Odpovědnost vás, členů obecních zastupitelstev, je dlouhodobě široce diskutována. S pochopením jejího konkrétního obsahu a významu přitom rozhodně nemusíte mít potíže jen vy, není to leckdy jednoduché ani pro právníky. Cílem této kapitoly je proto poskytnout vám základní orientaci o podmínkách a předpokladech vaší případné právní odpovědnosti v roli zastupitele. Přiměřenou pozornost budeme věnovat vašim povinnostem, neboť právě jejich případné porušení může vést k vaší právní odpovědnosti. Současně vás chceme užitečně informovat, jak se vyvarovat případných rizik souvisejících s výkonem vaší funkce, aby pro vás otázka právní odpovědnosti zastupitelů zůstala, pokud možno, v průběhu celého volebního období pouhou teorií.
3.1 Politická a právní odpovědnost zastupitelů – základní rozlišení a úvod do problému
Jako obecní zastupitelé – ať už nově či opětovně zvolení – jste si nepochybně vědomi své odpovědnosti vůči občanům obce. Jde o naplnění jejich očekávání, provázejících a motivujících vaše zvolení do zastupitelstva coby vrcholného orgánu obecní samosprávy. Jestliže konkrétní podmínky a limity vaší politické odpovědnosti vůči voličům závisí do jisté míry i na vás a vámi zaujatém postoji (svou politickou odpovědnost v průběhu volebního období můžete a nemusíte vyvodit), v případě odpovědnosti právní je tomu jinak. Její účinky nastanou při splnění právem stanovených podmínek nezávisle na vaší vůli.
Mezi zástupci komunální samosprávy se tu a tam objevuje názor, že členové volených orgánů obcí jsou za výkon svého mandátu odpovědni pouze v politické rovině a nemohou tedy nést osobní právní odpovědnost v důsledku pochybení zastupitelstva, rady nebo starosty obce. Jiné názory pak takovou právní odpovědnost sice kategoricky nevylučují, odmítají však možnost jejího vzniku v důsledku „pouhého“ hlasování v kolektivních orgánech obcí. Argumentují, že případná škoda byla způsobena až přijatým kolektivním rozhodnutím a nikoli již samotným hlasováním jednotlivých členů daného orgánu.
Aplikační praxe, včetně ustálené soudní judikatury, nicméně jasně ukazuje, že zmíněné názory lze považovat za překonané. Konkrétní příklady z praxe soudů probereme dále v souvislosti s jednotlivými typy odpovědnosti. Na tomto místě však shrneme základní východisko našeho tématu:
Zastupitelé jsou právně odpovědni za řádný výkon svého mandátu a za plnění povinností s ním spojených. Tato osobní odpovědnost zastupitelů se v závislosti na konkrétních okolnostech projevuje jednak v rovině soukromoprávní (majetkové) jako odpovědnost za škodu způsobenou porušením právních povinností, jednak též v rovině trestněprávní jako odpovědnost za trestné činy stanovené zákonem. A právě těmto, pro vaši praxi stěžejním typům odpovědnosti, se budeme věnovat.
3.2 Základní právní povinnosti člena zastupitelstva obce
Pojem právní odpovědnosti není zákonem obecně definován a existuje k němu celá řada právně teoretických přístupů. Pro naše téma ovšem plně postačí základní společná konstrukce právní odpovědnosti, jakožto povinnost snést zákonem stanovenou újmu (sankci) v případě, že nastane zákonem předpokládaná skutečnost. Za tuto skutečnost (tzv. právní důvod odpovědnosti) budeme dále považovat již zmíněné porušení právní povinnosti, tj. budeme hovořit o odpovědnosti za zaviněné porušení právní povinnosti člena zastupitelstva obce[1].
Považujeme-li pak za stěžejní předpoklad právní odpovědnosti zastupitele porušení jeho právní povinnosti, je vhodné začít právě z tohoto bodu. Jaké jsou tedy právní povinnosti zastupitelů a z jakých právních předpisů tyto povinnosti vyplývají?
3.2.1 Zákon o obcích
Zákon o obcích stanoví výslovně jak práva, tak i některé povinnosti zastupitelů. Tato úprava je ovšem stručná až minimalistická a po seznámení s ní můžete nabýt dojmu odlišného od zmíněného závěru o právní odpovědnosti zastupitele. Mohlo by se totiž zdát, že tato odpovědnost zůstává v politické rovině – a v případě některých stanovených povinností tomu tak skutečně je.
Je například povinností zastupitele zúčastňovat se zasedání tohoto orgánu, popřípadě zasedání jiných orgánů obce, jejichž je členem[2]. V případě neplnění této povinnosti (která samozřejmě není porušena neúčastí na zasedání z objektivně omluvitelného důvodu) vám nicméně žádné právní sankce nehrozí – nespácháte přestupek ani trestný čin, nebudete odpovídat za škodu (neboť ta nemůže být, alespoň v našem právním pojetí odpovědnosti, bezprostředně způsobena nedostatečným zapojováním se do činnosti obecních orgánů).
Obdobný závěr platí v případě povinnosti hájit zájmy občanů obce a jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost vaší funkce. Stejné je to i v případě povinnosti složit slib na prvním zasedání zastupitelstva, jehož se po svém zvolení zúčastníte.[3] Tyto zákonné povinnosti nejsou samy o sobě vynutitelné a jejich eventuální porušení (např. zmíněné nesložení slibu právě na prvním zasedání zastupitelstva) není postižitelné právní sankcí. Na druhou stranu porušením konkrétních právních povinností, jež naopak postižitelné jsou, může současně dojít k porušení zmíněných obecných povinností zastupitele.
Z praxe: Pokud se jako zastupitel pohádáte na veřejném zasedání tohoto orgánu s přítomným občanem a hrubě jej urazíte, můžete být podle okolností úspěšně zažalován (žalobou na ochranu osobnosti) o náhradu nemajetkové újmy. Tímto jednáním byste současně mohl ohrozit vážnost své veřejné funkce. Soud by vám však neuložil náhradu nemajetkové újmy z důvodu porušení zákona o obcích, nýbrž z důvodu zásahu do chráněného práva dotčené osoby na ochranu osobnosti. Stejně tak, jestliže byste způsobil majetkovou škodu obci, mohla by vám být uložena její náhrada, nikoli však proto, že jste nejednal v souladu se složeným slibem zastupitele (důvodem bude samotné způsobení škody).
Zastupitel je dále povinen plnit úkoly uložené mu zastupitelstvem, popřípadě jinými orgány, jejichž je členem.[4] Tato povinnost sice rovněž není sama o sobě právně vynutitelná, na druhou stranu však nelze v tomto případě vyloučit možnou odpovědnost zastupitele za škodu, pokud by ji způsobil obci právě nesplněním uloženého úkolu zastupitelstvem (případně radou, je-li jejím členem). Zde nicméně bude vždy záležet na konkrétních okolnostech a v jejich rámci též na posouzení otázky, zda byl zastupitel oprávněn uložený úkol odmítnout.
3.2.2 Co je to střet zájmů?
Výkon funkce zastupitele neznamená, že se v této funkci uzavřete v izolovaném světě komunální samosprávy, který bude oddělen neprostupnou hranicí od vašeho „neveřejného“ života. Mnozí zastupitelé nadále vykonávají či chtějí vykonávat svá dosavadní zaměstnání (a nechtějí být tedy pro výkon své funkce tzv. uvolněni). Rozhodování zastupitelstva se může týkat záležitostí, souvisejících nějakým způsobem se soukromými zájmy konkrétního zastupitele. V tomto ohledu se pak často ptáme, zda není ten či onen zastupitel ve střetu zájmů. Jelikož význam tohoto pojmu není v praxi chápán jednotně a jelikož je právní úprava, týkající se této oblasti, obsažena hned v několika právních předpisech, je vhodné přiblížit vám jeho podstatu a související právní povinnosti.
Střet zájmů ve vlastním smyslu
Střetem zájmů rozumíme v obecné rovině konflikt mezi veřejným zájmem, jehož ochrana a prosazování je povinností veřejného funkcionáře (právě proto, že jeho funkce je funkcí veřejnou) se zájmem osobním. Ocitnete-li se v zastupitelstvu v takové situaci, nesmíte za žádných okolností upřednostnit svůj osobní zájem před veřejným zájmem obce, respektive musíte se dokonce zdržet jakéhokoliv jednání, při kterém mohou vaše osobní zájmy ovlivnit výkon vaší funkce. Takto vymezený střet zájmů je předmětem právní úpravy zvláštního právního předpisu – zákona o střetu zájmů. Osobním zájmem je podle tohoto zákona takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu. To však neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý. V praxi to mj. znamená, že veřejný funkcionář nesmí využít svého postavení ani informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu, ani odvolávat se na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním. Veřejný funkcionář dále nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména, popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí[5].
Kontrolu plnění těchto povinností sleduje zákon o střetu zájmů stanovením povinnosti podávat tzv. oznámení o osobním zájmu. To znamená, že jako zastupitel musíte oznámit při jednání orgánu obce svůj poměr k projednávané věci, pokud by vám v závislosti na výsledku jednání mohla vzniknout osobní výhoda nebo újma, anebo máte na věci jiný osobní zájem. Nesplnění této povinnosti je přestupkem, za který je možno uložit pokutu do výše 50 000 Kč. O uložení takové pokuty rozhoduje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností[6].
Nicméně dlužno dodat, že zákon o střetu zájmů se vztahuje pouze na uvolněné zastupitele a z neuvolněných jen na starostu, místostarostu a členy rady obce. Znamená to tedy, že si řadoví neuvolnění zastupitelé nemusí se střetem zájmů dělat starosti?
Nikoliv. Střet zájmů v uvedeném smyslu upravuje totiž i zákon o obcích (byť v tomto případě bez sankčních ustanovení), podle něhož člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, také pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci, je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat[7].
Na základě zákona o obcích mají tedy oznamovací povinnost i řadoví neuvolnění zastupitelé bez ohledu na velikost obce i bez ohledu na charakter konkrétní činnosti nebo podnikání dotčeného zastupitele. Zkrátka, pokud účastí na projednávání a rozhodování dané věci může přímo vám nebo vám blízké osobě vzniknout výhoda nebo škoda, musíte tuto skutečnost oznámit (s výjimkou případů, kdy lze váš prospěch považovat za obecně zřejmý). Poté je nicméně již věcí vaší politické odpovědnosti, zda se daného hlasování zúčastníte nebo se ho zdržíte (což lze obecně doporučit), neboť příslušný kolektivní orgán obce není oprávněn vás vyloučit z účasti na hlasování.
V konkrétních případech může být samozřejmě obtížné určit, nastává-li u daného zastupitele střet zájmů nebo nikoliv, když je v praxi sporné předem posoudit vztah mezi rozhodováním orgánu obce a získáním možné osobní výhody zastupitele. Jste to nicméně právě vy, zastupitelé, kdo může možný konflikt zájmů posoudit nejlépe. Při existenci jakýchkoli důvodných pochybností lze doporučit důsledné plnění oznamovací povinnosti s tím, že navazující hlasování v zastupitelstvu nebo naopak zdržení se výkonu tohoto práva je už především věcí vašeho etického postoje k dané otázce.
Z praxe: Bývají kladeny dotazy, zda je z hlediska možného střetu zájmů přípustné, aby určité práce pro obec prováděla firma, ve které je jedním z jednatelů neuvolněný starosta nebo místostarosta obce. Z právního hlediska ovšem sama o sobě skutečnost, že neuvolněný místostarosta obce působí v právnické osobě, která je s obcí ve smluvním vztahu, nemůže vést k neplatnosti takového právního vztahu či nezákonnosti postupu při výběru dodavatele. Právně relevantní (z hlediska možných porušení zákona) by takový postup bylo možné shledat až tehdy, kdy by došlo k porušení některé ze zákonných norem – např. by došlo
k nedůvodnému zvýhodnění této společnosti na úkor jiných v rámci zadání veřejné zakázky.
Neslučitelnost funkcí
V praxi se někdy pojem střetu zájmů chápe rovněž ve smyslu nemožnosti vykonávat vedle funkce zastupitele některé jiné činnosti či povolání. Právní úprava hovoří v tomto ohledu o neslučitelnosti funkcí a stanoví určitá omezení.
Základní ustanovení o neslučitelnosti funkcí zastupitelů je obsaženo ve volebním zákoně. Jde o neslučitelnost funkce člena zastupitelstva obce a zaměstnance obce zařazeného do obecního úřadu vykonávajícího státní správu vztahující se k územní působnosti obce, popřípadě jmenovaného starostou. Neslučitelnost se týká za podmínek stanovených zákonem i funkce vykonávané zaměstnancem zařazeným do pověřeného obecního, krajského nebo finančního úřadu.[8]
V konkrétních případech však nemusí být zcela jednoduché jednoznačně určit, zda jde skutečně o popsanou neslučitelnost funkcí. Záleží totiž na konkrétním obsahu pracovní činnosti dotčeného zaměstnance (a současně zastupitele) dané obce. Zejména v malých obcích bývá obvyklé, že má obecní úřad zaměstnance, jehož pozice bývá nazvána například „účetní“, přičemž ve skutečnosti tento (nezřídka jediný) zaměstnanec nevede pouze účetnictví, nýbrž vykonává veškerou úřední agendu obce včetně činností zahrnujících výkon státní správy. Je-li takový zaměstnanec zvolen do zastupitelstva obce, může jít v takovém případě o neslučitelnost funkcí.
Z praxe: Zákonu však neodporuje, pokud zaměstnanec obce vykonávající pro svou obec státní správu, bude zvolen zastupitelem obce a následně bude pro výkon této funkce uvolněn. Takový zastupitel může vykonávat mandát a současně zůstat zaměstnancem obce, byť – po dobu výkonu mandátu – s překážkou v práci z důvodu obecného zájmu ve smyslu zákoníku práce. Po zániku mandátu bude moci začít opět vykonávat práci jako zaměstnanec obce.
Určitá omezení pak vyplývají i z již zmiňovaného zákona o střetu zájmů. Tak například uvolněným členům zastupitelstev obcí, pokud zastupují obec v řídicích, dozorčích nebo kontrolních orgánech podnikající právnické osoby, v níž má obec podíl nebo hlasovací práva, nenáleží (až na stanovené výjimky) za tuto činnost odměna, podíl na zisku nebo jiné plnění[9].
3.2.3 Řádný hospodář aneb hospodárnost především
Jak už jsme zmínili, právní úprava povinností zastupitelů v zákoně o obcích se může zdát příliš stručnou. Je však třeba si uvědomit, že jako členové vrcholného orgánu obecní samosprávy nejste vázáni pouze povinnostmi, jež zákon výslovně jako vaše povinnosti označuje. Pokud totiž zákon stanoví určitá omezení nebo povinnosti obci jako takové (například v souvislosti s nakládáním s obecním majetkem), jste to obvykle opět vy, zastupitelé, kdo za plnění těchto povinností nese odpovědnost.
Typickým příkladem je právě zmíněná oblast nakládání s obecním majetkem, kdy stěžejním úkolem obce (za jehož splnění nesete odpovědnost) je povinnost nakládat s tímto majetkem s tzv. péčí řádného hospodáře. Obec musí využívat svůj majetek účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti a současně pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.[10]
Hospodárnost v uvedeném smyslu znamená obvykle ekonomickou výhodnost dané majetkové dispozice (koupě, prodej, nájem apod.). Pokud tedy například při prodeji obecní nemovitosti obdržíte více nabídek od zájemců o koupi této nemovitosti, bude obvykle třeba akceptovat nejvyšší nabídkovou cenu. Nicméně nejde tu o absolutní pravidlo. Nelze totiž odhlížet od veřejnoprávního postavení obce a její povinnosti pečovat o zájmy svých občanů. To jinými slovy znamená, že obec například může v konkrétním případě uzavřít určitou smlouvu za (finančně) méně výhodných podmínek, než by v daném případě bylo dosažitelné, pokud je takový postup podle okolností vyvážen a odůvodněn jiným důležitým zájmem obce. Zákon o obcích ostatně výslovně stanoví, že porušením uvedených povinností není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn[11]. Důležitá je v tomto ohledu právě ona odůvodněnost konkrétního postupu obce. Proto důsledně dbejte na řádné zachycení důvodů rozhodnutí zastupitelstva (například proč byl vybrán určitý zájemce, ačkoliv jiný nabízel vyšší cenu) v zápisu z jeho zasedání.
V případě nehospodárného rozhodnutí porušíte své zákonné povinnosti. Tím se aktivuje nikoli pouze vaše politická odpovědnost, nýbrž za předpokladu, že obci vznikne majetková újma, i odpovědnost právní, ať už majetková, nebo v krajním případě i trestní. K oběma těmto typům právní odpovědnosti se vzápětí dostaneme, neboť orientace v této problematice je pro řádný a uvědomělý výkon vaší funkce velmi důležitá a může vám pomoci vyvarovat se budoucích problémů.
3.2.4 Občanský zákoník – upravuje i právní odpovědnost člena zastupitelstva obce?
Z hlediska majetkové odpovědnosti je samozřejmě klíčovým právním předpisem občanský zákoník.[12] Ten ovšem neupravuje pouze vlastní mechanismus uplatňování náhrady škody, nýbrž i postavení právnických osob a povinností členů jejich orgánů. Chápeme-li tedy odpovědnost jako určitý následek porušení právní povinnosti, je třeba nejprve posoudit, do jaké míry dopadá právní úprava postavení právnických osob v novém občanském zákoníku i na obce a členy jejich orgánů.
Občanský zákoník vychází v tomto ohledu ze základního pravidla, že veřejnoprávní korporace – tedy i obce – podléhají primárně zákonům, podle nichž byly zřízeny (ve vašem případě tedy zákonu o obcích). Občanský zákoník se však použije také, a to do té míry, do jaké se to slučuje s právní povahou těchto právnických osob veřejného práva[13]. Která ustanovení občanského zákoníku dopadají tedy na obce? Mimo jiné i v souvislosti s povinnostmi zastupitelů.
V této souvislosti se nejčastěji zmiňuje nám již známá péče řádného hospodáře, neboť i občanský zákoník ji vymezuje a s jejím nedostatečným zajištěním spojuje právní následky. Občanský zákoník konkrétně v této souvislosti stanoví, že ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.[14] Samozřejmě se nepředpokládá, že jako zastupitelé budete odborně vzděláni ve všech oblastech, se kterými můžete při výkonu své funkce přijít do styku a kterých se bude rozhodování zastupitelstva týkat. Např. není například nutné mít ekonomické vzdělání proto, že obec musí nakládat se svým majetkem hospodárně. To nicméně neznamená, že byste měli citované ustanovení chápat jako právně nezávaznou „slavnostní“ deklaraci.
Naopak, právě proto, že se při rozhodování v zastupitelstvu setkáte s problémy, jejichž úspěšné posouzení může být podmíněno znalostí odborné problematiky, je třeba klást velký důraz na už uvedenou povinnost vykonávat funkci s potřebnými znalostmi a pečlivostí. S jistou mírou zjednodušení lze říci, že sice nemusíte být vzděláni v příslušné odborné oblasti, musíte však poznat, že při rozhodování o určité věci jsou jisté odborné znalosti potřebné, a pokud jimi nedisponujete, měli byste si je opatřit (například zadáním znaleckého posudku či právní analýzy, zpracováním podkladů obecním úřadem apod.), a to dříve, než v zastupitelstvu o dané věci rozhodnete. V opačném případě totiž půjdou případné negativní následky k vaší tíži, neboť jste povinni vykonávat svou funkci pečlivě, tzn. na základě získání potřebných znalostí o každé rozhodované věci. Uzavře-li obec například nevýhodnou smlouvu a v důsledku toho jí bude způsobena škoda, nepostačí vám hájit se tím, že jste o nevýhodnosti dané dispozice nevěděli, neboť nemáte ekonomické vzdělání.
Z praxe: Z hlediska posuzování odpovědnosti, respektive naplnění jejích předpokladů (tedy zda byla splněna podmínka loajálního informovaného jednání v obhajitelném zájmu obce) v konkrétních případech budou v poněkud odlišné situaci ti zastupitelé, kteří zastupují obec v orgánech podnikajících právnických osob, tj. v obchodních společnostech (což může být i případ všech členů rady obce, rozhoduje-li ve věcech obce jako jediného společníka obchodní společnost). V těchto případech vymezuje zákon o obchodních korporacích tzv. pravidlo podnikatelského úsudku, které znamená, že v podmínkách obchodních společností (kdy s ohledem na povahu tohoto podnikání vždy existuje určité riziko kroků, které se později mohou ukázat jako nevýhodné) jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi. Při podnikatelském rozhodování v dobré víře má rozumně předpokládat a jednat informovaně v obhajitelném zájmu obchodní korporace.[15] Určitá přípustná míra rozumného rizika je zde tedy tolerována.
Z hlediska úpravy občanského zákoníku stojí za zmínku i jím zakotvené ručení člena voleného orgánu právnické osoby (tedy i zastupitele) vůči věřiteli této právnické osoby (obce) za její dluh, a to v rozsahu, v jakém nenahradil dané právnické osobě škodu způsobenou porušením povinnosti při výkonu funkce.[16] Toto ručení však bude omezeno zákonnou limitací povinnosti k náhradě škody, jež se řídí nově i u zastupitelů obcí zákoníkem práce (k tomu podrobněji v kapitole 2.2.7).
Shrňme si tedy na tomto místě, že povinnost péče řádného hospodáře tak, jak ji vymezuje občanský zákoník, dopadá i na vás, členy zastupitelstva obce. Negativním důsledkem porušení péče řádného hospodáře může pak být odpovědnost za škodu způsobenou obci.
3.2.5 Předsmluvní odpovědnost
Z právní úpravy občanského zákoníku, která se může projevit ve formě vaší případné odpovědnosti, je vhodné zmínit i tzv. předsmluvní odpovědnost, tedy odpovědnost za to, že s potenciálním smluvním partnerem nebude nakonec, navzdory proběhlému jednání o uzavření smlouvy, žádná smlouva uzavřena. Ačkoliv existenci takové odpovědnosti připouštěla za určitých podmínek i dřívější judikatura, nově je výslovně zakotvena právě v občanském zákoníku.
Podle nové úpravy totiž mimo jiné platí, že dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. V tomto případě pak strana, která ukončila jednání o smlouvě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.[17]
Tato stránka předsmluvní odpovědnosti (nepoctivé ukončení jednání o smlouvě) se přitom může týkat právě i obcí, u nichž může souviset i s určitými organizačními aspekty fungování obecní samosprávy. Častým příkladem ilustrujícím tuto skutečnost může být například otázka možnosti tzv. revokace (zrušení) usnesení zastupitelstva obce, kterým bylo rozhodnuto třeba o prodeji obecní nemovitosti, a to předtím, než dojde k uzavření smlouvy. Obecně je taková revokace možná, neboť do doby, než je usnesení zastupitelstva vykonáno (tedy než je například uzavřena smlouva), je možné je kdykoliv zrušit či nahradit jiným usnesením. To však neznamená, že by obec v takovém případě nemohla být odpovědná za škodu, která neuzavřením smlouvy vznikla druhé straně, jež uzavření smlouvy důvodně očekávala a vynaložila v souvislosti s tím určité náklady.
Na druhou stranu to však ani neznamená, že byste se snad v zastupitelstvu měli ve všech případech obávat revokace svých usnesení z důvodu možné odpovědnosti za škodu. Nepoctivé je totiž pouze takové ukončení jednání o smlouvě, které je učiněno bez spravedlivého důvodu. Pokud tedy obec takový důvod mít bude (po schválení původního usnesení například vyjdou najevo nepravdivá tvrzení potenciálního kupujícího), nejsou obavy na místě. I zde je nicméně třeba apelovat na to, aby byly všechny důvody konkrétního postupu důsledně zachyceny, a to nejlépe v zápisu ze zasedání zastupitelstva.
V souvislosti s předsmluvní odpovědností je třeba zdůraznit ještě jednu zákonnou povinnost, jejíž důsledné dodržování může obec uchránit řady problémů. Jde o tzv. předsmluvní informační povinnost, tedy povinnost stran sdělit si při jednání o smlouvě všechny skutkové i právní okolnosti, které jsou podstatné pro možnost uzavření platné smlouvy.[18] S ohledem na skutečnost, že v podmínkách obcí to samozřejmě není zastupitelstvo jako kolektivní orgán, kdo vede jednání se zájemci o uzavření smlouvy, je přinejmenším vhodné, aby osoba, která za obec v této věci jedná, druhou stranu důsledně informovala o tom, že právě usnesení zastupitelstva či rady bude nezbytnou podmínkou uzavření smlouvy (samozřejmě pouze tam, kde ze zákona musí rozhodnout daný orgán). Lze sice oprávněně namítnout, že podmínka předchozího schválení plyne přímo ze zákona (jehož neznalost nikoho neomlouvá), přesto lze v zájmu prevence budoucích problémů uvedené informování druhé strany při smluvním vyjednávání doporučit.
V souvislosti s předsmluvní odpovědností ještě doplňme, že stejnou odpovědnost má vůči obci i potenciální smluvní partner, vůči němuž se tedy lze při splnění zákonných podmínek domáhat případné náhrady škody, kterou obci způsobil bezdůvodným a překvapivým odmítnutím uzavření smlouvy.
3.2.6 Odpovědnost za škodu – podmínky a principy
Aby vznikla odpovědnost zastupitelů za škodu, musí být tedy splněny tyto podmínky:
- zastupitel poruší některou ze svých povinností nebo ji opomine splnit (například již popsaná povinnost nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře);
- vznikne škoda s majetkovou újmou;
- mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost;
- zastupitel škodu zavinil, ať už z nedbalosti nebo úmyslně.
Zákonnými povinnostmi zastupitelů obce jakožto prvním ze zmíněných předpokladů možné odpovědnosti za škodu jsme se již zabývali. Pokud jde o podmínku zavinění při porušení takové povinnosti, postačí pro naplnění předpokladů odpovědnosti zavinění z nedbalosti a není tedy vyžadováno zavinění úmyslné (mezi oběma typy zavinění bude nicméně praktický rozdíl z hlediska právních následků, ať už jde o povinnost nahradit škodu nebo zpřísněnou trestní odpovědnost v případě úmyslného zavinění. K tomu se ještě podrobněji dostaneme).
Porušíte-li tedy jako členové zastupitelstva, byť jen z nedbalosti, povinnost pečovat o majetek obce jako řádný hospodář (například nezvážíte odpovídajícím způsobem ne/výhodnost konkrétního kroku), můžete obci odpovídat za škodu tímto porušením vzniklou. Rozhodné pro určení osob odpovědných za škodu způsobenou obci nezákonným (nehospodárným) rozhodnutím zastupitelstva bude hlasování konkrétních zastupitelů – za škodu nebudou odpovídat ti zastupitelé, kteří pro dané (obec poškozující) rozhodnutí nehlasovali.
3.2.7 Modifikace odpovědnosti – vztah k zákoníku práce
K již uvedeným obecným principům právní odpovědnosti je třeba podrobněji zmínit významnou zákonnou modifikaci, týkající se primárně zaměstnanců činných v režimu zákoníku práce, dopadající nicméně na základě zákonné „delegace“ i na zastupitele. Bez takového zákonného odkazu na pracovněprávní úpravu by přitom zákoník práce aplikovatelný nebyl, neboť zastupitelé jsou veřejnými funkcionáři, nikoli zaměstnanci obce.
Až do novelizace zákona o obcích[19] nebylo zcela jasné, zda zastupitelé odpovídají obci za škodu jí způsobenou pouze (výlučně) podle obecné občanskoprávní úpravy nebo se použijí i některá speciální ustanovení zákoníku práce.
Z praxe: Nejde přitom zdaleka o otázku ryze akademickou, neboť výše náhrady škody způsobené nedbalým jednáním je v zákoníku práce limitována 4,5násobkem průměrného měsíčního výdělku. Kromě toho při pracovněprávní odpovědnosti je to zaměstnavatel, kdo musí prokazovat zavinění zaměstnance (zastupitele), zatímco nedbalostní zavinění volených funkcionářů podle občanského zákoníku se presumuje. Je to tedy tento funkcionář, kdo musí prokázat, že škodu nezavinil. Podle zákoníku práce je v případě, že je k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.[20] Neuplatní se tedy princip tzv. solidární odpovědnosti tak, jak jej stanoví občanský zákoník (kdy je každý z jednotlivých škůdců odpovědný za celou škodu tak, jako by ji způsobil sám).
Od zmíněné novely zákona o obcích je výslovně stanoveno, že odpovědnost člena zastupitelstva obce za škodu, kterou způsobil obci v souvislosti s výkonem funkce, se řídí zákoníkem práce. Pro tyto účely se obec považuje za zaměstnavatele a členové zastupitelstva obce se považují za zaměstnance.[21] Jako zastupitelé tedy za porušení své povinnosti neodpovídáte v případě nedbalostního zavinění za celou výši škody, nýbrž v rámci zmíněného limitu stanoveného zákoníkem práce. Z teoretického hlediska lze sice polemizovat nad vhodností takové diferenciace odpovědnosti u zastupitelů v závislosti na výši jejich odměn (jež může být i nulová), ačkoli jejich hlasy mají při rozhodování v zastupitelstvu stejný význam. Avšak z praktického pohledu popsanou novelu zákona o obcích nepochybně uvítáte.
3.2.8 Vymáhání náhrady škody
Pokud tedy způsobíte svým jednáním obci škodu, může obec v intencích zákonné úpravy vůči vám uplatňovat její náhradu, či lépe řečeno, je povinna s ohledem na obecnou povinnost hospodárného nakládání s majetkem obce náhradu škody uplatňovat. Zákon o obcích výslovně stanoví, že obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody i právo na vydání bezdůvodného obohacení.[22] V tomto ohledu nelze dokonce vyloučit ani vznik odpovědnosti za škodu právě z důvodu pasivity obce při uplatnění nároku na náhradu škody způsobené původně jinou osobou (nevymáhá-li obec škodu, ačkoliv je to její zákonná povinnost, mohou za to členové jejích orgánů rovněž odpovídat). To nicméně na druhou stranu neznamená, že není možné rozhodnout v konkrétním případě například o prominutí způsobené škody, jsou-li pro takový postup obhajitelné důvody.
Z praktického hlediska může být pochopitelně konkrétní postup uplatnění nároku na náhradu škody problematický. Musíme si totiž uvědomit, že je to obec, kdo by měl nárok uplatňovat, přičemž obec rozhoduje a navenek jedná prostřednictvím svých představitelů, a to jsou často právě ty osoby, vůči kterým může nárok na náhradu škody směřovat. Je zřejmé, že pokud například starosta obce způsobí obci škodu, bude sotva ochoten podat za obec sám na sebe žalobu. V takovém případě je nicméně možné, aby kolektivní orgán obce (zastupitelstvo nebo rada) pověřil podáním žaloby jinou osobu, ať již konkrétního zastupitele, zaměstnance obce, případně advokáta.
3.2.9 Předcházení rizikům
Výkon funkce zastupitele vám tedy přináší určitá rizika. Jejich zmírnění můžete dosáhnout především odpovědným výkonem rozhodovací činnosti s využitím odborných znalostí, které je nutno si v případě potřeby opatřit, například zadáním znaleckého posudku nebo vypracováním odborné analýzy advokátem, případně zaměstnancem obce apod. Volba konkrétního postupu závisí na okolnostech každého případu a obtížnosti dané věci. Velmi důležité rovněž je, abyste dbali na pečlivé vyhotovování listin dokumentujících postup obce, především zápisu ze zasedání zastupitelstva a jeho příloh, popřípadě záznamů z jednání zástupců obce s třetími osobami, podkladových materiálů pro jednání orgánů obce apod. Právě tyto listiny budou totiž v případě sporu hlavními (a nezřídka jedinými) důkazními prostředky. Především s jejich pomocí byste v případných sporech prokazovali, že jste nezanedbali povinnou péči řádného hospodáře.
Ačkoliv úplné vyloučení jakýchkoliv rizik není dobře možné, lze doporučit v komplikovaných případech (například má-li zastupitelstvo rozhodovat o věci vysoké finanční hodnoty) následující možnosti postupu:
- ke složitějším otázkám nechá obec vypracovat stanovisko u osoby odborně způsobilé; postup podle takového stanoviska pak může zastupitele podle okolností zcela vyvinit; odpovědnost za volbu takové osoby však i nadále ponese obec, respektive dotčení zastupitelé (zvolí-li obec na základě rozhodnutí zastupitelstva například osobu nekvalifikovanou a budou-li zastupitelé postupovat podle jejího stanoviska, pak se odpovědnosti nezprostí);
- nechat se pro případ vzniku odpovědnosti za škodu pojistit.
3.2.10 Trestní odpovědnost
V případech, kdy je určité jednání chápáno jako natolik společensky škodlivé, že nepostačí uplatnění jiné formy právní odpovědnosti, přichází v úvahu odpovědnost trestněprávní, tzn. odpovědnost za spáchání trestného činu. Trestným činem je přitom pouze takové jednání, jehož znaky jsou vymezeny zákonem a který je zákonem za trestný čin označen. Za spáchání trestného činu lze uložit pouze takový druh trestu, který stanoví zákon. Tímto z hlediska trestněprávní odpovědnosti fyzických osob stěžejním zákonem je trestní zákoník.
Zastupitelé jsou při výkonu funkce považováni za tzv. úřední osoby (předchozí právo používalo pojem veřejný činitel). To na jednu stranu znamená, že požívají určitou zvláštní ochranu. Na druhou stranu je však se spácháním trestného činu v souvislosti s výkonem svěřených pravomocí v určitých případech spojena i zvýšená trestněprávní odpovědnost. K tomu, aby byl zastupitel považován v oblasti trestního práva za úřední osobu, musí být splněny určité podmínky. K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby podle jednotlivých zákonných ustanovení (skutkových podstat trestných činů) se vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.
Z praxe: Pokud je například člen zastupitelstva okraden na ulici nebo při nakupování, nebude požívat zvláštní ochrany jako úřední osoba. Naproti tomu při fyzickém napadení v souvislosti se zasedáním zastupitelstva by již taková ochrana měla být uplatněna.
Jestliže jsme se v dosavadním textu zabývali především povinnostmi zastupitelů souvisejícími s nakládáním s obecním majetkem, pak je vhodné v souvislosti s trestněprávní odpovědností poukázat na starší, avšak stále aktuální výkladové stanovisko Nejvyššího státního zástupce. Podle něj se trestného činu v postavení veřejného činitele (dnes tedy úřední osoby) může dopustit i takový veřejný činitel (úřední osoba), který nezákonně nakládá s majetkem, o jehož řádnou správu je povinen z titulu své funkce pečovat.[23]
Při výkonu vaší funkce je tedy třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť případné pochybení se může projevit i v rovině trestního práva. Přitom je třeba upozornit, že trestněprávní postih zastupitele nemusí být nutně reakcí na jeho úmyslné nezákonné jednání, neboť některé trestné činy, jejichž uplatnění přichází v souvislosti s výkonem vaší funkce v úvahu, lze spáchat i z nedbalosti (obecnou zásadou je, že trestným činem je pouze zaviněná jednání, přičemž z hlediska formy zavinění je vyžadován úmysl, nestanoví-li zákon výslovně, že postačí nedbalostní zavinění).
Existence zavinění z nedbalosti se přitom soudní praxí posuzuje pomocí kritéria povinné míry opatrnosti, kterou je třeba vynaložit k odhalení či rozpoznání případné nezákonnosti. V souvislosti s funkcí zastupitele půjde typicky o rozpoznání nezákonnosti usnesení, které má být zastupitelstvem schváleno. Soudy přitom rozlišují v trestněprávní oblasti jednak základní míru opatrnosti, jež musí být vlastní obecně všem zastupitelům při rozhodování o jakékoliv záležitosti (jedná se o povinnost zjistit nezákonnost usnesení či jeho návrhu, kterou by odhalil průměrný rozumný člověk bez zvláštního vzdělání v oboru), a jednak zvláštní opatrnost, tj. takovou, která je vlastní poučenému, respektive informovanému člověku. Takovou zvláštní opatrnost lze u zastupitelů vyžadovat tam, kde dochází k určité specializaci jejich činnosti (například jsou-li konkrétnímu zastupiteli uloženy zastupitelstvem určité úkoly) nebo i tam, kde má dotčený zastupitel postavení předkladatele určitého návrhu usnesení.
Kterých trestných činů se tedy zastupitel může v souvislosti s výkonem své funkce dopustit?
Zneužití pravomoci úřední osoby
Zastupitel se dopustí zneužití pravomoci úřední osoby[24], pokud v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch:
- vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu;
- překročí svou pravomoc;
- nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci.
Příkladem zneužití pravomoci může být situace, kdy starosta obce sám vědomě (úmyslně) uzavře smlouvu, aniž o ní předtím rozhodlo zastupitelstvo obce, přestože daná záležitost spadá do vyhrazené pravomoci tohoto orgánu (například kupní smlouva na nemovitost).
Z praxe: V konkrétním případě dospěly soudy k závěru, že pokud starosta obce při uzavírání konkrétních smluv jednal za obec navenek, aniž o tom rozhodlo, respektive je schválilo městské (obecní) zastupitelstvo, jednoznačně tak jako veřejný činitel překročil svou pravomoc. Výkon pravomoci totiž nelze zužovat jen na rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob nebo ji omezovat jen na výkon přenesené působnosti obce.[25]
Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti
Tohoto trestného činu[26] se může zastupitel dopustit, pokud z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu vyplývajícího z jeho pravomoci. Může jít třeba o situace, kdy zastupitel, byť z nedbalosti, například nesplní úkol, jímž byl pověřen zastupitelstvem a způsobí tím obci škodu.
Přijetí úplatku
Pokud zastupitel sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si nechá slíbit úplatek, dopustí se trestného činu přijetí úplatku. Tohoto trestného činu se zastupitel dopustí již v případě pouhé žádosti o úplatek bez ohledu na to, zda byl úplatek reálně poskytnut či nikoliv. Tento trestný čin je jedním z příkladů, kdy je trestněprávní odpovědnost zpřísněna, pokud se jej dopustí úřední osoba. Zastupiteli tedy hrozí vyšší sankce než například osobě, která přijme úplatek v souvislosti se svou podnikatelskou činností.
Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, jíž se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na které není nárok.[27] Úplatek je tedy vymezen velice široce a není stanovena žádná dolní hranice jeho výše (v případě zcela bagatelních částek by však zřejmě nebylo dané jednání kvalifikováno jako trestný čin s ohledem na nízkou společenskou škodlivost).
Zpronevěra
Pokud si zastupitel úmyslně přisvojí cizí věc (například finanční prostředky obce), která mu byla svěřena, a způsobí tak na majetku obce škodu nikoli nepatrnou (alespoň 10 000 Kč), spáchá trestný čin zpronevěry.[28]
Porušení povinností při správě cizího majetku
V případě, že zastupitel poruší úmyslně podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat majetek obce, může se dopustit trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku, způsobí-li tímto jednáním jinému škodu nikoli malou (rozumí se škoda alespoň 50 000 Kč).[29]
Porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti
Tohoto trestného činu se může zastupitel dopustit, pokud z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu (rozumí se alespoň 1 000 000 Kč).[30]
Z praxe: V konkrétním případě se soud zabýval otázkou porušování povinnosti při správě cizího majetku, jehož se mělo dopustit 23 členů zastupitelstva tím, že hlasovali pro prodej pozemků, aniž by brali zřetel na námitky některých zastupitelů vznesené v předchozí diskusi. V té někteří zastupitelé upozornili na neodůvodněně nízkou cenu jednoho z prodávaných pozemků. Obvinění zastupitelé se bez dalšího prověření spolehli na zpochybněné podklady vypracované odborem magistrátu města. Z těchto podkladů však nebylo vůbec zřejmé, zda se úřad stanovením ceny v místě a čase obvyklé, vůbec kvalifikovaně zabýval.
Podle názoru soudu ve faktu, že obvinění jako členové zastupitelstva rozhodli o schválení prodeje nemovitého majetku obce za podstatně nižší kupní cenu, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná, lze spatřovat porušení povinnosti při opatrování nebo správě cizího majetku. Zavinění z vědomé, respektive hrubé nedbalosti ve smyslu trestního zákoníku by zde pak podle názoru soudu bylo možno dovodit například právě i z toho, že na zasedání zastupitelstva obce byli upozorněni jinými členy zastupitelstva obce na určité skutečnosti, z nichž vyplývá možnost příliš nízké kupní ceny. Soud dále výslovně konstatoval, že trestní odpovědnosti každého z členů zastupitelstva obce, který hlasoval pro schválení nevýhodného prodeje nemovitého majetku obce, nebrání ani skutečnost, že rozhodoval jako člen kolektivního orgánu obce.[31]
Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou, v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch, zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníkovi dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů.
Časté otázky
1) Je zastupitel právně odpovědný za výkon své funkce nebo je odpovědný pouze politicky svým voličům? Odpovědnost zastupitele není v žádném případě pouze politická. V případě porušení určitých povinností odpovídá zastupitel i právně. Typickým příkladem je odpovědnost za škodu způsobenou obci v důsledku porušení povinnosti nakládat hospodárně
s obecním majetkem. V případě závažných pochybení může zastupitel odpovídat
i trestněprávně, tj. za trestný čin spáchaný úmyslně nebo ve stanovených případech
i z nedbalosti.
2) Hrozí obci nějaké riziko, pokud se zastupitelstvo rozhodne před uzavřením smlouvy zrušit své usnesení o prodeji obecní nemovitosti konkrétní osobě? Ano, podle okolností může obci hrozit tzv. předsmluvní odpovědnost za škodu, pokud druhá strana vynaložila v očekávání uzavření smlouvy určité náklady a jednání zastupitelstva (zrušení usnesení o uzavření smlouvy) není odůvodněno objektivními a opodstatněnými okolnostmi. Naopak v případě existence takových legitimních důvodů by se obec neměla negativních následků obávat.
3) Co znamená, že je zastupitel povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře? Zastupitel nehospodaří se svým osobním majetkem, nýbrž s veřejným majetkem obce. Přijetí funkce zastupitele znamená proto závazek každého zastupitele vykonávat tuto funkci (rozhodovací činnost) svědomitě a profesionálně, na základě dostatečných informací, bez vědomého preferování vlastních soukromých zájmů na úkor obce. Zastupitel je povinen zajistit dostatečnou odbornost svého rozhodování. Na druhou stranu nejde o povinnost absolutní. Předepsána je taková péče, kterou lze rozumně očekávat od člena zastupitelstva ve vazbě na konkrétní okolnosti a povahu zastupitelstvem rozhodovaných záležitostí.
Související předpisy
- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
- zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů
- zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů
Literatura a užitečné odkazy
- Furek, Adam. K právní úpravě dispozic s obecním majetkem. Bulletin advokacie č. 2/2006 a č. 3/2006, Praha
- Metodické doporučení Ministerstva vnitra č. 7.2 k nakládání s obecním majetkem podle právního stavu k 1. 7. 2016. Dostupné z http://www.mvcr.cz/odk
- Púry, F., Richter, M. Trestní odpovědnost v územní samosprávě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017. 200 s. ISBN 978-80-7400-662-3.
- Klíma, K. a kol. Odpovědnost územní samosprávy. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2013. 536 s. ISBN 978-80-86855-94-3.
- Ministerstvo vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné správy: www.mvcr.cz/odk
- Nejvyšší soud: www.nsoud.cz
Poznámky po čarou
[1] Z teoretického hlediska sice porušení právní povinnosti není jediným možným právním důvodem vzniku odpovědnosti, pro naše téma je nicméně tento právní důvod stěžejní a omezíme se tedy pouze na něj.
[2] § 83 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[3] § 69 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[4] § 83 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[5] § 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů
[6] § 23 a § 25 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů
[7] § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[8] § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů
[9] Výjimkou je plnění, které veřejný funkcionář obdrží v podobě úhrady pojistného na pojištění odpovědnosti za výkon funkce nebo které obdrží v souvislosti se svou účastí na jednání těchto orgánů v souladu s běžnými zvyklostmi do výše 10 000 Kč ročně, srov. § 5 odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.
[10] § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[11] § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[12] zákon č. 89/2012 Sb.
[13] § 20 odst. 2 občanského zákoníku
[14] § 159 odst. 1 občanského zákoníku
[15] § 51 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
[16] § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[17] § 1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[18] § 1728 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[19] provedené zákonem č. 99/2017 Sb., s účinností od 1. 1. 2018
[20] § 257 odst. 5 zákoníku práce
[21] § 79 zákona o obcích
[22] § 38 odst. 6 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
[23] výkladové stanovisko Nejvyššího státního zástupce ze dne 14. června 2001, č. 8/2001
[24] § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[25] usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1301/2003
[26] § 330 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[27] § 334 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[28] § 206 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[29] § 220 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[30] § 221 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[31] usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 827/2012
