoc fyzickým osobám vážně postiženým krizovou situací, poskytují se bezplatně a nevracejí se. Přidělení zásob pro humanitární pomoc zajišťuje hejtman nebo starosta obce s rozšířenou působností (v praxi samozřejmě pracoviště krizového řízení). Systém vyžadování těchto zásob se může v rámci jednotlivých krajů mírně lišit. Zpravidla se však vyžadují cestou obce s rozšířenou působností nebo cestou krajských operačních a informačních středisek hasičského záchranného sboru.

Příklady zásob pro humanitární pomoc a pohotovostních zásob:

• souprava materiálu pro okamžité použití „20“ nebo souprava materiálu pro následné použití „50“ (obsahuje základní ošacení, obutí, ručníky, nádobí, stany, lehátka, spací pytle, deky, židle, stoly atd.) a je určena pro 20, resp. 50 osob,
• elektrické rozvaděče pro provizorní opravy elektřiny,
• zakrývací plachty na provizorní opravy střech,
• chemické WC TOI TOI, nožové i nafukovací stany,
• plničky a dvoukomorové pytle pro rychlý zásah při povodních,
• smykové nakladače BOBCAT,
• velkokapacitní čerpadla, kalová a plovoucí čerpadla, elektrocentrály,
• vysoušeče zdiva teplovzdušné nebo kondenzační,
• protipovodňové stěny RUBENA,
• kontejnery nouzového přežití (majetek SSHR v ochraňování hasičských záchranných sborů krajů),
• evakuační autobus hasičského záchranného sboru kraje pro rychlou pomoc obci při evakuaci (majetek HZS, není součástí pohotovostních zásob) atd.

Všechny tyto a další prostředky lze využít u obcí při řešení mimořádných událostí i při vyhlášení krizových stavů. Požadavky se podávají prostřednictvím obce s rozšířenou působností a krajského operačního informačního střediska HZS.

Výjimku tvoří zajištění náhradního zásobování pitnou vodou (v případě nedostatku vody v obci, vyschnutí studen nebo vrtů), kdy jedná starosta přímo se Správou státních hmotných rezerv a po podpisu nájemní smlouvy je v řádu několika hodin dohodnuta technika (autocisterna, cisterna nebo kontejner na pitnou vodu) k dispozici v obci.[42]

Specifickou oblastí hospodářských opatření pro krizové stavy jsou regulační opatření. Regulační opatření slouží ke snížení spotřeby nedostatkových surovin a výrobků a dodávek služeb nebo
k usměrnění spotřeby a dodávek v souladu s krizovými plány v případech, kdy krizová situace nabývá takového rozsahu, že běžné ekonomické nástroje nejsou při zajišťování nezbytných dodávek dostatečně účinné.[43]

Použití regulačních opatření za krizové situace je zcela mimořádné opatření a musí být zrušena okamžitě po skončení krizového stavu. Nejrozsáhlejší regulační opatření může přijímat vláda České republiky. Na úrovni samosprávných orgánů může za krizových stavů regulační opatření přijímat pouze hejtman a starosta obce s rozšířenou působností.

Za stavu nebezpečí může hejtman nebo starosta obce s rozšířenou působností v území, pro které byl vyhlášen stav nebezpečí, uložit právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě mající bydliště, sídlo, místo podnikání nebo sídlo organizační složky podniku v příslušném územním obvodu, povinnost:

• dodávat výrobky, práce nebo služby, které jsou předmětem jejich činnosti nebo podnikání, a to v přiměřeném množství,
• skladovat ve svých prostorách materiál určený pro překonání stavu nebezpečí a odstranění jeho následků nebo toto skladování strpět,
• přemístit dopravní a mechanizační prostředky, jakož i výrobní nebo provozní prostředky movité povahy a zásoby na určené místo.

 Za stavu nebezpečí může hejtman nařídit

• regulaci prodávaného zboží v obchodní síti a stanovit,
  • způsob, jakým bude regulováno množství zboží prodávané spotřebiteli,
  • maximální množství zboží, které lze spotřebiteli prodat,
  • okruh spotřebitelů, kterým budou vybrané položky zboží dodávány přednostně,
• regulační opatření, kterými se mění způsob řízení a organizace dopravy.[44]

V praxi nebyly zatím nikdy tyto široké kompetence ve větší míře využity. Některé kompetence využila vláda ČR pouze v době vyhlášeného nouzového stavu z důvodu pandemie koronaviru (zejména omezení nebo zákaz distribuce zdravotnických prostředků a léčiv).

10.10 Finanční zajištění krizového řízení, obnova území postiženého živelní pohromou

Finanční zabezpečení krizových opatření řeší územní samosprávné celky ve svém rozpočtu. Kraje a obce ve svých rozpočtech na příslušný rok vyčleňují objem finančních prostředků potřebný k zajištění přípravy na krizové situace a dále účelovou rezervu finančních prostředků na řešení krizových situací a odstraňování jejich následků. [45]

V rozpočtu by měla být tato rezerva zařazena na položce 5903 a paragrafu 5213. Žádným předpisem není stanovena výše této rezervy, podle velikosti obce a jejího možného ohrožení se však doporučuje vyčlenit v rozpočtu obce I. a II. typu rezervu ve výši od 5 000 Kč a výše. U obce s rozšířenou působností je třeba počítat s vyšší rezervou (zabezpečení činností bezpečnostní rady, cvičení a příprava krizových štábů, náklady na ochranné oděvy a jiné pomůcky krizového řízení, u některých ORP provoz varovacích systémů apod.). U obce s rozšířenou působností tedy může být tato rezerva od 50 000 Kč výše. U krajů pak mluvíme o vyšší částce, která dosahuje stovek tisíc až miliónů korun podle velikosti a ohrožení kraje a podle způsobu financování krizového řízení (např. vytvoření havarijních fondů apod.).

Všechny tyto prostředky vyčleněné v rozpočtech obcí a krajů budou však záhy po vyhlášení krizového stavu vyčerpány (typicky při povodních obce v první fázi realizují rozsáhlá krizová opatření např. ve formě stavby dočasných protipovodňových hrází, nakupují pytle, písek, nářadí, musí zabezpečit nouzové přežití občanů, stoupají náklady na zasahující jednotky požární ochrany sborů dobrovolných hasičů obcí apod.). Zpravidla první nebo druhý den po vyhlášení krizového stavu jsou veškeré finanční rezervy samosprávných orgánů vyčerpány. Proto zákon o krizovém řízení ukládá Ministerstvu financí povinnost vytvořit v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa účelovou rezervu finančních prostředků na řešení krizových situací a odstraňování jejich následků.[46]

Způsob použití této rezervy upravují Zásady postupu při použití finančních prostředků z účelové rezervy na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků, vytvořené v kapitole Všeobecná pokladní správa podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon), které jsou ve formě usnesení vlády přílohou státního rozpočtu České republiky.

Podle těchto zásad je příjemcem poskytnuté dotace kraj a žádat o finanční prostředky může pouze hejtman kraje. Obce pak za krizového stavu můžou žádat o dotace pro své jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí, ale pouze prostřednictvím krajského úřadu.

Po vyhlášení stavu nebezpečí nebo nouzového stavu může hejtman kraje požádat o poskytnutí dotace pouze v tom případě, že vyčleněné finanční prostředky územních samosprávných celků jsou vyčerpány a maximální výše dotace činí 10 000 000 Kč. Finanční prostředky vyčleněné v rezervě na řešení krizových situací jsou určeny k pokrytí prvotních nákladů na akce a nezbytná opatření v rámci řešení krizové situace, zejména na:

• náklady na nouzové přežití,
• nákup materiálu a služeb,
• nezbytné opravy základní infrastruktury území,
• náklady jednotek požární ochrany sborů dobrovolných hasičů obcí spojené se zásahem při řešení krizové situace.

Obdržené finanční prostředky kraj zpravidla poskytuje postiženým obcím, které je musí po skončení krizového stavu vyúčtovat. Kontrolu u kraje pak provádí Ministerstvo financí a příslušné finanční úřady.

Po zrušení krizového stavu a zpravidla po skončení povodně nebo jiné pohromy však starosta obce vidí těžce poškozenou obec, zničený obecní majetek, komunikace, dětská hřiště, kanalizace, sesuvy půdy atd. Tuto situaci řeší zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou. Gestorem tohoto zákona je Ministerstvo pro místní rozvoj.

Státní pomoc lze poskytnout pouze v případě, že byl vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav.

Základní principy státní pomoci při obnově území:

• Obec jako základní jednotka zpracuje předběžný odhad nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí území obce. Tento předběžný odhad obsahuje tabulku a písemný komentář a po zpracování jej obec předá na krajský úřad.
• Kraj jako základní zpracovatelská jednotka zpracuje předběžný odhad nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí území kraje a do 7 dní po skončení krizového stavu doručí Ministerstvu financí.
• Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem financí zpracuje návrh strategie obnovy území.
• Ministr pro místní rozvoj do 20 dnů po skončení krizového stavu předloží vládě ke schválení Návrh strategie obnovy území.
• Na základě schválené strategie obnovy území jsou vyhlášeny programy, do kterých se postižené obce přihlašují.
• Na poskytnutí státní pomoci není právní nárok a státní pomoc lze poskytnout pouze jednorázově.

Tento poměrně rychlý časový postup klade zvýšené nároky jak na základní jednotky, tedy na obce, ale také na zpracovatelské jednotky, tedy na kraje. Bez aktivního přístupu starostů obcí by nebyl kraj schopen předběžný odhad nákladů provést. Žádosti o prodloužení termínu zpracování předběžného odhadu jsou podle zkušenosti bezpředmětné, protože Ministerstvo pro místní rozvoj musí rovněž dodržet termín 20 dnů na předložení Strategie obnovy území.

Při zpracování předběžného odhadu po povodních se stává, že přestože byl krizový stav již zrušen, jsou ještě některé části obce nebo domy zaplaveny. Jak potom provést finanční odhad např. plynového kotle, když je ve sklepě obecního úřadu ještě 2 metry vody?

Zde je nutné využít toho, že předběžný odhad není soupis škod, ale jsou to „náklady, jež je nezbytné vynaložit na obnovu majetku poškozeného pohromou nebo na pořízení nového majetku, který bude plnit tutéž základní funkci jako majetek zničený pohromou“.[47] Znamená to, že předběžný odhad nákladů bude ve výši zakoupení nového kotle a jeho úplné montáže.Pokud se ukáže, že náklady na uvedení do původního stavu budou nižší, bude tomu odpovídat vyúčtování dotace a případné vrácení části finančních prostředků.

Finanční předběžný odhad v tabulce slouží ke zpracování Strategie obnovy území, důležitý je však i písemný komentář, který obsahuje stručný popis narušení základních funkcí území. Písemné komentáře zpracované obcí jsou součástí Strategie obnovy území a při rozhodování o dotacích sehrávají rozhodující roli.

V praxi se starostům obcí doporučuje při vyhlášeném krizovém stavu už od počátku provádět soupis škod včetně fotodokumentace, což potom výrazně pomůže při zpracování předběžného odhadu. Orgány územních samosprávných celků by se měly především věnovat předběžnému odhadu nákladů na obnovu majetku obcí a majetku kraje.

Mimo zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou vypisuje Ministerstvo pro místní rozvoj každoročně dotační titul „Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách“. Tento program je zpravidla vypisován v dotačním titulu č. 1 s vyhlášením krizového stavu nebo v dotačním titulu č. 2 bez vyhlášeného krizového stavu. Tento dotační titul lze využít pro odstranění následků mimořádných událostí, které v daném roce obec postihly a je vyhlašován jako součást Národních dotací – Podpora a rozvoj regionu.[48]

10.11 Zajišťování obrany České republiky

Po dobu existence České republiky nebyl ještě nikdy vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav a jistě všichni doufáme, že žádný z těchto krizových stavů nebude nikdy vyhlášen. Přesto by měly mít orgány veřejné správy alespoň základní představu, jakou roli při zajišťování obrany České republiky plní územní samosprávné celky.

Povinnosti a kompetence krajů, obcí s rozšířenou působností a obcí jsou stanoveny v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Povinnosti v oblasti zajišťování branné povinnosti a doplňování ozbrojených sil upravuje zákon č.585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon).

Orgán ÚSC	Zajišťování obrany ČR podle zákona č.222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR	Zajišťování branné povinnosti podle zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon
Krajský úřad	Vyhodnocování objektů, které za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu mohou být napadeny (tzv. OMN) Vedení souborné evidence o určených věcných prostředcích Zpracování dílčího plánu obrany kraje[50]	Zajištění 2 lékařů a zdravotnických pracovníků do všech odvodních komisí v kraji Materiální zabezpečení lékařských prohlídek do všech odvodních komisí v kraji49
Obecní úřady ORP	Podílejí se na vyhodnocování OMN Vedení evidence o vhodných věcných prostředcích pro potřeby zajišťování obrany Vedení evidence o osobách určených k pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci Rozhodování o určení věcných prostředků a povolání fyzických osob k pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci Rozhodování o vyvlastnění ve zkráceném řízení za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu Zpracování dílčího plánu obrany ORP52	Zajištění místností k provádění odvodního řízení, vybavení, údržba, technický provoz včetně úhrady nákladů Zajištění člena odvodní komise určeného starostou ORP51
Obecní úřady	Plnění úkolů pro zabezpečení obrany podle požadavků obecního úřadu ORP nebo krajského úřadu Zabezpečování výběru a povolání fyzických osob k pracovní výpomoci nebo pracovní povinnosti Podíl na zabezpečení dodání věcných prostředků podle rozhodnutí obecního úřadu ORP Součinnost při výcviku ozbrojených sil mimo území vojenských újezdů54	Spolupráce s krajským vojenským velitelstvím při vedení vojenské evidence[53]

Na tomto místě chceme také připomenout, že vojenským správním úřadem, který vykonává státní správu v oblasti obrany státu, je krajské vojenské velitelství (KVV). V České republice je 14 krajských vojenských velitelství (13 KVV pro území krajů a 1 KVV pro hlavní město Praha).

Kumulace povinností u obcí s rozšířenou působností v oblasti zajišťování obrany ČR je dána proběhlou reformou veřejné správy, kdy většina kompetencí zaniklých okresních úřadů byla přenesena právě na obce s rozšířenou působností.

V oblasti zajišťování obrany jsou důležitými dokumenty Dílčí plán obrany kraje a Dílčí plán obrany ORP. Tyto plány zpracovávají krajské úřady (obecní úřady ORP) a schvalují hejtmani krajů (starostové ORP). Celé plány nebo některé jejich části mohou být označeny stupněm utajení podle rozhodnutí příslušného orgánu krizového řízení. Obsah dílčích plánů obrany kraje a dílčích plánů obrany ORP je uveden v nařízení vlády č.139/2017 Sb., o plánování obrany státu.

Vyhlášením stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může být na základě nařízení vlády zahájeno doplňování ozbrojených sil ČR. Kraje, obce s rozšířenou působností a obce budou plnit úkoly podle branného zákona (uvedeny v tabulce 10.12). Podobně jako v celé oblasti krizového řízení se jedná o výkon státní správy v přenesené působnosti. Veškeré náklady spojené s brannou povinností, které vzniknou územním samosprávným celkům, jsou hrazeny ze státního rozpočtu.[55]

Branná povinnost vzniká občanovi České republiky dovršením 18 let věku a zaniká dosažením 60 let věku. Branná povinnost zaniká rozhodnutím, kterým se občan stává neschopným vykonávat vojenskou činnou službu, rozhodnutím soudu o omezení svéprávnosti a pozbytím státního občanství České republiky.[56] Občan může odmítnout vykonávat mimořádnou službu z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání. V takovém případě však podléhá za stavu ohrožení státu a válečného stavu pracovní povinnosti podle zákona o zajišťování obrany České republiky.

Výjimky z povinnosti dostavit se k odvodnímu řízení a vykonávat mimořádnou službu jsou taxativně uvedeny v zákoně (např. poslanci a senátoři Parlamentu, členové vlády, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy, ředitelé krajských úřadů, ředitel Magistrátu hlavního města Prahy). [57] Protože jsou tyto výjimky taxativně omezeny, mohlo by dojít v případě hromadného povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu k narušení činnosti orgánů územních samosprávných celků a dalších orgánů.

Branný zákon na to pamatuje zproštěním výkonu mimořádné služby.[58]  Pokud je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky, aby voják v záloze i nadále vykonával své civilní zaměstnání, může krajské vojenské velitelství rozhodnout na žádost zaměstnavatele o zproštění výkonu mimořádné služby. Za důvody důležitého zájmu bezpečnosti se považuje (vybráno z hlediska územních samosprávných celků):

• zabezpečení nezbytné činnosti orgánů územních samosprávných celků,
• zabezpečení nezbytného chodu národního hospodářství,
• zabezpečení úkolů obcí na úseku požární ochrany,
• zabezpečení nezbytné ochrany obyvatel.

Žádost o zproštění výkonu mimořádné služby lze podat před vyhlášením stavu ohrožení státu i za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu u krajského vojenského velitelství.

Zmínkou o institutu zproštění výkonu mimořádné služby nechceme v žádném případě vyvolat dojem, že je nutné okamžitě vytvářet nějaké seznamy osob a odesílat je na krajská vojenská velitelství. Cílem je, aby si každý vedoucí úřadu ujasnil, jaké činnosti musí např. městský úřad zachovat i při vyhlášení válečného stavu a položit si otázky, zda musí úřad vydávat občanské průkazy, technické průkazy, řidičské průkazy, zda musí fungovat matrika, technické služby, městská policie, školy, školky atd. Potom už by mělo být snazší se připravit i na situace, které, doufejme, nikdy nenastanou.

Na závěr kapitoly dvě důležité pravdy v krizovém řízení.

1. Orgány krizového řízení se připravují na řešení krizové situace, a přitom si všichni přejí, aby žádná krizová situace nenastala.
2. Není otázkou, jestli krizová situace nastane. Otázkou je pouze to, jaká krizová situace nastane, kdy nastane a koho to postihne.

10.12 Požární ochrana u obcí

Úvodem této části je třeba upozornit na častou záměnu pojmů „Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce“, „Sbor dobrovolných hasičů“ a „Hasičský sbor“. Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce je organizace zřizovaná obcí, která zajišťuje vše potřebné po finanční i materiální stránce. „Sbor dobrovolných hasičů“ nebo „Hasičský sbor“ je zpravidla název základní organizace spolku působícího na úseku požární ochrany, např. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, České hasičské jednoty nebo Moravské hasičské jednoty. Těmto organizacím může obec poskytovat dotaci na činnost[59] a spolupracovat s ní v oblasti požární ochrany[60] i v oblasti ochrany obyvatelstva. Tyto organizace se však řídí zejména občanským zákoníkem a svými stanovami. Nemohou například ukládat úkoly obcím a naopak a členství v nich nemůže být občanu na újmu.

Příslušný zákon[61] stanoví, že obce v samostatné působnosti zřizují jednotku sboru dobrovolných hasičů obce (dále JSDHO), která zabezpečuje hašení požárů, dále záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech a plní další úkoly podle zvláštního právního předpisu ve svém územním obvodu. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru (dále GŘ HZS ČR), které je součástí Ministerstva vnitra, vydalo Metodiku pro zřizování jednotek sborů dobrovolných hasičů[62], kde lze nalézt další podrobnosti ke zřizování JSDHO.

Členové JSDHO mohou být i členy Sdružení dobrovolných hasičů (dále jen SDH), ale nemusí tomu tak být ve všech případech, tj. členství v SDH nezakládá automaticky nárok na členství v JSDHO.

10.13 Vybrané základní pojmy

• Jednotkou se v organizačním řízení rozumí organizovaný útvar zřízený ve smyslu zákona[63] s vnitřní hierarchií a dělbou práce. Je tvořený hasiči, požární technikou (automobily) a věcnými prostředky (výbava hasičů, nástroje, agregáty apod.) pod vedením velitele jednotky.
• Druh jednotky se odvozuje od jejího zřizovatele a od pracovně právních vztahů hasičů při výkonu služby v jednotce ke zřizovateli v souladu s právním předpisem.[64]
• Jednotka SDH obce je zřízená za podmínek uvedených v právním předpise[65] zpravidla jako organizační složka obce, kde výkon služby vykonávají dobrovolně členové jednotky SDH obce, kteří mají s obcí uzavřen pracovně právní vztah nebo jinou smlouvu o členství v jednotce.
• Požární hlídka je organizovaný útvar se statutem jednotky, pokud je požární hlídka zřízená za podmínek uvedených v právním předpise.[66]
• Společná jednotka je jednotka zřízená za podmínek uvedených v právním předpise,[67] jejíž druh vyplyne z druhů jednotek, které jsou povinny organizační složky Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „HZS ČR“), obce, právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby zřídit.
• Hasič je zaměstnanec vykonávající službu v jednotce HZS jako svoje zaměstnání, člen jednotky SDH obce, člen jednotky SDH podniku nebo člen zařazený v požární hlídce.
• Velitel jednotky je ustanoven zřizovatelem určitého druhu jednotky a odpovídá za výkon služby. V souladu s vnitřní organizací jednotky je velitelem také velitel čety, velitel družstva nebo vedoucí skupiny[68] nebo v operačním řízení určený velitel pro hasiče daného druhu jednotky, popř. v odřadu složeného z několika druhů jednotek.
• Jednotka je charakterizována:
  • velikostí, která je vyjádřena počtem hasičů v ní,
  • kategorií,která v návaznosti na druh jednotky vyjadřuje operační působnost pro použití
    k zásahům, a to zejména pro svého zřizovatele (podnik, obec), tzn. místní působnost nebo pro použití na větším území než na území svého zřizovatele, tzn. územní působnost; součástí operační působnosti je také stanovená doba pro výjezd jednotky z místa dislokace k zásahu,
  • taktickou hodnotou, cožjeschopnost provádět určitý rozsah činností odpovídající velikosti jednotky a jejímu vybavení požární technikou a věcnými prostředky, např. počet nasazených proudů k hašení.
• Kategorie jednotek
  •  s územní působností zasahující i mimo území svého zřizovatele se označuje jako:
    • JPO I – jednotka HZS kraje, s územní působností zpravidla do 20 minut jízdy
      z místa dislokace a dobou výjezdu jednotky od vyhlášení poplachu do 2 minut,
    • JPO II – jednotka SDH obce, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace, která zabezpečuje jeden (JPOII/1) nebo dva (JPOII/2) výjezdy družstva minimálně o zmenšeném početním stavu a zřizuje se ve vybrané obci s počtem obyvatel zpravidla nad 1 000 a dobou výjezdu jednotky od vyhlášení poplachu do 5 minut,
    • JPO III – jednotka SDH obce s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy
      z místa dislokace, která zabezpečuje jeden (JPOIII/1) nebo dva (JPOIII/2) výjezdy družstva minimálně o zmenšeném početním stavu a zřizuje se ve vybrané obci
      s počtem obyvatel zpravidla nad 1 000 a dobou výjezdu jednotky od vyhlášení poplachu do 10 minut,
  • s místní působností zasahující zejména na území svého zřizovatele, pokud není v případě rozsáhlých mimořádných událostí požadován výjezd jednotky jinam v souladu s právním předpisem,[69] se označuje takto:
    • JPO IV – jednotka HZS podniku,
    • JPO V – jednotka SDH obce s působností zpravidla na území obce, která ji zřizuje,
    • JPO VI – jednotka SDH podniku,
    • JPO N – jednotka SDH obce nebo podniku, která není zařazena do plošného pokrytí území kraje jednotkami. Požadavky na tuto jednotku jsou stejné jako
      u jednotky kategorie JPO V. Nezařazenou do plošného pokrytí je také požární hlídka.
• Jednotka SDH vybrané obce[70] je jednotka SDH obce kategorie JPO II a JPO III. Může to být ve zvláštním případě také jiná jednotka SDH obce (popř. požární hlídka), která na výzvu operačního a informačního střediska zasáhla mimo územní obvod obce, která ji zřídila, nebo obcí, které ji zřídily na základě smlouvy o sdružení.
• Trvalé místo dislokace jednotky se nazývá:
  • stanice – objekt a související prostory určené pro nepřetržitý výkon služby hasičů zařazených v jednotce HZS kraje nebo jednotce HZS podniku a určené pro požární techniku a věcné prostředky požární ochrany,
  • zbrojnice – objekt a související prostory určené pro výkon služby hasičů zařazených
    v jednotce SDH obce nebo jednotce SDH podniku a určené pro požární techniku a věcné prostředky požární ochrany.[71]

Úlohy obce na úseku požární bezpečnosti:[72]

• zřizuje JSDHO pro svůj územní obvod,
• zřizovací listina JSDHO,
• vymezení kategorie jednotky, početních stavů a základního vybavení technikou,
• stejnopis jmenovacího dekretu velitele,
• souhlasné stanovisko HZS ke jmenování velitele,

• udržuje akceschopnost JSDHO,
• zajistit početní stav hasičů podle kategorie jednotky a schopnost uskutečnit výjezd v daném časovém limitu (v závislosti na kategorii JSDHO),
• hasiči mají osvědčení o odborné způsobilosti pro výkon funkce v JSDHO, kterou zastávají a mají zdravotní způsobilost, hasiči se podrobují pravidelným preventivním lékařským prohlídkám,[73]
• v jednotce je prováděna pravidelná odborná příprava, 
• je provozuschopná požární technika a věcné prostředky PO,

• zabezpečuje odbornou přípravu JSDHO,
  • Odbornou přípravu (dále OP) členů JSDHO zabezpečuje velitel jednotky. K tomu zpracovává plán OP na celý rok a vede evidenci o účasti členů na OP,
• zabezpečuje materiální a finanční potřeby JSDHO a požární ochrany,
  • pro JSDHO: na nákup věcných prostředků JSDHO (hadice, armatury, spojové prostředky apod.), ochranných prostředků (zásahové obleky, obuv, přilby, rukavice apod.), kontroly, revize a kalibrace prostředků chemické a technické služby, na zajištění akceschopnosti techniky (STK, pneu, PHM, akumulátory, baterie apod.),
  • pro požární ochranu v obci: na vodní zdroje (zřizování, úpravy, opravy, kontroly), na svolávací prostředky např. sirény, na vybavení ohlašoven požárů, na preventivně výchovnou činnost (PVČ) apod.,
• zajišťuje péči o členy JSDHO,[74]
  • ztížené podmínky: používá-li se speciálních ochranných prostředků (dýchací technika, protichemické oděvy) v nepřetržité délce 30 minut, je třeba poskytnout ochranné nápoje,
  • déletrvající zásah: provádí-li se zásah po dobu nejméně 2 hodin, je třeba poskytnout ochranné nápoje,
  • při práci při zásahu po dobu 4,5 hodiny nepřetržitě je nutné poskytnout stravování,
  • při práci při zásahu po dobu více jak 12 hodin je nutné poskytnout místo pro odpočinek,
• poskytuje náhradu ušlého výdělku členu JSDHO,
  • způsob poskytování náhrady ušlého výdělku členům JSDHO formou refundace,[75]
• zabezpečuje a hradí pro členy JSDHO preventivní zdravotní prohlídky,
  • nad rámec úkonů, které se provádějí při běžné preventivní zdravotní prohlídce a které jsou každému pojištěnci hrazeny zdravotní pojišťovnou ze zákona,[76] vzniká potřeba uhradit jen úkony navíc, tj. zpravidla administrativní úkon lékaře při vyplnění dokladu o zdravotní způsobilosti pro žadatele; pro nositele dýchací techniky platí ještě provedení spirometrie a EKG; zdravotní prohlídku člena JSDHO provede praktický lékař, preventivní zdravotní prohlídky se u všech členů JSDHO zabezpečují 1 x za 2 roky,
• zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
  • objekty požární ochrany – např. hasičská zbrojnice, sušák na hadice, pomocné sklady nářadí pro JSDHO, zařízení pro vyhlašování požárního poplachu (siréna v majetku obce, obecní rozhlas apod.),
  • požárně bezpečnostní zařízení,[77]
• zpracovává stanovenou dokumentaci požární ochrany,[78]
  • dokumentace o zřízení JSDHO,
  • řád ohlašovny požáru,
  • dokumentace k zabezpečení preventivně výchovné činnosti,
  • požární řád obce,
  • požární ochrana při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob,
  • úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu,
• zřizuje ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár, řád ohlašovny požáru,[79]
  • způsob přijímání hlášení o požáru (obec sama zvolí způsob ohlášení, např. na mobilní telefon pověřené osoby, služebnu obecní policie apod.),
  • oznámení požáru na operační a informační středisko,
  • vyhlášení požárního poplachu v obci,  
  • seznam sil a prostředků,
  • seznam důležitých telefonních čísel,
  • řád ohlašovny požárů se pravidelně kontroluje, aktualizuje a udržuje v souladu se skutečným stavem; je uložen na ohlašovně požárů, (v kopii na obci) a je součástí školení obsluhy ohlašovny požárů,
  • součástí požárního řádu obce je seznam sil a prostředků jednotek PO z požárního poplachového plánu kraje,
• zabezpečuje zdroje vody pro hašení požárů,
  • obec ve spolupráci s velitelem JSDHO vytipuje zdroje vody pro účely hašení požárů a likvidaci jiných mimořádných událostí v obci a ve všech jejích částech; zdroje vody musí splňovat podmínku dostatečného množství a kvality vody pro hasební účely, podmínku pro příjezd požární techniky v kterékoliv roční době a podmínku vyhovujícího sacího stanoviště pro požární techniku, podmínku vzdálenosti k objektům v obci,
  • kontrolu všech náležitostí zdrojů vody z hlediska jejich trvalé použitelnosti je potřebné pravidelně, min. 1 x ročně fyzicky prověřovat náležitosti zdrojů vody, zjištěné nedostatky odstraňovat a provádět záznam o provedené prověrce; záznam ukládat v dokumentaci PO obce; ke kontrole provozuschopnosti otevřených zdrojů vody možno využít členy JSDHO,
  • kontroly zdrojů vody v podobě podzemních nebo nadzemních hydrantů na vodovodním řadu mohou provádět jen osoby oprávněné k této činnosti a mající odpovídající technické vybavení k ověření tlaku a průtočného množství vody (ČSN 73 0873); o kontrole vyhotovují kontrolní doklad, který se ukládá v dokumentaci PO obce,
  • náležitosti požárních nádrží v obci upravuje ČSN 75 2411 s platností od dubna 2004,
  • dalšími zdroji požární vody mohou být vodoteče, studny, technologické nádrže apod., které vyhovují požadavkům na odběr vody pro účely jednotek PO.
• umožňuje umístění jednotek HZS ČR na území obce podle nařízení kraje a přispívá na provoz a vybavení těchto jednotek,
• spolupracuje se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany,
• organizuje preventivně výchovnou činnost,
• vydává požární řád obce, který obsahuje:
  • vymezení činnosti osob pověřených zabezpečováním požární ochrany v obci,
  • podmínky požární bezpečnosti při činnostech v objektech nebo v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru s ohledem na místní situaci,
  • způsob nepřetržitého zabezpečení požární ochrany v obci,
  • kategorii jednotky SDH obce, její početní stav a vybavení,
  • přehled o zdrojích vody pro hašení požárů a podmínky jejich trvalé použitelnosti (pravidelná kontrola provozuschopnosti 1x za rok + záznam o kontrole, uložit na obci – mohou provádět členové JSDHO,
  • stanovení dalších zdrojů vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti,
  • seznam ohlašoven požárů v obci a ve všech jejích částech a dalších míst, odkud lze hlásit požár, jejich označení,
  • způsob vyhlášení požárního poplachu v obci.

Vybrané obecní úřady (určené krajem) v přenesené působnosti: 

• zabezpečují hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech mimo svůj územní obvod, 
• zabezpečují akceschopnost JSDHO k zásahům mimo svůj územní obvod, 
• na základě plošného pokrytí území kraje (nařízení kraje) JSDHO zabezpečují nepřetržitou pracovní pohotovost určitého počtu členů JSDHO.  

Pokud obec nezřídí žádnou jednotku požární ochrany, je povinna sdružit prostředky na společnou jednotku s HZS kraje nebo obcí, jejíž jednotky požární ochrany jsou předurčeny požárním poplachovým plánem kraje k prvnímu zásahu pro uvedenou obec. Obci, která nezřizuje jednotku požární ochrany, může hasičský záchranný sbor kraje určit, aby zřídila požární hlídku. Obec může zrušit JSDHO jen se souhlasem HZS kraje. 

Z praxe: Jak může obec získat finance na činnost JSDHO? Ministerstvo vnitra vypisuje hned několik dotačních titulů, a to jak investičních, tak neinvestičních (více informací naleznete na webových stránkách Hasičského záchranného sboru České republiky). Čerpat dotace z těchto titulů lze na pořízení či rekonstrukci cisternové automobilové stříkačky, pořízení nového dopravního automobilu, na stavbu nebo rekonstrukci požární zbrojnice, akceschopnost, zásahy mimo územní obvod atd. Dále vypisují dotační tituly jednotlivé kraje. 

Další důležité informace naleznete na rozličných webových stránkách.[80]

Související předpisy

• ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
• ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
• zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
• zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
• zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)
• zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze
• zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon)
• zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému
• zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy
• zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky
• zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky
• zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)
• zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)
• zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon
• zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
• zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon)
• zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze
• zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
• zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky
• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně
• zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě
• Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2025 s výhledem do roku 2030
• vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva
• nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení §27 odst. 8 a §28 odst. 5 zákona č.240/2000 Sb., o krizovém řízení
• vyhláška č. 281/2001 Sb., kterou se provádí §9 odst. 3 písm. a) zákonač.240/2000 Sb., o krizovém řízení
• vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému
• vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva
• vyhláška č. 498/2000 Sb., o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy
• vyhláška č. 186/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti přehledu o předběžném odhadu nákladů na obnovu majetku sloužícího k zabezpečení základních funkcí v území postiženém živelní pohromou a vzor pověření osoby pověřené krajem pro zjišťováním údajů nutných pro zpracování tohoto přehledu
• Usnesení vlády ze dne 27. dubna 2016 č. 369 k Analýze hrozeb pro Českou republiku
• Zásady postupu při použití finančních prostředků z účelové rezervy na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků, vytvořené v kapitole Všeobecná pokladní správa podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon)

Poznámky pod čarou

[1] § 2 zákona č.240/2000 Sb., o krizovém řízení

[2] § 15 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky

[3] § 5 zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech

[4] § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[5] Usnesení vlády ze dne 27. dubna 2016 č. 369 k Analýze hrozeb pro Českou republiku

[6] § 2 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[7]  čl. 43 ústavního zákona č.1/1993 Sb., Ústava České republiky

[8]  čl. 7 ústavního zákona č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

[9]  čl. 5 ústavního zákona č.110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

[10] § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[11] § 14 zákona č.240/2000 Sb., o krizovém řízení

[12] § 21 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[13] § 93 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích

[14] § 42 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích

[15] § 14 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[16] § 18 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[17] § 21 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[18] § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[19] § 9 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[20] § 10 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[21] § 10 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[22] § 15 zákona č.240/2000 Sb., o krizovém řízení

[23] § 17 zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi

[24] Dostupné z https://www.hzscr.cz/clanek/zony-havarijniho-planovani.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d

[25] § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[26] čl. 61 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I), přijatého v Ženevě dne 8. června 1977 a publikovaného sdělením pod č.168/1991Sb.

[27] § 21 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[28] Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2025 s výhledem do roku 2030, str. 20

[29] § 17 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva

[30] § 16 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[31] § 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[32] § 13 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[33] § 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[34] § 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému

[35] § 65 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)

[36] §77 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)

[37] §70 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)

[38] § 73 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)

[39] Limnigrafická stanice je místo se zařízením k pozorování vodního stavu v hlásném profilu vodního toku, vybavené limnigrafem – přístrojem k měření a registraci výšky hladiny vodního toku. Součástí stanice je vodočetná lať (slouží ke kontrole a k seřízení limnigrafu). Dříve se používaly obsluhované limnigrafické přístroje s mechanickým zápisem na limnigrafický papír, dnes automatické limnigrafické přístroje s elektronickým záznamem a dálkovým přenosem dat. Z vodního stavu (v cm) lze na základě měrné křivky průtoků daného hlásného profilu určit velikost průtoku vody (v m³/s).

[40] Dostupné z https://www.chmi.cz/

[41] § 2 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opařeních pro krizové stavy

[42] Informace dostupné na https://www.sshr.cz/pro-verejnost/informacni-podpora-zajistovani-vecnych-zdroju/

[43] § 20 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy

[44] § 21 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy

[45] odst. 1 a 2 § 25 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[46] odst. 3 § 25 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení

[47] odst.2 § 2 zákona č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou

[48] Dostupné https://www.mmr.cz/cs/narodni-dotace/podpora-a-rozvoj-regionu

[49] § 20 zákona č. 585/2004., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[50] § 7 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR

[51] § 20 zákona č. 585/2004., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[52] § 7a zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR

[53] § 37 zákona č. 585/2004., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[54] § 8 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR

[55] § 36 zákona č. 585/2004., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[56] § 7 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[57] § 25 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[58] § 17 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon)

[59] Např. § 85 písm. b) a c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)

[60] § 75 odst. 2 zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[61] Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[62] dokument č. j. MV- 52763-7/PO-2008, na webových stránkách GŘ HZS ČR  

[63] Např. § 65, § 66, § 67, § 68 a § 69 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[64] § 65, odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[65] § 29 odst. 1 písm. a) a § 68 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[66] § 69 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[67] § 69a zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[68] § 4 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o činnosti a organizaci jednotek požární ochrany

[69] § 73 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

[70] § 24 odst. 1 písm. d), § 27 odst. 1 písm. d), § 29 odst. 4 zákona č.133/85 Sb., o požární ochraně

[71] ČSN 73 5710 Požární stanice, požární zbrojnice

[72] § 29 zákona č. 185/1985 Sb., o požární ochraně 

[73] Nařízení vlády č. 352/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[74] § 18 odst. 1 nařízení vlády č. 172/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[75] § 22 Nařízení vlády 172/2001 Sb. ve znění Nařízení vlády č. 498/2002 Sb.

[76] § 29 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění

[77] § 1 písm. d) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru

[78] Nařízení vlády 172/2001 Sb. ve znění Nařízení vlády č. 498/2002 Sb.

[79] § 13 Nařízení vlády 172/2001 Sb. ve znění Nařízení vlády č.  498/2002 Sb.

[80] www.hzscr.cz, www.hasici-vzdelavani.cz, www.cahd.cz, www.avjsdh.cz