Dopravní problematika souvisí s územním plánováním a stavebním právem, s péčí o životní prostředí a veřejné zdraví, s vnitřním pořádkem a bezpečností včetně bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Vliv orgánů obce je ve zmíněných oblastech různý. Nad dopravní problematikou mnohdy bdí i jiné orgány než samotná obec. V řadě případů jde také o státní správu, nikoliv o výkon územní samosprávy. Zaměřme se však nyní pouze na otázky, které se bezprostředně dotýkají obce, případně jejího zastupitelstva.
15.1 Pozemní komunikace ve vlastnictví obce
Záležitosti kolem pozemních komunikací upravuje zákon[1]. Rozlišují se čtyři základní kategorie pozemních komunikací, a sice dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace. Vlastníkem dálnic je stát. Silnice I. třídy jsou rovněž ve vlastnictví státu. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se nacházejí. Vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací může být právnická či fyzická osoba, tedy i obec, kraj nebo stát. Problematika pozemních komunikací se může týkat jak samostatné, tak i přenesené působnosti obce.
V oblasti samosprávy obec vystupuje především v roli vlastníka místních, popřípadě některých účelových komunikací. V této roli obec odpovídá především za jejich údržbu a sjízdnost, respektive schůdnost a potažmo i za škody, které v souvislosti s užíváním komunikace mohou vzniknout. Zmiňme především údržbu v zimě, kdy nároky na bezpečnost povrchu pozemních komunikací bývají největší. Zimní údržba zmírňuje závady ve sjízdnosti a schůdnosti, a to podle plánu zimní údržby, jehož náležitosti stanovuje vyhláška[2].
Obec odpovídá za škody vzniklé uživatelům místních komunikací v důsledku závady vesjízdnosti, pokud se ovšem neprokáže, že nebylo v mezích možností obce tyto závady odstranit, případně u závady způsobené povětrnostní situací takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. A protože obec odpovídá i za schůdnost chodníků a jiných místních komunikací, má odpovědnost za škody vzniklé závadami ve schůdnosti, a to v zásadě ve stejném rozsahu jako u zmíněných závad ve sjízdnosti. Nicméně může svým nařízením vymezit úseky, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezabezpečuje schůdnost odstraňováním sněhu a náledí. Tyto úseky je pak povinna označit.
Specifickým problémem je odstraňování autovraků, které hyzdí vzhled obce a zabírají parkovací místa. Zákon autovrak (vrak) vymezuje jako silniční vozidlo, které je pro technické závady zjevně nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí jeho mechanismu nebo konstrukce, nebo které nelze identifikovat identifikačním číslem na karoserii, rámu vozidla, za čelním sklem nebo na výrobním štítku. Obecně sice platí, že za odstranění autovraku je v prvé řadě odpovědný jeho vlastník, a to na výzvu vlastníka pozemní komunikace, praxe je však složitější a vyžaduje úřední zásah. Silniční správní úřad uloží provozovateli vraku na návrh vlastníka pozemní komunikace povinnost vrak odstranit a odstavit mimo pozemní komunikaci, popřípadě povinnost vrak vyzvednout z místa, kde je odstaven. Nebude-li autovrak odstraněn do dvou měsíců od doručení výzvy jeho provozovateli, postará se vlastník pozemní komunikace o předání vraku na náklady jeho provozovatele do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností[3]. Relativně nově pak zákon za splnění stanovených podmínek umožňuje vlastníku pozemní komunikace, a v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obci, nechat z komunikace odstranit rovněž vozidlo, které má více než šest měsíců propadlou technickou prohlídku.[4]
Ke kontrolnímu vážení vozidel na pozemní komunikaci, kterou vlastní, je oprávněna obec, popřípadě jí pověřená osoba. Platí to jak pro vážení vysokorychlostní s nepřenosnými vysokorychlostními vahami, při kterém se neodklání provoz, tak i pro vážení nízkorychlostní, které vždy probíhá v součinnosti s Policií ČR nebo s celními úřady. Při něm se naopak vždy vozidla z provozu odklánějí.[5]
Obec má též právo vyjádřit se k zamýšlené uzavírce pozemní komunikace nebo k objížďce, která se bezprostředně týká jejího území. S takovou obcí, na jejímž zastavěném území má být uzavírka nebo objížďka stanovena, je příslušný silniční správní úřad povinen žádost o její stanovení předem projednat.[6] Stanovisko obce však v tomto případě není stanoviskem závazným.
Z hlediska přenesené působnosti v oblasti pozemních komunikací nelze přehlédnout, že obecní úřad je též tzv. silničním správním úřadem, respektive vykonává působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací s výjimkou věcí, o kterých rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností.
15.2 Stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích
Možnost obce regulovat provoz na pozemních komunikacích je limitována její působností. Obecně platí, že stanovení místní a přechodné úpravy provozu a užití zařízení pro provozní informace na pozemních komunikacích je výkonem státní správy, přičemž obecní úřady obcí s rozšířenou působností tuto úpravu stanovují (v přenesené působnosti) na silnicích II. a III. tříd, na místních komunikacích a na veřejně přístupných účelových komunikacích. Tomu předchází písemné vyjádření příslušného orgánu Policie ČR, které však nemá závazný charakter. Změnu místní či přechodné úpravy může u příslušného úřadu iniciovat v zásadě každý, nicméně ani zastupitelstvo obce v tomto směru nemá žádné privilegované postavení.
V případě světelných signálů, jakož i zákazových a příkazových značek a značek upravujících přednost včetně dodatkových tabulek k nim a dalších dopravních značek, z nichž pro účastníky plynou povinnosti odlišné od obecné úpravy provozu, se úprava stanovuje opatřením obecné povahy, což platí i v případě její změny či zrušení.[7] Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze přechodnou úpravu provozu stanovit i bez projednání s dotčenými orgány a bez předchozího řízení o návrhu opatření obecné povahy, nejdéle však na dobu 60 dnů.
Ve lhůtě jednoho roku lze proti opatření obecné povahy, jehož předmětem bylo stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu, brojit žalobou podanou ke krajskému soudu.[8]
Místní a přechodnou úpravu provozu na účelové komunikaci, která není veřejně přístupná, stanoví její vlastník. Zároveň je o tom povinen do 5 pracovních dnů vyrozumět příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který může nařídit odstranění takové úpravy, pokud by její užití bylo v rozporu s požadavkem na bezpečnost nebo plynulost provozu nebo bylo v rozporu s jiným veřejným zájmem.[9]
Obecně je třeba mít na paměti, že užití dopravních značek nesmí být samoúčelné, nesmí šikanovat.[10] V některých případech stanovení místní úpravy provozu navazuje na vydání právního předpisu obce[11]. Konkrétně jde o nařízení obce podle zákonů o pozemních komunikacích a o silničním provozu a o regulační řád podle zákona o ochraně ovzduší (viz níže).
15.3 Právní akty obce ve vztahu k užívání pozemních komunikací
Obec může nařízením vymezit oblasti, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy ke stání motorového vozidla na dobu časově omezenou (zóny s parkovacím automatem). Totéž platí jak ve vztahu ke stání motorového vozidla, které k podnikání užívá osoba se sídlem nebo provozovnou ve vymezené oblasti obce, tak ve vztahu ke stání motorového vozidla fyzické osoby, která má místo trvalého pobytu nebo je vlastníkem nemovitosti ve vymezené oblasti obce (zóny vyhrazeného stání pro rezidenty). Stejná možnost se týká odstavení nákladního vozidla či jízdní soupravy na dobu potřebnou k celnímu řízení.[12] Obec může nařízením vymezit též oblasti obce s časovým a druhovým omezením zásobování, a to včetně druhů a kategorií vozidel, časového vymezení a činnosti, které jsou předmětem omezení.[13] Nařízením obce lze též vymezit místní komunikace nebo jejich úseky v obytné zóně, které nelze užít ke stání nákladního vozidla nebo jízdní soupravy.[14]
Právním předpisem obce je i tzv. regulační řád pro případy vzniku smogové situace, který se vydává v přenesené působnosti ve formě nařízení obce.
15.4 Regulační řád pro případy vzniku smogové situace a nízkoemisní zóny
Obec může svým nařízením, je-li to třeba pro případy vzniku smogové situace,[15] stanovit opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel – tzv. regulační řád. Odbornou pomoc při jeho zpracování poskytuje obcím Ministerstvo životního prostředí. Toto ministerstvo jsou obce zároveň povinny informovat o vydání regulačního řádu. Opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel v regulačním řádu může spočívat například v tom, že se omezí, popřípadě zcela zakáže individuální automobilová doprava či provoz vozidel nesplňujících určité emisní limity (podobně jako v nízkoemisních zónách, viz níže), nebo se v konkrétní dny omezí či zakáže provoz vozidel s lichými či naopak sudými státními poznávacími (registračními) značkami apod.
Obec rovněž může opatřením obecné povahy stanovit trvalou zónu s omezením provozu motorových silničních vozidel, tj. nízkoemisní zónu[16]. Obec v opatření obecné povahy vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie vozidel, kterým je vjezd do zóny dovolen. Obec může dále stanovit některé další podmínky, týkající se nízkoemisní zóny, včetně zvláštních podmínek vjezdu pro rezidenty. Účinnost takového opatření obecné povahy lze stanovit nejdříve 12 měsíců ode dne jeho vyhlášení. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice lze však nízkoemisní zónu stanovit jen tehdy, je-li v místě jiná pozemní komunikace stejné nebo vyšší třídy, která umožní obdobné dopravní spojení.[17] Dlužno dodat, že ke zřízení žádné nízkoemisní zóny v České republice dosud nedošlo.
15.5 Obec a bezpečnost provozu na pozemních komunikacích
Způsobů, jimiž může obec zvýšit úroveň bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, je celá řada a je vhodné je vzájemně kombinovat. Zmiňme opatření dopravně inženýrské povahy, jako jsou stavebně technické úpravy ke zklidnění provozu, dopravní zařízení, příčné zpomalovací prahy, úpravy křižovatek, zpomalovací semafory a podobně. Svou roli mohou hrát i radary k měření rychlosti, včetně informativních, a to za předpokladu, že jsou odpovídajícím způsobem označené a viditelné. Nikoliv tedy skryté, neboť pak se jejich preventivní úloha ztrácí na úkor posílení represe. Žádoucí je zvyšovat bezpečnost přechodů pro chodce stavebně technickými úpravami, jejich nasvícením, ale i jejich vhodným umístěním. Účinné může být též vytváření podmínek pro rozvoj alternativních způsobů dopravy, například zřizování cyklistických koridorů či stezek pro cyklisty. Obec pak může poměrně efektivně působit i v oblasti dopravní výchovy, třeba zřizováním a provozováním dopravních hřišť.[18]
Významnou úlohu tu plní obecní policie. Její strážníci jsou kupříkladu oprávněni zastavovat vozidla před přechodem pro chodce,[19] typicky v blízkosti škol nebo hřišť, měřit rychlost vozidel[20] či nařídit odtažení vozidla, které překáží provozu.[21] Obecní policie je rovněž oprávněna projednat v příkazním řízení příkazem na místě taxativně stanovené přestupky podle zákona o silničním provozu[22].
15.6 Obec jako provozovatel vozidla
Zákon o silničním provozu[23] upravuje institut tzv. objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, zavedené s ohledem na specifickou povahu provozu na pozemních komunikacích. Ta se vyznačuje značnou mobilitou a také masivním nasazením technických prostředků, jako jsou automatické radary či kamerové systémy. Přestupek provozovatele projedná v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností.
V rámci objektivní odpovědnosti obec odpovídá za vozidla, jejichž je provozovatelem, a může tak být sankcionována pokutou jako jakýkoliv jiný provozovatel vozidla. Objektivní odpovědnost obce jako provozovatele vozidla lze uplatnit tehdy, kdy nezajistí, aby jeho řidič dodržoval pravidla provozu[24], a současně porušení pravidel řidičem
a) bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy, nebo jde o neoprávněné zastavení nebo stání,
b) vykazuje znaky přestupku a
c) nemá za následek dopravní nehodu.
Aby se předešlo tzv. systémové podjatosti, nemůže obec s rozšířenou působností projednávat přestupky spáchané s vozidlem, jehož je sama provozovatelem. V takovém případě krajský úřad usnesením pověří řízením o tomto přestupku jiný obecní úřad obce s rozšířenou působností ve svém správním obvodu.[25]
15.7 Obec a veřejné služby v přepravě cestujících
Zabezpečení dopravní obslužnosti patří mezi nejvýznamnější úkoly, jež obec vykonává v oblasti dopravy v rámci samostatné působnosti. Veřejnou službu přepravy cestujících může přitom obec poskytovat i mimo svůj územní obvod, a to jak v rámci městské hromadné dopravy, tak i jiné veřejné linkové či veřejné drážní dopravy. Tato služba občanům, zejména pak obyvatelům dané obce, nemá být primárně motivována ziskem. Také zpravidla zisková nebývá,[26] byť může mít řadu vedlejších pozitivních přínosů například v omezení individuální automobilové přepravy. Tuto problematiku upravuje zákon[27], který bezprostředně navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie.[28]
Obec zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu nad rámec dopravní obslužnosti území kraje, pokud to vyžaduje potřeba místních obyvatel. Objednávat dopravu může obec i mimo svůj územní obvod se souhlasem kraje a obcí, které mají uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a jejichž územní obvod je touto službou dotčen, pokud je to potřebné pro dopravní obslužnost obce. Každopádně jsou veřejné služby v přepravě cestujících primárně úkolem kraje, který se stará o dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje i v jeho územním obvodu. Stejnou službu může drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou poskytovat v sousedícím územním obvodu jiného státu po předchozí dohodě s příslušným orgánem veřejné moci jiného státu, pokud si to potřeba dopravní obslužnosti kraje vyžaduje, typicky v příhraničních regionech.
Kraje a obce mohou samostatně nebo společně založit právnickou osobu pro zřizování a organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících. Je jí tzv. organizátor. Ten může být pověřen, aby jménem kraje nebo obce pořizoval plán dopravní obslužnosti území nebo uzavíral smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na určeném území a u určených druhů dopravy. Majetkovou účast v organizátorovi může mít pouze kraj nebo obec. Organizátor nesmí provozovat veřejnou drážní osobní dopravu[29] nebo veřejnou linkovou dopravu[30].
Veřejné služby v přepravě cestujících je možné objednávat buď podle zákona o zadávání veřejných zakázek[31], nebo, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících[32]. Ten zahrnuje i požadavky na smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících, nabídkové řízení, možnosti a podmínky pro smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním či zajišťování přepravy veřejnou linkovou dopravou a na tramvajové dráze. Zákon také řeší případy mimořádných situací, kdy hrozí přerušení přepravy cestujících nebo taková situace už nastala, dále upravuje kompenzace[33], dohled při uzavírání smlouvy či přestupky.
15.8 Podpora nízkoemisních vozidel
Potřeba podpory nízkoemisních vozidel je dána především požadavkem na snižování emisí skleníkových plynů, přičemž hlavním hybatelem v této oblasti je Evropská unie.
Ve stávajícím volebním období Poslanecké sněmovny by tak především mělo dojít k přijetí zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících. Ten má v návaznosti na právo Evropské unie[34] stanovit minimální podíl nízkoemisních vozidel při zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících a měl být přijat nejpozději 2. srpna 2021, což se však nepodařilo.
Podstatné nicméně je, že se tato budoucí úprava bude týkat pouze nadlimitních veřejných zakázek,[35] respektive těch veřejných služeb v přepravě cestujících, u nichž průměrná roční hodnota nebo počet kilometrů za rok přesáhne hodnoty podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.[36]
Časté otázky
1) Může obec omezit vjezd starým neekologickým vozidlům?
Obec může především vyhlásit tzv. nízkoemisní zónu, a to formou opatření obecné povahy, kterým na vymezené území zakáže vjezd vozidlům nesplňujícím příslušné emisní limity (například normu Euro 4 nebo vyšší). Takovou nízkoemisní zónu dnes již může, pochopitelně při splnění zákonných podmínek, vyhlásit jakákoliv obec. Pro případ vzniku smogové situace pak může obec svým nařízením vydat tzv. regulační řád a jím omezit i provoz silničních motorových vozidel při smogové situaci.
2) Kdo je odpovědný za zimní údržbu chodníků?
Jelikož chodník je místní komunikací ve vlastnictví obce, odpovídá za jeho schůdnost obec, a to včetně povinné zimní údržby. Může však současně nařízením stanovit chodníky, které se v zimě neudržují, přičemž je povinna se postarat o jejich odpovídající označení.
3) Může obec nechat odstranit autovrak, jehož vlastníka nezná?
Obec jako vlastník pozemní komunikace musí nejprve iniciovat odstranění autovraku u příslušného silničního správního úřadu. Teprve poté, co ani přes výzvu silničního správního úřadu se jeho provozovatel o odstranění vraku nepostará, nechá vrak vlastník komunikace předat k ekologické likvidaci. Podstatné je ale i to, že autovrakem je pouze vozidlo, které za vrak označuje zákon. Který silniční správní úřad bude v dané věci příslušný, se odvíjí od kategorie pozemní komunikace – silničním správním úřadem ve věcech místních komunikací bude obecní úřad, ve věcech silnic II. a III. třídy a veřejně přístupných účelových komunikací obecní úřad obce s rozšířenou působností, ve věcech silnic I. třídy krajský úřad a v případě dálnic jím bude Ministerstvo dopravy.
4) Může obecní policie měřit rychlost vozidel?
Může, ale pouze na místech určených Policií České republiky. Přitom je povinna postupovat v součinnosti s Policií České republiky. Strážníci obecní policie mohou rychle jedoucí řidiče i pokutovat příkazem na místě.
5) Může obec přenést měření rychlosti na soukromou společnost?
Instalaci a nastavení stacionárních měřících zařízení, jakož i údržbu software a hardware těchto zařízení, které jinak užívá obecní policie, mohou provádět třetí osoby. Není však přípustné, aby takováto třetí osoba měla jakýkoliv hmotný zájem na výsledcích měření stacionárního zařízení. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, čj. 10 As 107/2018-36, č. 3765/2018 Sb. NSS.
Související předpisy
- zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
- zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
- zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)
- zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek
- zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů
- zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností
- zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
- zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
- zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 z 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70
- nařízení vlády č. 63/2011 Sb., o stanovení minimálních hodnot a ukazatelů standardů kvality a bezpečnosti a o způsobu jejich prokazování v souvislosti s poskytováním veřejných služeb v přepravě cestujících
- nařízení vlády č. 280/2020 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách
- vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích
- vyhláška č. 296/2010 Sb., o postupech pro sestavení finančního modelu a určení maximální výše kompenzace
- vyhláška č. 297/2010 Sb., o stanovení vzoru formuláře pro uveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení pro výběr dopravce k uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících
Literatura a užitečné odkazy
– HEJČ, D., HUSSEINI, F., KADEČKA, S.: Právní formy místní regulace pozemní dopravy (nejen ve světle aktuální soudní judikatury), Správní právo č. 1/2013.
– BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J. Zákon o silničním provozu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2020. Dostupné v ASPI.
– ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., TICHÝ, M.: Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
– JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. Správní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019.
– KOVALČÍKOVÁ, D., ŠTANDERA, J. Zákon o veřejných službách v přepravě cestujících. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021.
– POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020.
– VEDRAL, J.: Správní řád. Komentář, II. aktualizované vydání, Praha: Polygon, 2012.
– https://besip.cz
– http://www.mdcr.cz
Poznámky po čarou
[1] zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
[2] § 42 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích
[3] § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, § 106 až 111 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností
[4] § 19d zákona č. 13/1997 Sb.
[5] § 38a až 38d zákona č. 13/1997 Sb.
[6] § 24 zákona č. 13/1997 Sb.
[7] § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu
[8] § 101 an. soudního řádu správního
[9] § 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.
[10] Například Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku čj. 2 Ao 3/2008-100 ze dne 9. 1. 2009, č. 1794/2009 Sb. NSS, shledal jako nezákonné stanovení zákazu vjezdu nákladních vozidel na pozemní komunikaci, která byla jedinou přístupovou komunikací do areálu řádně zkolaudované pily.
[11] Na takový předpis nicméně soudní praxe hledí jako na opatření obecné povahy. Viz Hejč, D., Husseini, F., Kadečka, S.: Právní formy místní regulace pozemní dopravy (nejen ve světle aktuální soudní judikatury), Správní právo č. 1/2013, s. 10 an.
[12] § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Ústavní soud nicméně ve vztahu k této právní úpravě ve svém usnesení ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/08, dospěl v souladu s dosavadním materiálním vnímáním institutu opatření obecné povahy v českém právním řádu k závěru, že nařízení obce o stanovení „zóny placeného stání“ je ve skutečnosti opatřením obecné povahy, čemuž odpovídá i možnost jeho soudního přezkumu v režimu správního soudnictví.
[13] § 23 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb.
[14] § 39 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Zákon namísto pojmu nařízení obce používá ještě dřívější terminologii, když se v něm pojednává o obecně závazné vyhlášce v přenesené působnosti.
[15] § 10 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
[16] Srov. Metodický pokyn odboru ochrany ovzduší k vyhlašování nízkoemisních zón, Věstník MŽP, částka 5/2018
[17] § 14 zákona č. 201/2012 Sb.
[18] Podrobnosti viz např. https://besip.cz/
[19] § 79 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu
[20] § 79a zákona č. 361/2000 Sb.: „Za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.“ Jak správně konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2018, čj. 10 As 107/2018-36, č. 3765/2018 Sb. NSS, mohou sice instalaci a nastavení stacionárních měřících zařízení, jakož i údržbu software a hardware těchto zařízení, které jinak užívá obecní policie, provádět třetí osoby, není však přípustné, aby takováto třetí osoba měla jakýkoliv hmotný zájem na výsledcích měření stacionárního zařízení.
[21] § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.
[22] § 124 odst. 13 zákona č. 361/2000 Sb.
[23] § 125f a násl. zákona č. 361/2000 Sb.
[24] Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/16 ze dne 22. 5. 2018, obsahem není stanovení určité povinnosti provozovatele vozidla, nýbrž pouze jeho objektivní odpovědnosti za porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu.
[25] § 63 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
[26] V § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je stanoveno, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Porušením těchto povinností není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn. Nakládání s obecním majetkem se má tedy řídit oběma těmito kritérii, tedy jak ekonomickou výhodností, tak zájmy a úkoly obce jako veřejnoprávní korporace.
[27] zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, nařízení vlády č. 63/2011 Sb. a vyhlášky č. 296/2010 Sb. a č. 297/2010 Sb.
[28] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici. Podrobnosti uvedeny v dokumentu Ministerstva dopravy „Uplatňování legislativních norem v oblasti výběru dopravce pro zabezpečení dopravní obslužnosti veřejnými službami v přepravě cestujících.“ https://www.mdcr.cz/getattachment/Dokumenty/Verejna-doprava/Pravni-predpisy/Legislativa-narodni-a-EU-ve-verejne-doprave/Metodicka-pomucka-k-zakonu-o-verejnych-sluzbach-v-preprave-cestujicich.doc.aspx.
[29] Veřejnou drážní dopravou se podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, rozumí doprava provozovaná dopravcem k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu.
[30] Veřejnou linkovou dopravou se podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, rozumí (silniční) doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních potřeb; pokud je doprava uskutečňována pro potřeby města a jeho příměstských oblastí, jedná se o městskou autobusovou dopravu.
[31] zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek
[32] zákon č. 194/2010 Sb. v návaznosti na nařízení ES č. 1370/2007
[33] Kompenzací se podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 rozumí jakákoli výhoda, zejména finanční, kterou přímo nebo nepřímo poskytne příslušný orgán z veřejných zdrojů během období provádění závazku veřejné služby nebo v souvislosti s tímto obdobím. Aby byla kompenzace v souladu s pravidly hospodářské soutěže, nemůže překročit výši, která je nezbytná k pokrytí čistých nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby, s přihlédnutím k příjmům z této činnosti a přiměřenému zisku.
[34] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES o podpoře čistých silničních vozidel na podporu nízkoemisní mobility, směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1161, kterou se mění směrnice 2009/33/ES.
[35] srov. nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek
[36] srov. čl. 5 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007
